Pře
12.4.2016
Kategorie: Historie21 přečtení

Fenomén a zatracenec doby: Karel Kryl

Sdílejte článek:

PAVEL VRBA 12|04|2016

Dnes uplynulo 72 let od narození písničkáře a textaře, celoživotního imigranta Karla Kryla. A já opět nějakou chvíli čekal a čekám a stále s nadějí, že se přeci jen něco ve sdělovacích prostředcích objeví. Já vím, jsem naivní.

[ad#clanek-respo]

Po narození Karla mu sudičky dle mého názoru určily cestu pomyslného tuláka. Tuláka s velkým vnímáním, sociálním cítěním a někdy možná i s náročnými pohledy na svět, kdy očekával od lidí klasické hodnoty a morální principy, které pro mnohé vyšly už z módy. Na cestu mu do pomyslného uzlíčku přidaly zpěv a nadání na texty, kterými dokázal popsat všechny ty společenské a politické nešvary. Karel Kryl se narodil do tiskařské rodiny, ale jeho touha byla stát se hrnčířem po svém pradědečkovi. Během dětství poznal moc nové doby, když byla jejich tiskárna v roce 1950 zabavena. Po absolvování keramické školy v Bechyni se však ukázala předpověď sudiček a mladý Karel se začal věnovat hudbě a poezii. Jeho první veřejnou nahrávkou byla písnička Nevidomá dívkav podání Hany Ulrychové. Jeho postoje a kritika tehdejšího režimu se ještě více zintenzivnila po vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Podle dostupných pramenů z tehdejší doby v pořadu Čtrnáct na houpačce zazněla písnička Bratříčku, zavírej vrátka. Tato píseň se stala fenoménem nejen hudebních soutěží ale i lidí. Tato píseň byla zároveň nekompromisním nastavením zrcadla tehdejší moci. Nebylo tedy tak překvapivé, že byla na mnoho let písní zakázanou, stejně jako další písně i samotná existence Karla Kryla.

V září roku 1969 Kryl odjel na festival do Německa, kde požádal o politický azyl a v tomto azylu zůstal až do roku 1989. Karel Kryl nikdy nepožádal o německé občanství, neboť bez ohledu na to, co ho potkalo ve vlastní zemi, byl hrdým občanem Československa.

Do své rodné vlasti se vrátil v listopadu 1989, kdy šel na pohřeb své matky. Paradoxně se vrátil do vlasti, kde se na plné obrátky rozjížděla Sametová revoluce a Karel Kryl se stal jedním z jejich fenoménů. V průběhu následující doby se jeho nadšení ve společenské změny změnilo spíše na zklamání. Možná to někdo označí třeba tím, že byl přespřílišný idealista, snílek a že zahořkl. Třeba to je i pravda, vždyť byl jeden z těch, co nahlas protestovali proti rozpadu Československa, chování novodobých elit, včetně Havla, nedostatečnému vyrovnání s představiteli tehdejšího režimu, či vzniku novodobých vexláků a podvodníků.

A zase to dělal po svém, tak jako vždycky. Čím dál hlasitěji bylo slyšet jeho písně, jakými byla například Sametové jaro, Od Čadce k Dunaju, Kádrují mě nebo Demokracie nebo báseň Timur a jeho parta.
Jeho nespokojenost a rozčarování nad vývojem společnosti narůstala. Navíc se začal postupně setkávat s opakujícími se stíny minulosti, kdy tehdejší novinářská elita s ním nechtěla zveřejňovat články a rozhovory. Podle svého vyjádření v Půlkacíři, byl hrubě nespokojen se společenskou situací, politickou reprezentací a celkovým směřováním; proto byl rozhodnut v České a Slovenské republice se již nijak neangažovat, což však nedokázal a své názory včetně kritiky vyjadřoval až do své náhlé smrti dne 3. března 1994.

Zádušní mši celebroval jeho přítel arciopat benediktinského Kláštera břevnovského Jan Opasek v klášterním kostele sv. Markéty v Praze, které se účastnilo kolem čtyř tisíc lidí. Lidí, které tento pomyslný tulák a věčný emigrant oslovil svými postoji, názory a písněmi. Tehdejší politická reprezentace však Krylovi neodpustila ani na jeho poslední cestě. Alespoň soudě dle jejich minimální účasti na této mši. K tomuto postoji se později vyjádřil i Ivan Martin Jirous :

„Nasralo mě, že mu nebyl Havel ani na pohřbu, když na Hradě přijímá takový kreatury jako Jackson“. (čerpáno zde)

A tak tehdejší Hrad alespoň vyslal Ivana Medka, který v projevu řekl: „…Karel se mýlil, když se domníval, že ti, které kritizoval, ho pro to nemají rádi,“ a z publika ozvalo několik výkřiků:

„Lžete!“

Karel Kryl je pochován na Břevnovském hřbitově sv. Vojtěcha.

[ad#clanek-respo]

Nedělám si iluze, že byl Karel Kryl dokonalý člověk. Takový neexistuje a jen ten hloupý člověk si myslí, že dokonalým je. Zcela určitě měl chyby jako každý z nás. Jenže byl v řadě věcí jiný, vyčníval z mas a nepodléhal davům bez názorů a mnohdy bez svědomí.

Co dodat na závěr?

Příliš často si kladu otázku, co by tomu všemu říkal Karel Kryl dnes.

ZDROJ: Pavel Vrba

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
21 přečtení
(26 votes, average: 5,00 out of 5)

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.