14.12.2021
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Hybridní hrozby, dezinformace a cesta do totality

Sdílejte článek:

BRANISLAV FÁBRY

Začátkem prosince 2021 představila na Slovensku ministryně M. Kolíková návrh novely trestního zákona (TZ), z níž největší pozornost vzbudila formulace trestného činu (TČ) Šíření nepravdivé informace. Proti takovému návrhu se objevilo množství výhrad, které byly přesvědčivé. tady , tady . Návrh je sám o sobě škodlivý, přináší útlak, možnost zneužití i problémy s aplikací v praxi.

Zdá se však, že nejde jen o nějaký pomýlený exces, ale o součást trendu likvidace svobody na Slovensku a státní moc to už ani neskrývá. Další kroky, které můžeme v tomto směru očekávat, nejlépe popisuje návrh Akčního plánu koordinace boje proti hybridním hrozbám na období 2022–2024 (APHH). Ten připravilo Ministerstvo obrany SR (MO SR).

V následujícím textu se budu věnovat těmto tématům:

• Šíření nepravdivé informace

• Pronásledování nepohodlných názorů

• Vágní pojem „hybridní hrozba“

• Státní orgány a volby

• Cesta do totality?

Šíření nepravdivé informace

Přestože o Kolíkově návrhu na schválení TČ Šíření nepravdivé informace se dnes hovoří hodně, je třeba ho opět zacitovat: „ Kdo vyrobí nebo rozšiřuje nepravdivou informaci, která je způsobilá vyvolat nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa, ohrozit životy nebo zdraví lidí nebo ovlivnit obyvatelstvo při jeho rozhodování o závažných otázkách celospolečenského významu, nebo se dopustí jiného obdobného jednání slovně nebo písemně, prostřednictvím elektronické komunikační služby, zvukového záznamu, zvukově-obrazového záznamu nebo jiného záznamu, bude potrestán odnětím svobody na jeden až pět let “.

Vedle tohoto ustanovení se navrhují i ​​kvalifikované skutkové podstaty. Návrh nového TČ se na první pohled může zdát jako málo inovativní, jako obdoba TČ Šíření poplašné správy (§§ 361-362 TZ), je však nebezpečnější. Skutková podstata se rozšiřuje zavedením pojmu „vyrobí“ a extenzivně působí i formulace o nepravdivé informaci, která je „způsobilá vyvolat nebezpečí vážného znepokojení…“. Pro srovnání, § 361 TZ začíná slovy „Kdo způsobí nebezpečí…“

Největším problémem při vyhodnocování „nepravdivé informace“ bude identifikace toho, co je vlastně pravda. Jedná se o složitou filozofickou otázku a často platí konsensuální teorie pravdy – pravda je věcí dohody konkrétních lidí. Tento přístup se potvrzuje nejen v oblasti historie a politiky, ale také v přírodních vědách. Nebezpečně široký je i okruh osob, který by mohl být podobným TČ dotčen. Šlo by například o množství novinářů a politiků, kteří šířili dezinformace o kauze Russia Gate. Rovněž je třeba se zeptat, zda TČ spáchá ten, kdo řekne „Vládne nám mafie“ nebo „Soudy jsou zkorumpované“ a nebude to umět dokázat. Zkusme si také představit nedávnou polemiku mezi předsedou Soudní rady a generálním prokurátorem o vztahu prokuratury a výkonné moci.

Co by se stalo, kdyby platila navrhovaná úprava? Měl by M. Žilinka iniciovat trestní řízení vůči J. Mazákovi, pokud došel k závěru, že šlo o nepravdivou informaci a ta by mohla v kontextu Mazákova rozhovoru vyvolat vážné znepokojení části obyvatelstva? Taková trestní řízení by byla nanejvýš nebezpečná. Otázkou tedy zůstává, proč ministryně předložila až takto tvrdou úpravu. Možná si neuvědomila všechny následky, ale není vyloučeno, že v budoucnu plánuje předložit zmírněnou verzi, která bude rovněž hrozbou pro svobodu projevu, ale označí ji jako „kompromisní“ návrh…

Pronásledování nepohodlných názorů

Návrh ministryně M. Kolíkové o šíření nepravdivé informace zřejmě souvisí s výše zmíněným dokumentem APHH. Ten navrhuje široké spektrum kroků, které by zásadním způsobem ovlivnily budoucí vývoj v zemi. Dokument rozděluje opatření na šest částí: Všeobecné úkoly, Systémová opatření, Strategická komunikace a dezinformace, Budování odolnosti obyvatelstva, Ochrana volebních procesů a Cizí vliv. Návrh ministryně M. Kolíkové zřejmě souvisí s opatřením B.13 v APHH „ Analýza účinného postihování produkce a šíření dezinformací„. Je přitom trochu ironické, že při tomto úkolu se jako časový horizont v návrhu APHH objevuje datum „31.6.2022“!!! Takové chyby se mohou stát při psaní blogu, avšak v oficiálním dokumentu, který zpracovali různí „experti“ a prošel kontrolou více úředníků, jde o lapsus (pokud vláda nechystá reformu kalendáře). Zajímavé bude i vypracování „hloubkové analýzy možností stransparentnění působení online médií“ (A.9). Větší transparentnost online médií by nemusela být na škodu, důležité jsou však detaily, aby nevznikla byrokratická šikana proti nízkorozpočtovým médiím pracujícím na dobrovolnické bázi.

Pro MS SR z APHH vyplývají i jiné úkoly, s horizontem opět do „31.6.2022“. Opatření C.13 stanoví: „Vypracování analýzy možností změn právní úpravy žalob na ochranu osobnosti způsobem, který vytvoří dostatečné záruky ochrany dotčených osob před SLAPP žalobami“ Žaloby s cílem umlčet novináře náklady na právní spory jsou sice problém, avšak nová úprava by se neměla změnit na ochranu spřízněných publicistů před civilními žalobami o ochranu osobnosti. Jedná se totiž io ústavní právo na ochranu dobré pověsti či osobní cti, garantované v čl. 2. 19 ústavy. Nelze dopustit, aby se novinářské „nálepkování“ stalo bezpečnější a obrana proti němu složitější. S uvedeným poněkud souvisí i opatření C.14, které má změnit TČ pomluvy a zmírnit jeho trestní sazby. O tom se dá také diskutovat, avšak k zamyšlení je protichůdný trend v právním řádu:

Nechápu, co je smyslem takových protiřečivých změn, napadá mě však jedna dystopická spekulace, která souvisí se snahou ministryně N. Milanové o přijetí ústavního zákona o svobodě médií. Podle dostupných informací důležitými body tohoto předpisu má být definice pojmu novinář a silná ochrana zdroje. Může se tedy stát, že stát definuje jako „novinaře“ pouze preferovanou skupinu osob, a tito se budou moci odvolávat na absolutní ochranu zdroje, zatímco u ostatních autorů nic podobného platit nebude. Pak by se mohlo stát, že by novináři napsali: „ XY je placený Kremlem, jak potvrdil náš zdroj z tajných služeba následně by se před soudem odvolávali na absolutní ochranu zdroje. Nová právní úprava by je chránila před trestním stíháním i civilními žalobami, avšak autoři blogů by za mnohem mírnější výroky končili ve vězení – kvůli šíření nepravdivé informace. Doufám, že tento scénář zůstane jen spekulací!

Vágní pojem „hybridní hrozba“

Dokument APHH trpí několika očividnými nedostatky. Alarmující je již samotný pojem hybridní hrozba, který se na str. 1910 3 APHH definuje takto: „ Pojmem hybridní hrozby se v kontextu APHH označují aktivity státních nebo nestátních aktérů, jejichž cílem je poškodit zájmy České republiky ovlivňováním jejích rozhodovacích procesů na místní, regionální, státní nebo institucionální úrovni.“ Uvedená definice je široká, vágní a umožňuje za hybridní hrozbu prohlásit v podstatě kohokoli. Pojem „nestátní aktér“ zahrnuje široké spektrum subjektů, a to iz řad občanské společnosti. Vágna je také formulace o poškozování zájmů ČR. Zájem je složitý právní pojem, na kterém se kreovaly celé právnické školy (Interessenjurisprudenz). Pokud jde o soudní výklad pojmu zájem, lze zmínit například. rozsudek Krajského soudu v B. Bystrici 13CoP/100/2013, který řešil otázku zájmu nezletilého: „ v zájmu nezletilého dítěte je vše, co mu je ku prospěchu, co ho nějakým způsobem obohacuje… “ Analogicky by se dalo říci, že „v zájmu ČR je všechno, co jí je ku prospěchu, co ji nějakým způsobem obohacuje…“

To, co je zájmem Slovenska, by mělo být předmětem společenské diskuse a nikoli nálepkování hybridními hrozbami. Je třeba také dodat, že ne všechny zájmy jsou právem stejně chráněny, avšak ani ty zásadní nelze izolovat od snahy o jejich změnu a ovlivňování rozhodovacích procesů. Ústavou chráněným zájmem je například. manželství chápáno jako jedinečný svazek muže a ženy (čl. 41). Určité skupiny společnosti však ovlivňují rozhodovací procesy, aby se legalizovala homosexuální manželství nebo alespoň registrovaná partnerství. Měly by se dané skupiny vnímat jako hybridní hrozby? Ne, zájmy SR nejsou statické a vytvářejí se ve společenském diskurzu různých názorových skupin, i těch, se kterými nesouhlasíme.

Proto snaha sankcionovat takto definované „hybridní hrozby“ představuje riziko. Při pokusu o definici pojmu hybridní hrozba je zajímavé opatření B.12: „ Vyhodnocení právní odolnosti trestního zákona a trestněprávní odpovědnosti v kontextu hybridních hrozeb “. Navzdory nejasné byrokratické formulaci se může jednat o snahu zakotvit hybridní hrozby přímo v TZ. Vzhledem k výše uvedené definici pojmu hybridní hrozba by nový TČ mohl znít například. takto: „Kdo s cílem poškodit zájmy České republiky ovlivní její rozhodovací procesy na místní, regionální, státní nebo institucionální úrovni, bude potrestán odnětím svobody…“ Zbývá doufat, že nikdo takový návrh nepředloží…

Státní orgány a volby

V rámci všeobecných úkolů APHH se plánuje vytvořit stálý pracovní výbor Rady bezpečnosti SR pro hybridní hrozby (Z.1), monitorovací skupina pro implementaci APHH (Z.4), měřitelné ukazatele, odpočty plnění, roční zprávy, atp. Jenže při tak vágním pojmu jako jsou hybridní hrozby bude opravdu složité vytvářet „měřitelné ukazatele“. Má se připravit i „normativní definiční rámec“ pro hybridní hrozby (A.1), přičemž tuto úlohu bude spolu s MO SR koordinovat i SIS. Na úřadě vlády se vytvoří útvar pro strategickou komunikaci (B.1). Vzhledem k tomu, že „strategická komunikace“ je vlastně sofistikovaný pojem pro propagandu, půjde o jakýsi „centrální úřad propagandy“. Nové útvary mají vzniknout na ministerstvech, zejména na MO SR (B.3) a MV SR (B.4). Na MV SR se z prostředků Plánu obnovy buduje Centrum boje proti hybridním hrozbám. Třeba se ptát …

Novými opatřeními APHH bude celkově dotčena státní správa. Připravuje se ” hloubková analýza zranitelnosti vybraných orgánů státní správy vůči hybridním hrozbám ” (A.2). Co ale bude obsahem dané analýzy? To, zda úředníci čtou „dezinformační média“? A následně jim je zakážou? Do organizačního řádu všech ministerstev se má doplnit i „strategická komunikace“ (B.5).

Opatření B.8 zase hovoří o novelizaci zákona o státní službě s tím, že „Ve věcech které se týkají porušení principů státní služby … možnost ukládat nápravná opatření, která budou pro relevantní služební úřad závazná.“ Znamená to, že úředníkům, kteří nebudou strategicky komunikovat, začnou hrozit sankcemi? S politizací státní správy souvisí také opatření C.1 „Koncepce budování odolnosti veřejné správy proti hybridním hrozbám“, zaměřená na budování povědomí o problematice hybridních hrozbách a C.3 „Komunikačně-vzdělávací kampaň…“. Ústřední orgány státní správy dostanou úlohu „kontinuálně navyšovat způsobilosti proti hybridnímu působení“ (C.9), přičemž o svých krocích musí podávat i pravidelné zprávy.

Za problém lze považovat i opatření při ochraně volebních procesů. Velmi pochybné je například. opatření D.2: „Zabezpečení situačního přehledu v informačním prostoru v reálném čase pro potřeby zajištění akceschopnosti ŠVK.“ Stačí se rozpomenout, že před parlamentními volbami 2020 bojovníci proti hybridním hrozbám šířili tvrzení, že proruským narativem je narativ o tradiční rodině. S tímto narativem však ve volbách zvítězila strana Olano, za kterou kandidovali i takoví “rusofili” jako J. Naď nebo J. Smatana. Pokud se přijme nová úprava, tak se podobná varování začnou šířit iv dokumentech pro Státní volební komisi. Co když tím ale úředníci poškodí nějakou opoziční stranu ve volbách? Dokonce by tím mohli spáchat i několik TČ, od Šíření poplašné zprávy až po TČ Maření přípravy a průběhu voleb a referenda (§ 351 TZ).

Občané, školství a zdravotnictví

Dalším problémem APHH ve vztahu k veřejnosti je, že občany vnímá paternalisticky a místo pluralitní diskuse požaduje jejich „vzdělávání“ (např. C.3). Vytváří se také představa, že pokud má občan kritický postoj vůči oficiálním informacím, tak je obětí hybridního působení. V APHH se zmiňuje opatření C.15 „Analýza alternativních forem vzdělávání“ s výslovným uvedením podpory mobilních aplikací. Dané aplikace mají asi určovat, co smí občan číst a co ne. Zřejmě nejnebezpečnějším opatřením pro občana bude bod E.14: „Rozšíření prvku cizí moci jako prvku kvalifikované skutkové podstaty do širšího okruhu ustanovení trestního zákona“, s horizontem do 31.12.2022. Bude zajímavé zjistit, o které TČ půjde, je však třeba pozorně sledovat.

APHH počítá i se zásadními opatřeními v oblasti školství. V bodě C.8 se zmiňuje „ Koncepce celoživotního učení pedagogů“, což by nemuselo být na škodu, kdyby se dané vzdělávání jednostranně neideologizovalo. Bude to ale spíše naopak, státní moc chce totiž v boji proti hybridním hrozbám více zaangažovat i akademickou obec (C.12) – lukrativní granty mnohé určitě přitáhnou. Zmínit je třeba i nové návrhy při mezinárodní akademické spolupráci. Podle opatření E.1 má být vytvořen právní rámec pro vyhodnocování rizik, na jehož základě lze uložit „povinnost spolupráci přehodnotit nebo zcela od ní upustit“. Nějaký státní úředník tedy dostane právo označit konkrétní spolupráci naší a zahraniční univerzity za hybridní hrozbu a zakázat ji. Akademici mají sice jednat zodpovědně, ale fakt, že nějaký úředník vnímá zahraniční univerzitu jako „hybridní hrozbu“ by neměl stačit na zrušení legální spolupráce.

Mezi priority APHH patří i opatření E.13 „Zákaz působení státu neloajálních polovojenských skupin“. APHH zde mluví o „plošném zákazu“. Samotný pojem polovojenská skupina je však nejasný a to komplikuje i jakýkoli „plošný zákaz“. Aby se nakonec nezakázaly i mládežnické „hry na vojáky“. Otázky vyvolává i to, co znamená být „loajální státu“. Stačí, že skupiny dodržují ústavu a zákony ČR nebo musí souhlasit is politikou NATO? Tento plošný zákaz lze dát do kontextu s opatřením E.12, kde se uvádí: „Vypracováním úpravy se přesně vymezí charakter a působení domobrany jako státu loajální polovojenské skupiny, včetně regulace používání tohoto pojmu“. Je třeba se otevřeně zeptat, zda se plánuje jakási obdoba Lidových milicí s exkluzivním názvem „Domobrana“, která bude loajální ministrovi obrany, zatímco ostatní polovojenské skupiny se zakážou…

Problematická jsou také opatření v oblasti zdravotnictví, zejména E.10 „Zamezení plošného používání necertifikovaných léčiv“ a E.11 „Omezení možnosti nákupu necertifikovaných léčiv“. Není zcela jasné, co se omezením necertifikovaných léčiv myslí, zjevně se však jedná o další pokus omezovat svobodu jednotlivců, tentokrát při přístupu k léčivům. Kdo však převezme odpovědnost za újmu na zdraví, pokud se pacientům omezí tento přístup? A kde najdou tito pacienti lékařů, kteří by je nastavili na novou léčbu „certifikovanými léčivy“? Horizont daného opatření je naplánován na polovinu roku 2022 a tak je jen málo času na získání dodatečných zdravotnických kapacit. Zajímavé je i opatření E.9 „Koncepce pro vývoj, výzkum a produkci vakcín na území ČR“. Jde zřejmě o zamezení případné spolupráce s ruskými a čínskými výrobci vakcín,

Cesta do totality?

V APHH se nachází ještě několik dalších rizik, výše uvedené však vzbuzují obavy. Každý, kdo sledoval vývoj v SR v posledních letech, musel cítit nárůst represivního charakteru státu. Změny se však děly jen pomalu a tak si mnozí vůbec neuvědomili, o co vlastně jde. Od roku 2020 počet omezení svobody rostl rychleji i kvůli pandemii, pokud se však přijmou opatření navrhovaná v APHH, represe bude narůstat extrémním tempem. Je proto na místě otázka, jestli se tento trend dá nějak zastavit.

Hodně bude záviset na postoji jednotlivých stran vládní koalice, jelikož však APHH připravilo MO SR, tak má silnou perspektivu. Zřejmě ho podpoří i prezidentka, která se zúčastnila konference GLOBSEC v červnu 2021, kde se o plánu diskutovalo a tehdy nevyjádřila žádné výhrady. Otázkou také zůstává, zda se proti jednotlivým krokům APHH dokážou postavit orgány soudní moci a prokuratura, zejména však Ústavní soud SR. Pokud se totiž prosadí návrhy z dokumentu, nastane zásadní změna režimu směrem k totalitě.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (15 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky