
Jedna jediná pravda: Největší iluze dnešních médií
LADISLAV HENEK
Neustále čteme a slýcháme: „To je pravda.“ Popřípadě vyhroceně, agresivně: „Já mám pravdu. Ti ostatní lžou, jsou to dezinformátoři.“ Kdyby se to dělo jen při hospodském nebo internetovém plkání, pak bychom mohli mávnout rukou. Jenže těmito pojmy, často ještě v agresivnější formě, šermují také novináři a politici.
Přitom ani nevědí, co to je pravda a jak se hledá. Někteří z nich mají přitom tak planoucí srdce pro svou „vizi pravdy“ a současně omezenou myšlenkovou kapacitu, že jim nedochází, čeho se tím dopouštějí: Ničeho menšího než pohřbu svobody a demokracie.
Obecně lze konstatovat, že naprostá většina mediální produkce není prezentací žádné skutečné, hluboké pravdy. Prakticky vždy je to jen více či méně zdařilý pokus popsat realitu. Přičemž realitu popisuje subjekt. Je to tedy pokus subjektu o zachycení reality, tudíž výsledek je subjektivní.
Většinu lidí mate skutečnost, že ve výsledku se na popisu reality shodnou s dalšími subjekty, což je vede k tomu, že svůj pokus vydávají za objektivní pravdu. To je však hluboký omyl.
Nezáleží na tom, kolik subjektů se shodne na názoru na skutečnost. Záleží pouze na pravdě samotné.
Vzpomeňme třeba, jak se proměňovalo vnímání reality v čase ve všech oblastech našeho života. Například po celá staletí bylo lidstvo přesvědčeno, že země je placatá. Bylo by možné uvést nekonečný počet dalších podobných proměn vnímání skutečnosti. A vždy byli lidé přesvědčeni, že to je konečné, tedy „pravdivé“ poznání, ten jediný správný popis objektivní skutečnosti.
Kde je chyba
Všichni něco vnímáme, něco si o tom myslíme, možná si dohledáme cosi dalšího na internetu, pak to pospojujeme. To je v pořádku, dokud to nevydáváme za objektivní popis skutečnosti. Jestliže uznáváme, že produkujeme subjektivní POHLED na realitu, pak aspoň nežijeme úplně v bludu. Ovšem dnešní praxí je opak: Své subjektivní vnímání automaticky vydávat za popis objektivní skutečnost. To je podstatou celého komunikačního (či mediálního) zla.
Zatracený dům a úhel pohledu
Jak se tedy alespoň blížit k něčemu pravdivějšímu, než jsou jen pouhé subjektivní názory? Sama realita nás upozorňuje (pokud o ni máme skutečně zájem) na naši omylnost. Včetně toho, jak se jí můžeme vyhnout. Příklad úhlu pohledu:
Představme si třeba čtyři lidi, kteří se dívají na jeden a tentýž dům. Každý stojí na jiné straně. Jeden říká: „Vidím krásný bílý dům. Má osm oken, dva vchody a vjezd do garáže.“ Druhý, na opačné straně domů, oponuje: „Žádné dva vchody. Jen jeden a není tam ani vjezd do garáže. A oken je šest. Bílá barva? To je dezinformace. Dům je šedavý.“ Třetí, na levé straně, se směje: „Produkujete lži. Omítka je opadaná místy až na cihly. Okna jsou tři. A není tu žádný vchod.“ Čtvrtý na pravé straně domu se zlobí: „Obouchaná omítka je dezinformace a uvedené barvy také. Vidím fleky různých barev. Souhlasím, že tu není žádný vchod. Nicméně okna jsou jen dvě.“
Kde je chyba? Každý popisuje jen jednu, tu svou stranu skutečnosti. Prostě proto, že se k ní takto nahodile postavil, nebo ho vede ideologické přesvědčení. Řešení je tak prosté, že ho skoro nikdo nerealizuje: Dohodnout se, a ať už jednotlivě, nebo společně celý dům obejít kolem dokola a poctivě si ho popsat. Bylo by to snadné, ale ta pýcha… neochota si připustit, že bych se mohl mýlit…
DENÍK.TO
- Toto nebude běžná krize - 1.5.2026
- Bát se o vlastního prezidenta - 1.5.2026
- Jedna jediná pravda: Největší iluze dnešních médií - 1.5.2026


jedna jediná pravda neexistuje
Autor článku je troškuu zaostalý student filosofie, nu což snaha se počítá i v roce 2026. Nu a v roce 2026 existuje termín informační pole. Autor článku je na tomto poli dosti dezorientován. Jelikož realné je to co klade odpor -napřiklad zeď,povstalci daně. Pravdivost zpráv má jednoznačně daný vektor. Lze alegoricky vyjádřit scénou z Pelišků co je na nástěnce a co na talíři. Pokud na definici „pravdivosti“ informačního pole použijeme jako rastr ekonomické teorie tak nám výjde:
1) Keynesiánství ( důležitá je poptávka) – lidi zprávy chtěji tak jim nějaký dáme, hlavně ty co se nám hodí ->
2) důležitá je nábidka aneb supply side economy. Jak nás učí 3) Rakuská ekonomická škola, důležitá je struktura trhu a individuální volba, je to tak. Proto je nutno 4) klasickou ekonomicickou školu volný trh s informacemi 5) Neoklasický spočitat a regulovat. Z 6) ekonomie konfliktu třídních vrstvev psychologicky podbarvit a doladit pomocí 7) behaviorální ekonomie a podle Friedmana to monetizujeme a nasypeme do toho dost peněz. Novinka je to, že to to celý reckylujeme green dealem. -,> A uvařime novinové zprávy.
Při pohledu na barák , každý vidí něco jiného to je pravda , rozhoduje množství vědomostí, a schopnost si ten barák projit. Architektutura je jedna věc, druhá věc jak se to naprojektuje, kdo to postaví, kdo to prodá, kdo to zaplatí, jak dlouho to vydrží a v neposlední řadě kdo na tom vydělá. Pak je tu ta barva fasády.
Nu a jelikož veleduležité je také kde bude barák stát a k čemu slouži, existuje taktéž slovo geopolitika. Nu a zde platí, stejně jako u všech ostatních lidských profesí, že se jedná o umění možného.
Zde vytáhneme křištalou kouli z internetu:
https://aje.news/jn52nk?update=4536211
Reklama:
– Oranžová kebule nezklamal, je to jako z čitanky.
Investujte s Vršovci!
– Jakpak dlouho nám Babišák vydrží soc.realisticky dotovat na dluh energie? Stáhněte si z internetu Bohatství národů od Adama Smithe, přes všechny kecy co vyšly po tom stále plátné!
– Připravujeme vydáni Vojenského řádu od Jana Žižky v činštině!
– Jako vždy Farma zvířat ve slevě!
Deník TO už musí být vážně zoufalý.
Já se s libtardy nebavím a mám klid. Zásadně nic nevysvětluju a nestěžuju si.
Autor také žije ve své bublině – například na ksichtoknize s vášní svazáků z 50 let bojují američané za jedinou svatou pravdu, a to že země je placatá. Důkaz ? Je to napsáno v bibli. Proč je bible neomylná ? Protože ji napsal bůh. Který bůh ? No přece ten jediný, skutečný, neomylný a s velkým B. A NASA jim celou dobu lže a upravuje fotky a je to celá velká konspirace.
Lidi jsou prostě idioti. Nebo nechtějí vědět že prostě nic nevědí a raději slepě věří té svojí pravdě kterou povýší na zlaté tele objektivnosti – jako moji předpisovatelé.
A proč ? Protože většina lidí má strach. Hlavně strach z konce své slepé existence. To přece nemůže být pravda – já přece nějak budu pokračovat i po smrti. Jo posmrtný život – já chci věřit……..a už se chytnou prodejce hrnců/tedy bohů…
To máte tak. Po několika letech (již se započal 6. rok) trestního stíhání se odnaučíte používat 3 slova – pravda – právo – spravedlnost. Čím déle to stíhání trvá, tím jste horší zmetek. Dojde Vám, že se prokurátor ač nerad, omezuje na pouhých 10 let kriminálu typu Mírov. Jeho touha, kdyby mohl“, je definitivně Vás vyřešit kusem špagátu. Tomu se pane kokego říká REALITA.
V knihách o velké fr. revoluci se píše:
Rovnost – volnost – bratrství -No a byla z toho gilotina.
Pouze taková mimo téma – proč se do dnešního dne nepoužívá „sesterství“ ? Když máme ten gender.
„Ženy bojují“ aby byli ve stejných pozicích ve „vysokých“ funkcích. O spodní funkce nebojují. Tam pracují ženy které jsou skutečně ženy a ty se nezakecají.
Zároveň „ženy“ vítají islám. To mají v hlavě co ?
Potíž je samozřejmě jako vždy s angličtinou, když man znamená jak muž tak člověk. A woman je – „ne muž“ :)
Každá skutečná revoluce sežere své děti – což je důkaz že u nás v 89 žádná revoluce nebyla, pouze tiché předání moci a majetků.
Převzato:
Píše sa rok 1949. Váš lekár vám nadšene rozpráva o novom zázraku v psychiatrii. Volá sa to lobotómia. Egas Moniz za tento objav práve získal Nobelovu cenu. Lekár vám tvrdí, že pár minút s chirurgickým nástrojom vylieči vašu depresiu či nepokoj. Je to čisté, rýchle a vedecky podložené. Desaťtisíce ľudí končia ako živé mŕtvoly s nenávratne poškodeným mozgom skôr, než sa z „pokroku“ stane barbarstvo. Nobelova cena mu zostala.
Píše sa rok 1950. Váš lekár si zapáli cigaretu a povie vám, že fajčenie je v poriadku. Čítal to v štúdii. Má pravdu – naozaj ju čítal. Nevie však (alebo nepovie), že túto štúdiu zaplatil tabakový priemysel.
Píše sa rok 1958. Váš lekár vám káže jesť menej tukov aby vás ochránil pred srdcovými chorobami. Dôkazy sú prinajmenšom sporné, no v oficiálnych správach o žiadnom spore nie je ani zmienka. Potravinársky priemysel ochotne pomohol s nasmerovaním ktoré zistenia si zaslúžia pozornosť. Vedcom s opačnými výsledkami potichu odstavili financovanie. Ancel Keys sa usmieva z titulky časopisu Time.
Píše sa rok 1962. Váš lekár predpíše tehotnej manželke Thalidomid na rannú nevoľnosť. Liek je riadne schválený; v Európe dostal zelenú. Musí sa narodiť dvanásťtisíc detí s ťažkými deformáciami končatín, než niekto z oficiálnych miest prizná chybu. Rodinám sa po celý čas tvrdilo, že liek je bezpečný. A schválený.
Píše sa rok 1972. Váš lekár vám predpíše Valium. Tvrdí, že je liek je bezpečný. Británia sa zmieta vo vlne benzodiazepínov, ktorá potrvá dve desaťročia. Riziko závislosti je interne známe, ale zverejnené nebolo. Váš lekár vám neklame. Tiež mu o tom nikto nepovedal.
Píše sa rok 1990. Vaša dcéra má depresiu. Váš lekár jej s úsmevom predpíše Paxil. Tvrdí, že liek je bezpečný aj pre mladistvých. Výrobca má štúdiu s označením „329“, ktorá to potvrdzuje. O dvanásť rokov neskôr sa pri súdnom spore prevalí, že dáta v štúdii boli zmanipulované. Liek nielenže nefungoval, ale zvyšoval riziko samovrážd u tínedžerov. Medzitým sa z neho stal miliardový biznis.
Píše sa rok 1999. Váš lekár vám na artritídu predpíše Vioxx. Je modernejší než ibuprofén, telo ho znáša dobre a spoločnosť Merck má štúdiu, ktorá potvrdzuje jeho účinnosť. Merck má však aj interné dáta, podľa ktorých liek zdvojnásobuje riziko infarktu. Tieto informácie sa k vášmu lekárovi dostanú až o štyri roky neskôr. Odhaduje sa, že medzitým zomrelo päťdesiattisíc ľudí. Merck nakoniec vyplatí odškodné 4,85 miliardy dolárov. Trestné oznámenie nepadne žiadne.
Píše sa rok 2002. Váš lekár vám predpíše OxyContin. Spoločnosť Purdue Pharma školí svojich zástupcov, aby lekárom tvrdili, že riziko závislosti je nižšie než jedno percento. Toto číslo pochádza z krátkeho listu redakcii New England Journal of Medicine (NEJM), nie zo štúdie. List sa navyše týkal pacientov s terminálnym štádiom rakoviny na krátkodobých dávkach v nemocniciach, nie ľudí s bolesťami chrbta v bežnom živote. Váš lekár je však všeobecný praktik a vy máte vyskočenú platničku. Nikto v tom nevidí rozdiel. Nikto sa nepýta.
Píše sa rok 2008. Váš lekár kontroluje hladinu cholesterolu. LDL je zvýšený, dostávate statín. Nikto nespomenie, že pri primárnej prevencii musíte liečiť 250 ľudí, aby ste štatisticky pomohli jednému. Nikto nespomenie, že svalová degenerácia, ktorú začnete pociťovať o dva roky, nie je „vzácny vedľajší účinok“, ale zdokumentovaný vzorec postihujúci významnú časť pacientov. Štúdiu, o ktorú sa predpis opiera, financoval výrobca.
Píše sa rok 2010. Máte cukrovku 2. typu. Váš lekár vám predpíše Avandiu. Je to špičková liečba, nová norma. Nikto vám nepovie, že v prestížnom lekárskom časopise práve vyšla analýza, podľa ktorej tento liek zvyšuje riziko infarktu o 43 %. Výrobca o týchto rizikách vedel roky, no v propagačných materiáloch ich zamlčal. Desaťtisíce pacientov dostali infarkt pri liečbe choroby, ktorá mala infarktom predchádzať.
Píše sa rok 2012. Celý svet sa bojí pandémie prasacej chrípky. Vlády nakupujú milióny balení lieku Tamiflu. Váš lekár vám hovorí, že je to jediná cesta, ako zabrániť komplikáciám. Výrobca však odmieta zverejniť kompletné dáta z klinických testov. Keď sa k nim nezávislí vedci konečne prebojujú, zistia, že Tamiflu skracuje príznaky o necelý deň, ale nemá žiadny preukázaný vplyv na počet hospitalizácií. Miliardy z verejných peňazí skončili v skladoch s exspirovaným tovarom.
Sme v súčasnosti.
Váš lekár má nové usmernenia. Nové štúdie. Nový konsenzus.
Je sebavedomý.
Vždy bol sebavedomý.
Sebavedomie nebolo problémom nikdy.
V skutočnosti je problémom práve sebavedomie.
t.me/akwsk/28542
t.me/akwsk/28543
Velmi dobré.
Kdo pil zemřel, kdo nepil zemřel taky.
Josef Váchal