
Prezidentské mudrování o Putinovi: Arogance v mundúru, nebo kouřová clona?
MILENA DOUŠKOVÁ
Uvidíme, jak s touto „generálskou diplomacií“ pan prezident narazí. Jedno je ale jisté – respekt na mezinárodní scéně se neurážením potenciálních spojenců rozhodně nebuduje.
Žijeme v době, kdy se z diplomatických fór stávají spíše arény pro osobní výlevy než místa pro chladnou, racionální politiku. Poslední prohlášení prezidenta Petra Pavla na adresu Donalda Trumpa – kterého v podstatě označil za odpudivou bytost, jíž by nepodal ruku, a za postavu škodlivější než Vladimir Putin – je toho zářným příkladem. Člověk se musí až štípnout do ruky, jestli dobře slyší. Tohle opravdu vypustila z úst hlava našeho státu, která se ráda zaštiťuje diplomatickým taktem a vojenským klidem?
Na Pavlově místě bych se po takových slovech na nadcházející summit NATO zrovna dvakrát necpala. Představa, jak tam náš pan prezident postává v koutě a ostatní lídři ho ze strachu z budoucího amerického prezidenta přehlížejí jako nudnou krajinku, není vůbec nereálná. Trump má totiž dlouhou paměť a jeho evropští spojenci to moc dobře vědí. Hrdinství před domácími mikrofony se tak může v kuloárech mezinárodní politiky velmi rychle proměnit v docela trapnou izolaci.
Nabízí se však otázka: Proč to Petr Pavel vlastně dělá? Je to jen projev jeho pověstné sebestřednosti, nebo je za tím něco víc?
Jako blogerka se samozřejmě musím ptát, zda nejde o klasickou kouřovou clonu. Vířením takto absurdních a mezinárodně třaskavých výroků se totiž dá skvěle překrýt nějaká úplně jiná skutečnost. Skutečnost, o které bychom jako veřejnost možná neměli vědět, nebo která by vládnoucí garnituře zlomila vaz. Je to jen konspirace? Možná. V politice se ale náhody nedějí a odvést pozornost k lacinému antitrumpismu je ta nejjednodušší karta, jakou lze z rukávu vytáhnout.
Pokud ale zůstaneme nohama na zemi, nejpravděpodobnější vysvětlení bývá často to nejjednodušší. Petr Pavel zkrátka nezapřel muže v mundúru. Svým chováním stále častěji dává najevo aroganci a pocit, že my všichni jsme jen jeho vojáci nastoupení na buzerplace, které může dirigovat podle svého vlastního uvážení. Jenže občané České republiky nejsou armádní divize a Hrad není generální štáb, kde se poslouchá na slovo a bez přemýšlení.
Uvidíme, jak s touto „generálskou diplomacií“ pan prezident narazí. Jedno je ale jisté – respekt na mezinárodní scéně se neurážením potenciálních spojenců rozhodně nebuduje.
POLITIKARINA.CZ


Čím dál tím víc narůstá počet nás z mnoha netrpělivě čeKajících na Pávkův povel :
„Velím sám,pro sebe!
Čelem vzad-plížemím,plazením
ODCHOD ! „
Nerozumím téhle větě – respekt na mezinárodní scéně se neurážením potenciálních spojenců rozhodně nebuduje. Je tam nějak moc záporů. Nemělo by být spíš: respekt na mezinárodní scéně se urážením potenciálních spojenců rozhodně nebuduje. Buď pávek potencionální spojence uráží, pak nic nebuduje, nebo jim leze rovnou do prrdelle a nebuduje rovněž nic.🥸
Přesně tak doporučení pro Douškovou rudou nejen svým mozečkem, ale i na prdeli, ODXHOD ze společnosti rozumných lidí. Kam? Milenko, do Ruska nebo alespoň za vzpomínkami na Vašeho dědečka tj. na Slovensko.
Když se Vám tu nelíbí a blbě teď žije, na rozdíl od doby před rokem 1989 u nás, kdy jste se tetelila spokojeností, ale hlavně BYLA JSTE MLADÁ, můžete se odpalestrovat. Nikdo Vám nebude bránit. Žádné dráty na hranicích, žádný strach o život Váš a Vaší rodiny, která by zde zůstala. I tomu se říká teď svoboda, Vy stará zapšchlá babo!
Jaromíre, říkám tě to neustále, nedělej to. Jednou se tě to vymstí, ty libtardí skrčku!! Ty dráty budeme za chvilku zase potřebovat a tebe bych tam s radostí za doprovodu AK-47 s radostí rozvěsil.
„Voják z povolání není povolání, ale diagnóza.“ Kdo pamatuje bolševika, ví, o čem je řeč.