2.9.2015
Kategorie: Politika

Evropě vládnou lidé s patologickými názory a táhnou ji ke katastrofě

Sdílejte článek:

TOMÁŠ ROZLIČNÝ 02|09|2015

Němečtí, francouzští, rakouští a někteří další politici EU kritizují přístup zemí východní Evropy k imigrantům. Podle francouzského ministra zahraničí Laurenta Fabia je skandální hlavně počínání Maďarska, které dokončilo stavbu žiletkového plotu na svých hranicích se Srbskem. Maďaři podle něj nerespektují evropské hodnoty. Fabius se také rozčiluje, že se o běžencích mluví jako o „produktech“, když to jsou muži, ženy a děti. Prý je skandální, že některé země nerespektují kvóty.

[ad#hornisiroka]

Asadova vláda vytvořila oázu míru v oblasti

Problém je v tom, že v jistém smyslu o „produkty“ jde. Totiž za prvé o „produkty“, tedy důsledky nesmyslné politiky Západních států v oblasti Sýrie, Iráku, Íránu, Libye a podobně. Podpora snah radikálů o svržení syrského prezidenta Asada je zcela nesmyslná. Sýrie byla před vznikem nepokojů oázou klidu a míru v celém regionu. A to díky osvícené politice prezidenta Asada, který s potřebnou tvrdostí držel militantní islamismus na uzdě a dusil jej v zárodku.

Byl to Západ, kdo pomohl rozpoutat tragédii v Sýrii

A byl to Západ, především USA, který podpořil a možná i pomohl rozpoutat nepokoje v této zemi. Pod nálepkou boje za demokracii, (ostatně podobně jako tomu bylo v Egyptě, kde se pak dostali k moci islamisté, a museli být odstaveni armádou), s absurdním tvrzením, že prezident Asad je diktátor a tyran, se postupně začala bouřit města vždy na hranicích státu. Už to samo o sobě signalizuje, že zde byla přítomna zahraniční podpora. Takzvaní odpůrci Asadova diktátorského nedemokratického režimu ihned začali dostávat a i dnes dále dostávají finanční i vojenskou pomoc od Spojených států a Evropy a jsou jednotni v myšlence, že musí být prezident Asad odstraněn, protože překáží demokratickým změnám.

Řeči o demokracii jako zástěrka pro uchopení moci islamisty

Ovšem, podobně jako v Egyptě a v jiných zemích, kde proběhlo takzvané Arabské jaro, se ukázalo, že nejde o boj o demokracii a svobodu, ale o nábožensky, mocensky a finančně motivovaný boj o moc a území. O snahu radikálního islamismu odstranit s pomocí Západu, který naletěl na řečičky o demokracii, osobu prezidenta Asada, který byl a je hlavní překážkou pro uskutečnění jejich cílů. Tedy vybudování Islámského státu na území Sýrie, Iráku a dalších oblastí v regionu a z této základny pak vytvořit světový islámský chalífát.

Podpora „umírněných“ proti Asadovi je podporou pro IS

Je to tedy Západ, kdo spoluvytvořil nesnesitelnou situaci v Sýrii, odkud prchají miliony lidí. Je jisté, že bez podpory USA a EU by Islámský stát nemohl mít takové úspěchy. A nic na tom nemění rétorika Západních politiků, kteří IS a jeho praktiky odsuzují. Napomohli jeho vzniku, a podporou takzvaných umírněných bojovníků proti Asadovi jednoznačně pomáhají IS v dosažení jeho cíle, který mají společný – svržení prezidenta Asada. Ale v důsledku toho také podporují rozšiřování IS. Nehledě k tomu, že stále větší uskupení takzvaných umírněných, které Západ podporuje, se postupně přidávají na stranu IS, i s penězi a zbraněmi, které od Západu dostali.

Jediným vysvětlením, proč Západ nemůže porazit IS je, že nechce

Nic také na věci nemění to, že USA s dalšími spojenci vedou proti IS boje ze vzduchu. To, že nejmocnější země na světě nejsou schopny porazit několik tisícovek islamistů, je možné vyhodnotit jediným možným způsobem: totiž že Islámský stát porazit nechtějí. Otázkou je pouze, zda vůbec ne, nebo pouze do doby, než IS odstraní prezidenta Asada.

Řešením je zastavení podpory protiasadovských sil a zničení IS

Řešením uprchlické vlny je zastavení podpory těch, kteří chtějí svrhnout prezidenta Asada a následně nekompromisní likvidace Islámského státu. Pokud se toto nestane, jsou všechna slova Západu o tom, že musíme prchajícím lidem pomáhat pouhou licoměrností, v lepším případě slabomyslností. Je to právě Západ, který tuto uprchlickou krizi z velké části způsobil a dále ji podněcuje. A je opravdu děsivé, jaké nesmysly musíme poslouchat z úst západních politiků.

Patologická imigrační politika EU

Za druhé jde o „produkty“ sebevražedné imigrační politiky EU, především Německa, Francie, Rakouska, Nizozemska a severských států. Německo a další země se dobrovolně rozhodli přijímat imigranty. Angela Merkelová dokonce řekla, že její země přijme všechny uprchlíky ze Sýrie. Přitom jedním hlasem ty samé země tvrdí, že příliv uprchlíků, které se sami rozhodli přijmout, za jejichž exodus jsou do velké míry odpovědné a které svými výroky a činy de facto do Evropy zvou, nevládají. A požadují po ostatních zemích solidaritu, tedy aby přijaly kvóty a imigranty umístily na svá území.

Tyto země se přitom zcela jednostranně rozhodly, že uprchlíky budou přijímat, a ostatních států se na jejich mínění neptaly, přestože se důsledky jejich nezodpovědných rozhodnutí týká všech. V důsledku jejich jednostranných rozhodnutí totiž uprchlíci, kteří dostali azyl, nebo na jeho vyřízení čekají a do té doby mají status uprchlíka, se mohou zcela volně pohybovat po celém území EU, tedy i v jiných státech, než je Německo, Rakousko, Francie a podobně.

Velký a neřešený problém je také v tom, že z těch imigrantů, kteří v azylovém řízení nakonec neuspějí a povolení nedostanou, ze z EU daří vrátit zpět do země, odkud přišli, pouze 39 procent. To znamená, že 61 procent z těch, kteří azyl nedostanou, stejně zůstane na území EU.

Solidarita podle EU – Povinnost, nátlak a vydírání

A jak si představují solidaritu? Jak je v EU zvykem, tak jako povinnost. Chtějí všem vnutit povinné kvóty a tisíce uprchlíků. Dokonce rakouská ministryně vnitra Johanna Miklová-Leitnerová si představuje solidaritu tak, že navrhuje, aby těm státům, především z Visegrádské čtyřky, tedy Polska, Maďarska, Slovenska a Česka, které odmítají kvóty a uprchlíky, byl omezen přísun peněz z EU. Prý je potřeba omezit finanční prostředky pro země, které kvóty od začátku odmítají.

To už je politická neschopnost spojená s arogantním vydíráním. Nic jiného. Svou politikou na jednu stranu samy zaviní, udržují, rozvíjejí a prohlubují problémy s uprchlíky, a na druhou stranu vydíráním nutí státy, které s jejich chybnými rozhodnutími nesouhlasí a nemají s nimi nic společného, aby nesly důsledky jejich nesmyslných činů a proti vlastní vůli dělali stejné chyby jako oni.

Povýšení mravokárci a ochránci evropských hodnot vedou Evropu k zániku

A ještě se Německo a další země včetně vedení EU tváří jako povýšení mravokárci a jediní nositelé evropských hodnot. Ve své zaslepenosti buď nechápou, že právě jejich politika ohrožuje samotné základy evropské i západní civilizace a hodnot, na kterých jsou založeny. Výsledkem by mohl být zánik evropské civilizace se všemi hodnotami, které k ní patří.

Ti, které z jedné strany pomáhají vyhánět z jejich domovů, když podporují snahu islamistů o zničení prezidenta Asada, a na druhou stranu je do Evropy vysloveně zvou, totiž většinou vyznávají jiné než evropské hodnoty. A až jich bude kritické množství, logicky předělají Západ ke svému obrazu – se všemi důsledky, které to sebou nese. Zavedou zde totéž, co mají doma, odkud utíkají, protože se tam nedá žít.

spalena_00

Merkelová a Německo nejsou EU

Za pozornost také stojí skutečnost, jakým způsobem stále více vystupuje Angela Merkelová. Mluví a jedná tak, jakoby ona byla EU, jménem EU, aniž jí k tomu dal kdokoli mandát.  Jsou to věty ve smyslu: EU musí. Všechny státy musí a podobně. Nebo když sama rozhodne a řekne, že se EU nesejde k problematice imigrantů hned, ale až později. Bylo by namístě, aby se ostatní země EU konečně vzpamatovaly a proti podobnému jednání se silně ohradily.

Zrelativizování všech hodnot a indoktrinace pseudohodnotami

A nakonec něco k oněm proklamovaným evropským hodnotám. Co to vlastně je? Je to rezignace na vlastní kulturu? Je to rezignace na to, co je dobro a co zlo? Co pravda a co lež? Je to rezignace na schopnost rozlišovat, která kultura, náboženství, filozofie, státní uspořádání, zvyky atd, jsou dobré, méně dobré, nebo zlé? Které vedou k rozvoji lidské osobnosti a společnosti, a které naopak vedou k regresi nebo dokonce k degeneraci? Zdá se, že podle takzvaných lídrů EU jsou evropské hodnoty právě toto.

Je to vidět na přístupu EU i USA k přirozeným hodnotám. Tedy k rodině, manželství, dětem, homosexualitě a dalším otázkám spojeným se sexuální orientací. Vše je postaveno na stejnou úroveň. Nic není správné nebo nesprávné, dobré nebo zlé. A dokonce je tento pohled prosazován mocensky, prostřednictvím zákonodárství, kde se přirozené rozlišování zakazuje, a biologické pohlaví je nahrazováno umělým konstruktem rodu. To znamená, že se podle této ideologie sice fyzicky muži a ženy liší, ale jinak jsou stejní. A také výchovou, například podivnými hodinami sexuální výchovy ve školách.

Západ je dezorientován

V důsledku toho dnes již drtivá většina lidí na Západě ne jen, že nemá žádné vyšší ideje, jako je Pravda, Dobro, Láska, Krása, Spravedlnost a podobně, ale dokonce ztratila i spontánní cítění přirozených hodnot, tedy smyslu rodiny, státu, tradice, osobních vztahů. A proto nevnímá programové a stále větší ničení těchto hodnot, a tedy se není ani schopna postavit na jejich obranu. Co bránit, když nic není pravda, ani dobro. Za co nasazovat život nebo dokonce umírat, když je jedno, co přijde a jaké to bude. Vždyť všechno je stejně dobré.

Kdo nemá ideály, ani přirozené hodnoty, dokáže už jen nakupovat

Co ale zbude člověku, který nemá ani žádné vyšší ideály, než je pouhé animální přežívání, ani necítí alespoň přirozené hodnoty? Jaký vlastně je? Je totálně dezorientován. Chvíli vyznává to, pak zas ono, nebo nic. Jen přežít. Jakkoli, Za jakoukoli cenu. Co mu zbývá? Přeci nakupovat a vydělávat, aby mohl nakupovat.

Z řečeného vyplývá, že řeči velké části evropských politiků o evropských hodnotách, nemají s žádnými hodnotami nic společného. Jsou to pseudohodnoty, zvrácené hodnoty prázdných a pomatených hlav, za nimiž stojí představa, že všichni a všechno je stejně hodnotné a tedy klidně zaměnitelné. Je to snaha zničit všechny hodnoty ve jménu zvrácených hodnot. Snaha zničit vyšší ideje, rozložit rodinu, stát, vztahy, všechno zrelativizovat, znivelizovat. Ostatně o něco podobného se snažili také komunisti.

Cílem EU je zničení rodiny, osobních vztahů, sexuální identity, tradice a států

EU je založena na myšlence zničení a zrušení států. To je dáno jednou z listin, jejíž základ vytvořil italský komunista, europoslanec a člen Evropské komise v letech 1970-75,  Altiero Spinelli, a v roce 1984 schválil Evropský parlament. Jde o Smlouvu o federální evropské unii, neboli o takzvaný „Spineliho plán“. Jsou v něm mimo jiné následující myšlenky: „Dělící linie mezi pokrokovým a reakčním již není mezi větší nebo menší mírou demokracie, … ale v rozdělení na dvě hlavní linie… Na ty, kdo si představují cíl zápasu v rámci národa či státu…A na ty, kdo vidí hlavní cíl ve vytvoření nadnárodního státu.“  Podle Spinelliho je jedinou cestou k vítězství socialismu „úplné a definitivní zrušení suverénních národních států“. Vypovídající hodnotu má i skutečnost, že národní parlamenty států EU tuto smlouvu nepřijaly. Spinelli je pokládán za jednoho z otců EU a je po něm pojmenována hlavní budova evropského parlamentu.

Schopnost myslet a jednat sám ze sebe

To ovšem se skutečným evropskými hodnotami nemá nic společného. Které jsou ty pravé? Je to především kultura, náboženství, filozofie, zvyky a státní uspořádání, které podporují schopnost jedinců, aby měli možnost a byli schopni myslet, rozhodovat se a jednat sami ze sebe, podle vlastního svědomí. A jakékoli kultury, náboženství, filozofie a státní uspořádání, která toto buď nepodporují, nebo dokonce potlačují, musí být z tohoto hlediska rozpoznány jako jiné, nevhodné, a proto pokládány za neslučitelné s evropskými hodnotami.

Rezignace na rozpoznávání dobra od zla a pravdy od omylu nebo lži vede pouze k postmodernistickému guláši, ve kterém vlastně takové hodnoty neexistují. Pak je vše rovnocenné, stejné, na stejné úrovni. A logicky není co bránit, za co bojovat.

Pak ovšem může následovat pouze velká katastrofa, nebo dokonce zánik celé Západní civilizace a s tím zmizení toho, co ve svém lůně nese jako poklad pro celý svět. Totiž schopnost nebýt objektem jakýchkoli vnějších sil. Náboženských, ideologických, politických, finančních. Schopnost jako osoba hledat pravdu a dobro, a z toho žít. Rozhodovat se sami ze sebe bez pomoci vnějších návodů, zákazů a příkazů.

[ad#velkadolni]

Sebeuvědomění

Problém je, že Západ tyto hodnoty v sobě sice nese, ale vlastně o nich zatím tak moc neví, nebo si je uvědomuje pouze jaksi se zastřeným vědomím, v mrákotách. A pokud neprocitne sám k sobě, ke svému smyslu, k vědomí své vlastní identity a hodnoty, nemůže v sobě najít důvod, proč se skutečně bránit. Sílu je možné totiž čerpat pouze z idejí, z toho, co vlastně ještě není. Kdo ideály, smysl své vlastní existence, svou vůdčí hvězdu nemá, degraduje svůj život na pouhé polozvířecí přežívání a zanikne buď sebezničením, nebo vnější silou.

ZDROJ: Tomáš Rozličný

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (21 votes, average: 4,19 out of 5)
Loading...