18.7.2018
Redakce
0
Kategorie: Historie

Fascinující životní příběh: Jonatan Netanjahu

Sdílejte článek:

ZION

Vážení čtenáři, po úspěchu minulého článku, který pojednával o věhlasném zpravodajci Eli Kohenovi jsem se rozhodl napsat další díl. Opět se bude jednat o významnou osobnost a legendu izraelských novodobých dějin. Je jím Jonatan Netanjahu.

[ad#textova1]

Že je Vám toto jméno povědomé? Jestliže se zajímáte o blízkovýchodní dění, tak jistě víte, že jakýsi Benjamin Netanjahu je v současné době premiérem jediné sýpky civilizace v tomto zapadlém koutě planety Země. Jonatan Netanjahu je jeho tragický zesnulý bratr, národní hrdina Izraele, 13. největší Izraelec všech dob, voják a velitel elitního komanda jednotky Sajeret Matkal. Jeho fascinující životní příběh si dnes v tomto textu nastíníme.

Jonatan přezdívaný Yoni se narodil 13. března roku 1946 v New Yorku, do rodiny Bencijona a Cely Netanjahuových. Jonatanovo jméno je spojením jmen jeho dědečka, rabína Nathana Mileikowského a plukovníka Johna Henry Pattersona, velitele Židovské legie v britské armádě během 1. světové války, která je označovaná jako první židovská bojová jednotka za téměř dvě tisíciletí. Měl dva sourozence, Yoni byl ze všech tří dětí nejstarší. Jeho sourozenci jsou, mladší, již výše zmíněný Benjamin, přezdívaný Bibi, současný premiér Izraele a nejmladší bratr Ido, který je věhlasný lékař a spisovatel žijící v USA. Jeho otec byl uznávaný profesor židovských dějin na Cornellově univerzitě a prominentní člen revizionistického tábora Sionistů (ideologicky revizionistický sionismus obhajoval vytvoření židovského státu na obou stranách řeky Jordán). Díky svým židovským kořenům se rodina přesouvala mezi USA a nově založeným státem Izrael. Střední školu Cheltenham High School Jonatan absolvoval ve státě Filadelfia, v USA. Byl slušným studentem s výborným prospěchem, aktivní člen a vedoucí ve skautu i vynikající sportovec. Absolvoval roku 1964, jeho spolužákem byl například člen baseballové síně slávy Reggie Jackson.

Po úspěšném absolutoriu se Yoni zamýšlel jak s životem naložit dál. Táhlo ho to zpátky do Izraele. Poznamenal si: “Je to moje země a moje vlast. Patřím sem”. Cítil se být více Izraelcem než Američanem. Neustálá hrozba vojenského útoku sousedících arabských zemí vůči židovskému státu přinutila Jonatana se přihlásit na vojnu k Izraelským ozbrojeným silám (IDF). Konkrétně se zapsal k výsadkářskému pluku, později absolvoval i důstojnický výcvik, kde pro svojí vůdčí povahu, vysoký intelekt, charizma a kladné charakterové vlastnosti vynikal.

yoni-foto

Jeho první bojové nasazení proběhlo během Šestidenní války v bitvě u Um Katefu na Sinaji, poté jeho výsadkářská jednotka posílila pozice na Golanských výšinách. V této bitvě se mu podařilo zachránit svého zraněného spolubojovníka a dostat ho z hlubokého týlu nepřítele zpátky do bezpečí. Během této záchranné operace byl zraněn, jednalo se o průstřel lokte. Z těchto patálií se však v pořádku zotavil a byl vyznamenán Medailí Za hrdinství.

Během své rekonvalescence se Jonatan stihl oženit, vzal si krásnou a okouzlující dlouholetou přítelkyni Tuti. Veselka se konala 17. srpna 1967. Po svatbě novomanželský pár odletěl do USA, kde se Yoni zapsal na Harvardovu univerzitu. Přihlásil se na studium filozofie, fyziky a matematiky. Ve studiu vynikal natolik, že byl na konci prvního ročníku zapsán na takzvaný Dean’s List (jedná se o akademické ocenění, které se uděluje nejlepším studentům a je jím poskytnuto nejvyšší možné stipendium). I přes své nezpochybnitelné studijní úspěchy nebyl Jonatan zcela spokojený. Trápila ho situace ve které se Izrael nacházel, především stálé ohrožení židovské země, táhlo ho to zpět do vlasti. Yoni se v té době nechal slyšet: “Harvard je luxus, který si v současné situaci nemůžu dovolit.” Nechal se proto přeložit na studia do Jeruzaléma na Hebrejskou univerzitu. Na Harvard se pak ještě jednou na krátkou dobu roku 1973 vrátil.

I na Hebrejské univerzitě dlouho nepobyl. Situace Izraele v té době prostě nebyla jednoduchá, dalo by se říci spíše kritická. Válka visela ve vzduchu. Potyčky na hranicích byly na denním pořádku, nebezpečí hrozilo ze všech světových stran a poklidný studentský či manželský život tak nepřicházel v úvahu. Roku 1969 se vrátil zpět do armády a na začátku roku 1970 se připojil k elitní protiteroristické podzemní jednotce Sajeret Matkal, česky – Průzkumná jednotka Generálního štábu (jedna z nejelitnějších jednotek izraelské armády, v jednotce sloužili i oba Yoniho bratři – Benjamin a Ido). I v této jednotce si počínal velmi dobře a roku 1972 se stal zástupcem velitele. Ještě během téhož roku byla jeho jednotka nasazena do akce s názvem Crate 3, jednalo se o únos syrských důstojníků, kteří byli následně vyměněni za zajaté izraelské piloty. Operace skončila úspěchem. V roce 1973 se Yoni zúčastnil operace Jaro mládí (jednotce velel Ehud Barak, pozdější izraelský ministr obrany), jednalo se o jednu z vojenských akcí v kampani Boží hněv (společná akce tajných služeb Mosad, Aman a Šin Bet a zvláštních jednotek Sajeret Matkal), která byla naplánována jako odveta za únos a popravu izraelských olympioniků provedených organizací Černé září v Mnichově, v září roku 1972.

Další mise proběhla opět na Golanech a to během Jomkipurské války – v muslimské světě známá těž jako Ramadánová nebo Říjnová válka (pátá arabsko-izraelská válka), která vypukla 6. října roku 1973. Spojené síly Egypta, Sýrie a dalších arabských zemí zaútočili na Izrael v oblasti Suezského průplavu a na Golanských výšinách. Yoni velel komandu Sajeret Matkal. Jeho jednotce se podařilo při obraně Golanských výšin zabít 40 elitních vojáků a důstojníků syrské armády. Spolu se svými spolubojovníky zopakoval i úspěšnou záchranou operaci, povedlo se mu zachránit podplukovníka Josi Ben-Chanana, velitele tankové divize na Golanských výšinách, jehož tank byl zasažen protitankovou střelou Maljutka nebo-li AT-3 Sagger, když čelil ohromné početní převaze syrských vojáků a tanků T-62. Po tomto hrdinském činu byl Jonatan oceněn třetím nejvyšším izraelských vojenským vyznamenáním Medailí Za zásluhy.

Po válce Yoni dobrovolně absolvoval kurz pro důstojníky tankových jednotek, kde si vedl více než znamenitě. Proto byl pověřen obnovou, po Jomkipurské válce, zdevastované 188. tankové brigády Barak. V červnu 1975 obnovu úspěšně dokončil a vrátil se zpět k pozemním jednotce Sajeret Matkal jako velitel.

Jonatanova životní a zároveň tragická chvíle ovšem přišla 4. července 1976 v operaci Entebble známé též jako operace Blesk či operace Jonatan. Tato veleúspěšná akce by si zasloužila samostatný článek a možná se tak v budoucnu i stane. Ve stručnosti se jednalo o protiteroristickou akci na osvobození rukojmích unesených palestinskými teroristy z Lidové fronty pro osvobození Palestiny provedenou komandem Sajeret Matkal pod vedením Yoniho na letišti Entebbe v Ugandě. Rukojmí byli pasažéři letu společnosti Air France z Tel Avivu do Paříže.

Do záchranné akce bylo zapojeno zhruba 200 vojáků a agentů Mosadu. Celá operace byla blesková, trvala pouze 57 minut. Výsledkem byl obrovský úspěch zdánlivě neuskutečnitelné mise. Bylo zabito všech 7 teroristů. O život bohužel přišli i 3 rukojmí. 5 členů komanda a 10 izraelských civilistů bylo zraněno. Na straně izraelských vojáků byla pouze jediná oběť a to velitel celé akce Jonatan Netanjahu. Jeho bratr ve zbrani a zástupce velitele popsal jeho poslední chvíle následovně: „Byla to scéna, na kterou nikdy nezapomenu. Joni útočil, střílel a vedl své muže do bitvy, stále v jejich čele, ne aby dával rozkazy zezadu.“

Vedlejším efektem záchranné mise bylo zničení skoro celého ugandského letectva. Ugandská vládní a vojenská garnitura totiž sympatizovala s teroristy a hrozilo nebezpečí, že by ugandské letectvo mohlo chtít sestřelit letadla se zachráněnými izraelskými civilisty. Podpůrné izraelské jednotky proto zničili 11 ugandských stíhaček MiG-17 a MiG-21, které se na letišti v Entebble nacházely, tím vyřadily skoro všechny bojeschopná letadla ugandských vzdušných sil.

6. července 1976 byl Jonatan Netanjahu pohřben na vojenském hřbitově v Jeruzalémě. Pohřbu se zúčastnili všechny společenské a politické špičky státu. Šimon Peres, tehdejší ministr obrany pronesl na Yoniho pohřbu následující slova: „Kulka roztrhla mladé srdce jednoho z největších synů Izraele, jednoho z nejodvážnějších válečníků a jednoho z nejnadanějších velitelů – velkolepého Jonatana Netanjahua.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Více příběhů najdete na blogu Texťák.cz

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (19 votes, average: 4,79 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky