28.2.2024
Kategorie: Ekonomika, Exklusivně pro PP

Jak je to s tím ruským plynem?

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Před několika dny se v našem tisku objevily dvě, vzájemně si odporující, zprávy o plynu. První z nich potvrzovala radostné vládní halekání, že jsme se stali na ruském plynu úplně nezávislí. Ta druhá konstatovala, že se letos v lednu výrazně zvýšil dovoz plynu ruského původu do ČR, a to až na pěkných  62 % z celkového objemu této energetické komodity. Jak to tedy je?

V prvé řadě je třeba konstatovat, že zvýšený tok ruského plynu není žádnou náhodnou, lednovou anomálií. Stejný trend bylo možné pozorovat už v průběhu loňského podzimu. Podle serveru naturalgasworld.com se dovoz plynu z Ruska do ČR v průběhu roku 2023 prakticky zastavil. Zhruba tak v době, kdy Síkela radostně hlásil akvizice norské suroviny a taky zajištěnou kapacitu LNG terminálů. Ale pak, s blížícím se koncem roku se proud zemního plynu z Ruska zase v tichosti rozběhl. V prosinci už celkový, Rusem dodaný objem, převýšil dodávky z Norska.

Pro zajímavost, Ruský Gazprom loni stále dodával, tak zvanou „ukrajinskou cestou”, tedy skrze trubky plynovodů, položených pod ukrajinskou černozemí, do Evropské Únie  zemní plyn v objemu 42,4 milionu metrů krychlových denně. Skrze pohraniční,  čerpací stanicí Sudža v ruské Kurské oblasti. Podle ruských zdrojů se tak loňské dodávky do znepřátelené Evropy zvýšily o pozoruhodných 41%. A víte, co je ještě zajímavější? Trasa, kudy příslušný plynovod vede, stejně jako jeho přečerpávací a tlakovací stanice, jsou všeobecně považovány za ta úplně nejbezpečnější místa na Ukrajině…

Dohoda o tranzitu ruského plynu do Evropy, přes ukrajinské území, ovšem oficiálně vyprší na konci roku 2024. A obnovovat se, v současné politické konstelaci, bude jen stěží. Takže jsou v tichosti organizovány alternativní cesty, jak sem ruskou surovinu dostat. Cesty méně nápadné, ale zato o něco dražší. Třeba skrze LNG. Co nesmí jít rourou, půjde po moři. Pokud na tom vydělají ty správné, demokratické společnosti, budou přivřeny všechny evropské oči. Jen se u toho nesmí ty firmy mezi sebou pohádat. Protože pak se mohou k uším  veřejnosti dostat informace, které by jinak neměla znát. Třeba jako když loni, kdy Bulharsko drze přeplatilo a nakoupilo ruský LNG, který byl původně určený pro řecké společnosti.

Opatrní Němci to dělají jinak. Lišácky například nakupují LNG z Belgie. Co je z Belgie, je logicky belgické. Když se potkan narodí ve stáji, tak je to kůň, že. A podle tohoto mustru loni Belgie prodávala LNG Němcům.  Nedávná zpráva Centra pro studium demokracie ukazuje, že 60% z toho, co Belgií proteklo, bylo přitom z Ruska.  Podle jiné zprávy , z Financial Times, jsou právě  Belgie a Španělsko státy, které obsadily druhou a třetí příčku největších dovozců ruského LNG na světě (tu první drží samozřejmě Čína).

Belgie na to má speciální přístav v Zeebrugge. Ten je jedním z mála evropských překladišť LNG z tankerů tak zvané „ledové třídy”, tedy lodí, schopných zajíždět pro surovinu až na daleký sever. A jeho význam s časem poroste. Protože kromě tří stávajících ruských „atlantických” LNG terminálů (Jamal, Portovaja a Vysock), buduje v současnosti Rusko ještě jeden.  Actic 2 na pobřeží jižně ostrova Nvaja Zemlja. Ze všech těchto míst přepravují tankery gigantická množství LNG do evropských terminálů, kde se smísením s plynem jiných dodavatelů (USA, Afrika, Střední Východ), proměňují v „molekuly svobody”. V symbol Evropsko-Unijní nezávislosti na Rusku a Putinově režimu. Za veliké peníze…

Další fintou, jak sem potichu dostat ruský plyn, je nechat to na firmách, na dodavatelích. Tvářit se, že náš stát vůbec nezajímá, kde svůj plyn páni distributoři nakupují. Že je to jejich byznys.  A že je na nich, aby doložili, nakolik je jejich produkt „čistý”. Firmy samy pak, k dalšímu zamotání stop, nakupují surovinu přes zprostředkovatele. Zdrojů je několik – Norsko, Alžírsko, USA, a pak i to Rusko. Ovšem ze tří hlavních distributorů v ČR, přiznává nějaký kontrakt s fujtajbl Gazpromem veřejně pouze slovenská SPP. Další dva, německá RWE Supply & Trade  a polostátní ČEZ, se zaklínají, že z Ruska neberou ani gram. Kde se tu tedy vzalo těch (oficiálně přiznaných)  62% ruského plynu?

Z informací našich zdrojů ten rébus nevyřešíte. Ale americké Financiat Times píšou o podstatě věci až s brutální otevřeností: Rakousko, Česká republika, Maďarsko a Slovensko jsou prý nuceny nakupovat více ruského plynu kvůli zvláštní dani, kterou Němci uvalili na dodávky suroviny plynovodem přes své území.  V dokumentu, který podle Financial Times koluje mezi zeměmi EU a který má deník k dispozici, si prý Vídeň, Praha, Budapešť a Bratislava stěžují, že tento německý tarif “výrazně ztěžuje členským státům v této oblasti přístup k dovozu plynu ze západní Evropy”.

Tak si to shrňme. Na Rusovi jsme sice teoreticky nezávislí, protože můžeme, budeme-li chtít, nakoupit plyn i jinde. Ale v praxi to dopadá poněkud jinak a už zase nakupujeme u Rusa, jako o závod. Ani západní Evropa se bez ruského plynu neobejde. Jen to oficiálně nepřiznává a  všichni dohromady usilovně lžeme, mlžíme, kličkujeme a realitu popíráme. Naši „západní přátelé” se pak vůbec nestydí ekonomicky využít situace, do níž nás, východní untermenschen, svou zástupnou válkou s Ruskem uvrtali.

Ze současné plynové politiky ČR a EU si tak můžeme odnést dvě obecnější ponaučení: za prvé, že tou základní evropskou hodnotou je lež. Za druhé, že má-li Západ sebemenší možnost podojit či podrazit své nové, východní kolonie, jistě a radostně tak učiní.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (31 votes, average: 4,94 out of 5)
Loading...
10 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)