22.6.2021
Kategorie: Ekonomika

Globalizace škodí

Sdílejte článek:

ŠIMON MIČA

MICAV současné době probíhají debaty o tom, jestli je globalizace spíše přínosem, anebo přítěžím pro moderní svět. V následujícím článku vysvětlím, proč si myslím to druhé.


Globalizace nabrala na obrátkách v 19. století s průmyslovou revolucí. Rozvoj nových technologií umožnil, aby se zboží dopravovalo rychleji a levněji. Svět začal bohatnout, tudíž byl pro zboží i odbyt. V první polovině minulého století byl hlavním problémem nedostatek. Jednotlivé státy měly problémy, aby vůbec dokázaly zajistit dostatek potravin pro své občany (obzvláště po dvou světových válkách). V sedmdesátých letech pak přišel zlom, když se zjistilo, že lidé už mají dostatek prostředků pro zajištění svých základních potřeb. Výrobci proto museli vymyslet, jak lidem vnucovat nové a nové věci. Od sedmdesátých let tedy mluvíme o nadbytku. Všechno má cenovku, všechno se dá koupit, všem jde jenom o zisk. Po pádu komunismu na konci osmdesátých let mohla nastat skutečná globální tedy celosvětová globalizace. Heslo doby bylo vyrobit co nejlevněji, nejrychleji a dostat k co nejvíce zákazníkům v co největším množství.

Jak říká politolog Petr Robejšek, v devadesátých letech poté, co kapitalismus porazil komunismus, tak byla jedinečná příležitost, aby se kapitalismus transformoval. Aby se do popředí dostaly i jiné hodnoty než jen růst hrubého domácího produktu. Bohužel se tak nestalo. Lidem byly vnucovány nové, mnohdy luxusní koníčky. A tak místo toho, aby se člověk zadarmo prošel po lese, tak si musí koupit hole na nordic walking. Místo obyčejné jízdy na kole si pravý cyklista musí koupit drahé kolo a veškerou výbavu, mnohdy za desítky tisíc korun. V lidech to tak vzbuzuje jakýsi pocit hrdosti. Ten člověk vlastně říká: „Podívejte, co mám. Co jsem dokázal. V čem jsem lepší než vy ostatní.“ Určuje to jeho sociální status.

Podniky se snaží maximalizovat svůj zisk a díky globalizaci si mohou vybrat i místo, kde je to pro ně nejvýhodnější. Dochází tak k odlivu pracovních míst ze Západu jinam. Čína se ukazovala být tím nejvhodnějším místem. Představitelé Západu se rozhodli, že globalizace bude pokračovat. Budou se vyrábět levné výrobky v Číně, lidé je na Západě budou kupovat a globální společnosti budou bohatnout. Bude to globalizace v režii Západu. V devadesátých letech tomu tak skutečně bylo. Situace je dnes ale jiná. Čína nechce dělat Západu poskoka donekonečna, a tak přebírá iniciativu. Krásný příklad z poslední doby je pandemie koronaviru. Nebezpečný virus vznikl v Číně, tudíž by Čína měla nést zodpovědnost za důsledky svých činů. No jo, ale jak chce západní svět hnát Čínu k odpovědnosti, když od ní masově kupoval roušky a respirátory? Jediný, který si dovoloval nahlas něco říkat, byl americký prezident Trump, který už je ale mimo úřad. Čína se tak s největší pravděpodobností vyhne možným sankcím a díky prodeji rouškám, respirátorům a vůbec všem zdravotnickým materiálům na koronakrizi ještě vydělá. Kdyby se západní státy spoléhaly samy na sebe a měly ty kapacity na výrobu dostatečného množství roušek, tak by mohly vyvinout dostatečný tlak na asijského obra a sankcionovat jej za koronu. Takhle ale musí být zticha.

[ad#article_et21]

Nutno také podotknout, že globalizace je pouze regionální. Existují místa, nebo pásy, kde dochází k nějaké ekonomické činnosti. Je tam nějaká výroba, nějaký obchod, nějaká aktivita. Pak jsou ale tisíce kilometrů, kde se nic neděje. Místa, kde žijí lidé, ale z globalizace nic nemají. Existují zkrátka nějaká centra a nějaká periferie. Pro periferii je těžké se vymanit ze svého postavení, neboť všichni se hrnou do center, kde už je vybudovaná infrastruktura, jsou tam postavené továrny a potřebné zázemí. Centra tak vysávají své periferie, ať už z pohledu pracovní síly, nebo přírodních zdrojů.

Petr Robejšek správně říká, že pravidla hry jsou pořád stejná. Dál se hraje o vyšší ekonomický růst a efektivitu výroby. Už ale spolu nesoutěží dva odlišné systémy jako za studené války. Soupeří mezi sebou dvě mutace stejného modelu: čínský a západní inženýrský kapitalismus. Zatím vítězí ten čínský, protože je schopen pracovat rychleji a levněji.

Jak z toho tedy ven? Petr Robejšek nabízí to, co nazývá čtyři pravidla osvobození. Zde si dovolím citovat slovo od slova:

1) Pomalé je lepší než rychlé
Žijte dnešek jako nejdůležitější den vašeho života, a nejen jako překážku k pozítřku.
Všude, kde se dá, upřednostněte „pomalou“ osobní před digitální komunikací.
Reagujte na požadavky a potřeby systému co nejpomaleji.
Jeho rychlost drasticky snížíte změnou typu a rytmu nákupů:
– Nekupujte jen proto, že je to levné.
– Nekupujte pro sebeukájení se.
– Pusťte si do života jen takové zboží, které opravdu potřebujete.
– Kupujete kvalitu, jedinečnost, trvalost a ruční práci.

2) Lokální je lepší než globální
Vždy a ve všem upřednostňujte místo, kde žijete a pracujete.
Vyberte vždy jen to, co je prostorově blíže a co můžete ovlivnit.
Nakupujte zboží zblízka a blízko si hledejte i své přátele.
Zapojte se do místního hospodářství a politické správy.
Používejte bankovky a ne kreditky; podporujte lokální měny.
Posilujte slabé a oslabujte silné.
Upřednostňujte všechno, co brání slévání světa v globální kaši.
A nikdy nezapomeňte: Malé dokážete ovládat, velké bude vždy ovládat vás.

3) Face to face je lepší než interface
Přestaňte se rozpouštět ve webovém lidstvu a hledejte vztahy tváří v tvář.
Informační systém vás chce ovládat, vykořisťovat a manipulovat. Když ho odstřihnete, vyhnete se strašení, výmyslům, prázdným řečem, domnělým senzacím a morálnímu vydírání.
Neptejte se médií, co se děje. Nevěřte ničemu, co je psáno více než vlastnímu rozumu a vám blízkým lidem.
Tvořte si malé sociální bubliny.
Mezilidským vztahům dejte vždy přednost před věcmi.
Využívejte internet, ale nenechte se jím zneužívat.

4) Vlastní je lepší než cizí
Naše odlišnost od jiných je hlavní zdroj tvořivosti a svobody; glajchšaltování škodí obojímu.
Naše zájmy, tradice a problémy jsou důležitější než cizí.
Katastrofy a senzace kdesi ve světě jen odvádí pozornost od katastrof u nás doma.
Odmítněme „solidaritu“ s celým světem; neříkají vám o něm celou pravdu.
Zabývejte se jen tím, co je tady a ne tím, co je za horizontem. Získáte tak přehlednost, srozumitelnost, dosažitelnost a ovlivnitelnost.

Podporujte všechno, co rozkládá nadnárodní politické a hospodářské celky.

Řeknete si, co já můžu změnit? Já jsem malý pán. Pokud se ale přidají další, pak to nejprve budou desítky, potom stovky, tisíce až třeba miliony lidí. A ti už jsou schopni něco změnit.

Na závěr bych chtěl říct, že je to jen a jen na nás. Ještě není pozdě a tím kormidlem globalizace můžeme otočit. Pojďme do toho společně!!!

 

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (15 votes, average: 4,53 out of 5)
Loading...