28.2.2017
Kategorie: Ekonomika

Hovadiny ze Zákoníku práce: Proč nikdo nezaměstná třicítku a nesmysly při výpočtu dovolené

Sdílejte článek:

KAJKA

  • Proč nikdo nezaměstná třicítku

Tvrzení, že nikdo nezaměstná ženu okolo třiceti, je sice trochu zavádějící, ale účelem bylo ukázat, kam vedou při hledání práce všechna ta antidiskriminační a další opatření, která mají především „chránit“ zaměstnance.

[ad#clanek-respo]

Důvodem, proč si spousta nadřízených na pohovoru z přihlášených kandidátů nevybere ženu okolo třiceti, je především jejich obava z odchodu na mateřskou dovolenou. On samotný odchod na MD by ještě ani tolik nevadil, vždyť i do té doby může dotyčná odvést kus práce, ale když k tomu připočteme nutnost držet jí místo prakticky po neomezeně dlouhou dobu (prostě dokud bude rodit další děti), nutnost vycházet jí vstříc se vším možným (úprava pracovní doby, pracovního prostředí, nemožnost nařídit přesčasy atd.) a nemožnost dát jí v době těhotenství a mateřství výpověď, není se čemu divit, že se toho zaměstnavatelé obávají. Vtipné na tom je, že i pokud se taková žena na mateřskou v dohledné době vůbec nechystá, nebo ani děti mít nemůže, zaměstnavatel se jí na to na pohovoru ani nesmí zeptat.

Čímž se paradoxně ti, které měl původně zákon chránit, dostávají do situace, kdy jsou předem kvůli těmto zákonům na trhu práce silně znevýhodněni.

  • Nesmysly při výpočtu dovolené

Jako by nebylo dostatečně nesmyslné, že budoucí maminka si před odchodem na mateřskou v tom daném kalendářním roce může fakticky vyčerpat plný počet dní dovolené (ačkoli jsem naštěstí v praxi nezažila, že by ji někdo chtěl vyčerpat ještě před odchodem, většinou čerpají až po MD), ještě zajímavější je situace, když se maminka z rodičovské dovolené vrací. Ukažme si to na příkladu, kdy zaměstnavatel poskytuje 25 dní dovolené v kalendářním roce a maminka se do práce vrací řekněme k 1. září.

Pokud maminka od 1. září odpracuje 60 dnů (čímž se ocitáme někde v konci listopadu), vzniká jí nárok na dovolenou za kalendářní rok (tedy těch 25 dnů). Ty se jí pak krátí následujícím způsobem (čísla zaokrouhluju, a jsou tedy orientační):

Za prvních 100 dnů nepřítomnosti (což vychází cca leden – květen) o 1/12 (tedy o 2 dny). Za každých dalších zameškaných 21 dnů pak taky o 1/12 (tedy cca 8 dnů). V tomto případě tu tedy máme na konci listopadu zaměstnankyni, která disponuje aktuálním nárokem na dovolenou 17 dnů! Dodávám, že se tím zaměstnavatel dostává do zajímavé situace, protože dle ZP je povinen jí dovolenou nařídit v aktuálním roce (nesmí ji proplatit a ani převést, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody). Jenže dovolenou musí nařídit 14 dní dopředu, čímž je v háji, protože v tomto konkrétním případě to už nestihne udělat tak, aby si ji zaměstnankyně stihla do konce roku vyčerpat.

[ad#pp-clanek-ctverec]

ZDROJ: Kajka

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 4,94 out of 5)
Loading...