27.12.2015
Redakce
0
Kategorie: Politika

Eurofondy jako nástroj politické šikany

Sdílejte článek:

MILAN UHRÍK 27|12|2015

Nevěříme v perspektivu Evropské unie v současné podobě. Ani nezištnému charakteru pomoci z eurofondů. Podívejte se spolu s námi na důvody, proč není členství Česka v EU výhodné ani po politické, ani po ekonomické stránce.

[ad#clanek-respo]

O nefunkčnosti a zkostnatělosti Evropské unie

Evropská unie byl svého času dobrý projekt a myšlenka spolupráce evropských zemí si do budoucna nepochybně zasluhuje další pozornost. Evropská unie byla dokonce v dobách běsnění porevolučních privatizátorů a oligarchů částečně vnímána jako menší zlo, jako bojovník proti korupci, jak garant dodržování pravidel, slušnosti a transparentnosti. Tyto časy jsou však dávno pryč a Evropská unie to nejlepší ze sebe již vydala.

Teď, když už nikdo neví jak s unií dál, přichází doba špatných a ještě horších rozhodnutí. Evropská unie se topí v byrokracii. Navzdory extrémně drahé elektronizaci papírování vůbec neubývá. Právě naopak, byrokracie a formalit je již více, než bylo za dob končícího komunistického režimu. Z EU se stal byrokratický nefunkční moloch, který nedokáže ani jen ochránit své vnější hranice. Invaze imigrantů se vymkla kontrole. Namísto tvrdé reakce se Evropská unie snaží odzbrojit slušné lidi. Řídící struktury EU jsou těžkopádné a zkostnatělé a rozhodnutí unie jdou stále častěji už i proti existenčním zájmům samotných členských států. Tam, kde jiné země už dávno konají, Evropská unie teprve začíná diskutovat. Důsledkem této špatné politiky je stav, ve kterém jedna krize střídá druhou. Ve skutečnosti je úplně jedno, kolika prostředky bude EU disponovat, protože bez změny způsobu uvažování ji čeká brzký zánik v takové, nebo oné podobě. Buď totiž padne Evropská unie, nebo padne celá Evropa.

O společenské a morální krizi v EU

O úpadku hodnot, principů, dekadenci v kultuře, narůstajícím socialismu jsme psali již mnohokrát. Je to stále horší a pomyslná laťka se posouvá stále níže. EU zavádí nesmyslné kvóty pro zastoupení žen v dozorčích radách firem, prosazuje homosexuální kurz, snaží se bojovat proti rasismu méně příznivým zacházením s bílými obyvateli, atd. Lepší než tisíc slov vystihuje kulturní a společenské směřování EU následující obrázek (předpokládám, že bradatou “zpěvačku” Conchitu Wurst zná už asi každý):

conchita

© European Union 2014 – European Parliament

Namísto zvednutí společenských a kulturních standardů si to však Evropská unie namířila na ještě hlubší dno. Likvidační politika evropské civilizace má pokračovat – a dokonce ještě intenzivněji. Snaha podporovat všechno jiné, jen ne původní evropské hodnoty, nabírá s příchodem imigrantů novou intenzitu. Podle vyjádření zástupců Evropské komise, které přednesli na posledním zasedání Národního monitorovacího výboru pro evropské strukturální a investiční fondy se v blízké budoucnosti také plánuje i vytvoření nových operačních programů pro integraci a sociální začleňování imigrantů do společnosti. Přesná finanční alokace zatím není známa, ale má se pohybovat řádově v miliardách eur.Vedle nesmyslných projektů určených pro integraci Cikánů se tedy zbytečně promrhají další miliardy eur. Přitom tyto projekty kromě tučně nabalených kapes realizátorů a nevládních organizací nepřinášejí vůbec žádné výsledky. Tato forma podpory vyvolává dokonce opačný efekt – jen zlepšuje podmínky pro růst počtu těch skupin obyvatelstva, které nám věští nejhorší budoucnost. Slušným, vzdělaným a pracujícím lidem však žádná dotační podpora nepřichází.

Eurofondy jako nástroj politiky vydírání

Hlavním argumentem obhájců členství v Evropské unii je možnost čerpání eurofondů. Každý z nás zná ty bílo-modré děkovné tabule na školách, hřištích, cestách. O to, co jsme si v minulosti dokázali zajistit sami, musíme dnes prosit EU. Eurofondy začínají stále více nahrazovat státní rozpočet a mnohé oblasti jsou na nich už doslova existenčně závislé (školství, silnice, veřejná doprava, atd.). Nebuďme však naivní – eurofondy nejsou žádná charita. Nic na světě není zadarmo …

Dotační schéma s eurofondů představuje jen další z nástrojů drsné geopolitiky a jejich hlavním cílem je pod maskou nezištné pomoci prohloubit naši závislost na Evropské unii. Velmi často se zmiňuje, kolik miliard eur získalo Česko díky EU. Zapomíná se při tom však zmínit odvrácená strana mince a tou je částka, kolik nás členství v EU stojí. V průměru z každého 1 eura přijatého z eurofondů si ve skutečnosti platíme 73 centů z vlastních peněz.

Kromě přímých plateb do EU však třeba vzít v úvahu i nepřímé výdaje, které putují z Česka do západních evropských zemí. Jedná se o zisky, které u nás vydělají zahraniční firmy z EU. Fakt, že prakticky všechny větší firmy jsou vlastněny zahraničními majiteli je důsledek vynucené liberalizace a privatizace, které jdou ruku v ruce s naším členstvím v EU.

[ad#clanek-respo]

Z Česka tak odejde do EU zhruba o třetinu více peněz, než se k nám z ní ve formě eurofondů a obchodních investic vrátí. Investice získáme, pokud investorům nabídneme nejvýhodnější konkurenční podmínky (práci za nejnižší mzdu). Eurofondy získáme, pokud budeme EU politicky poslouchat a dovolíme zahraničním investorům u nás nerušeně podnikat. Z pohledu zemí západní Evropy se jedná o brilantní strategii, jak někoho ovládnout takovým způsobem, aby byl za to ještě i vděčný. Z pohledu Česka se však jedná o tragédii …

Samozřejmě, netřeba kvůli tomu začít západní země nenávidět. Dělají jen to, co je z jejich pohledu logické. Spíše bychom se měli od nich poučit a svůj hněv obrátit proti našim vlastizrádným vládám, které ČR s úsměvem na tváři vydali napospas zájmům politických “elit” EU.

Dalším, a to velmi podstatným faktem je, že zřejmě už v naší vlasti nežije občan, který by se ve svém okolí ještě nesetkal s nějakou formou rozkrádání eurofondů. Veřejné zakázky realizované přes eurofondy jsou téměř vždy předražené, kritéria pro uchazeče jsou nastaveny tak “transparentně” a komplikovaně, až se v nich vyznají jen spekulanti. Odpracované hodiny v pracovních výkazech na projektech se uměle nafukují a z těchto projektů se kupuje a proplácí vše, co se dá.

Celková cena, kterou musíme za možnost čerpání eurofondů zaplatit je však finančně nevyčíslitelná. Z Evropské unie se stala autoritářská instituce, která postupně sžírá vlastní členské státy. Většina ze západních členských států EU bude o 20-30 let kvůli změnám ve struktuře obyvatelstva vypadat úplně jinak, než vypadá dnes. A nebude to posun k lepšímu …

Mimochodem, kdyby byla snaha Evropské unie o finanční podporu Česka upřímná, dala by se realizovat i jinak – zápočtem závazků a pohledávek. ČR by tak mohla být osvobozena od příspěvků do EU (plus by dostalo od zemí EU něco navíc) a mohlo by tyto peníze využívat na svůj rozvoj mnohem efektivnějším způsobem – a hlavně bez politického vydírání.

Je třeba si však uvědomit, že v současnosti nemá z krátkodobého hlediska smysl odmítat již existující výzvy z eurofondů – ukrátili bychom jen totiž jen sami sebe o peníze, které do EU odvádíme. Právě naopak, je naší povinností snažit se vyčerpat prostředky na tolik smysluplných projektů , na kolik to jen bude možné. Ze střednědobého a dlouhodobého hlediska je však nutné zbavit se naší závislosti na EU a eurofondech. Jen podporou vlastních výrobních kapacit můžeme překonat naši ekonomickou stagnaci. Víte snad o nějakém státě, který se vypracoval na ekonomickou mocnost tím, že podporoval příchod zahraničních investorů? Nebo se západní země staly ekonomickými lídry právě díky tomu, že podporují agresivní expanzi vlastních firem do jiných zemí? V aktuální submisivní ekonomické pozici jednoduše nemůžeme z EU získat více, než už máme. Pokud se však chceme posunout dál, musíme začít jednat jinak a začít po vzoru západních zemí tvrdě prosazovat naše zájmy.

[ad#clanek-respo]

Jak dál?

Náprava stávajících problémů bez změny politiky, která je způsobuje, není nikdy možná. Jen blázen může dělat neustále totéž a očekávat, že to přinese jiné výsledky. Politika Evropské unie dostala její členské země na pokraj kolapsu. Nemá žádný smysl pokračovat v této politice a  jedinou rozumnou alternativou je vystoupit z EU ještě předtím, než nás s sebou stáhne na úplné dno.

Netřeba se přitom bát žádných katastrofických scénářů. Tím, že vystoupíme z EU nepřestane svítit slunce, nevyschnou řeky a ani nespadnou školy. Dokonce i eurofondy dokážeme z drtivé většiny nahradit vlastními zdroji.  Těch pár procent, kterými nám EU přispívá navíc jsou i tak jen “vatou”, která se v předražených zakázkách z eurofondů rozkrade.  Rovněž se netřeba bát ztráty pracovních míst a růstu nezaměstnanosti.  

Pověry o katastrofě, která nastane, pokud z EU vystoupíme jsou jen mýty, kterými se straší obyvatelstvo – aby lidé šli spolu se stádem a aby ani náhodou nezačali přemýšlet nad jinými alternativami. Tímto způsobem straší lidí každý systém , který se snaží udržet u moci. EU nás však potřebuje možná víc, než my ji. Stejně, jako potřebuje nyní Ukrajinu – kvůli levné práci a novým trhům, které mohou západní firmy ovládnout.  Kdo nevěří, že se dá slušně žít i bez Evropské unie, ten ať se podívá na  neutrální evropské země, jakou je například Švýcarsko. Žije se tam snad hůře než v členských zemích EU? Prosperita a suverenita se při dobré vládě navzájem nevylučují, ale podporují.

ZDROJ: Ing. Milan Uhrík, PhD.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky