Fanatismus a nesmiřitelnost – aneb stane se Helena Duke legendou?
COM/ONDŘEJ GROS
Velice dobrý text o jednom příběhu ze současné marxisticky-multikulturně vykolejené Ameriky se objevil na facebookovém profilu Ondřeje Grose. Dovoluji si jej zde citovat:
Možná jste už zaregistrovali příběh, který hýbe Amerikou: osmnáctiletá studentka Helena Duke poznala na záběrech z demonstrace ve Washingtonu (mimo Kapitol) svoji matku právě ve chvíli, kdy na ni zaútočila policistka tmavé pleti. Její první starostí ovšem nebylo, zda je matka v pořádku – rovnou ji včetně tety a strýce zveřejnila na Twitteru. Reakce v hyperkorektní Americe trvala jen den – Theresa Duke byla za účast na demonstraci vyhozena ze zaměstnání a dcera nyní pořádá veřejnou sbírku na svá studia. V této chvíli je vybráno cca 35 000 dolarů a částka na jejím účtu roste. Mezinárodní gay komunita a Black Lives Matter scéna ji adoruje jako hrdinku – Helena je lesba a aktivistka BLM.
.
Nemluvě o všech těch, kteří ji za její čin oslavují už z principu. Z reakcí na jejím Twitteru vyplývá, že je v pořádku udávat členy rodiny, pokud jsou konzervativní. Náhle je také v pořádku policejní násilí (tweet “Mami, asi jsi chtěla říct, že tě silná černá žena uhodila kvůli obtěžování” říká mnohé a vrací nás do minulého roku, kdy hořely americké ulice a policie buď jen přihlížela nebo dokonce poníženě klečela. Na pomoc policistce, kterou poslali mimo službu, už se také rozjela sbírka – jak by ne, je přece Afroameričanka a navíc napadla podporovatelku Trumpa.
Mnozí se na Twitteru radují, že matka Heleny ztratila práci, schvalují reakci policistky (“silné černé ženy”) a podle dalších byly loňské protesty BLM pokojné. A některé komentáře už připomínají náboženský fanatismus.
Nám dříve narozeným či zajímajících se o historii je tohle všechno povědomé.
Ano – Pavka Morozov. Třináctiletý kluk, vykreslený komunistickou propagandou jako hrdina a vzor všech pionýrů, protože udal svého otce jako kulaka, který byl následně odvlečen do gulagu. Jeho příběh byl součástí povinné četby ve všech státech socialistického východního bloku. A to byla „jen“ propaganda…..
U nás v 50.letech zříkaly děti svých rodičů, ať už z fanatické komunistické zanícenosti, nebo vynuceně ve snaze zachránit si krk.
Zpět do současné reality. Helena je součástí komunity, která se podílí na kulturní revoluci ničící svobodu slova a projevu, právo na politický názor a přesvědčení a koneckonců i na rozbíjení stávajícího modelu rodiny. Ale nejhorší na to celém je fanatismus, přesvědčení o vlastní neomylnosti a pocit povolanosti k revoluční změně stávajících pořádků. V tomto ohledu vnímám největší nebezpečí do budoucna. Helena ukazuje, že ten jediný správný světonázor je důležitější než rodinné vztahy. Ty se dají rozbít jediným tweetem na sítích – a souvěrci se postarají. Už slyším námitky – šlo jen zaměstnání. Ano, zatím jde přece „jen“ o ekonomickou existenci. Zatím.
Jako Pavka Morozov se možná i Helena stane legendou…..