Energetika na rozcestí – obejdeme se bez jádra?

Obejdeme se bez jaderných elektráren? Máme je čím nahradit? Jaké zdroje mohou v budoucnu pokrýt stále rostoucí poptávku po elektřině? V podmínkách České republiky můžeme nalézt odpovědi na tyto otázky na základě poměrně jednoduchých úvah. Podíváme-li se na bilanci spotřeby a výroby elektrické energie, na potenciál jednotlivých zdrojů a možnosti dovozů ze sousedních zemí, zjistíme, že nám nezbývá než se spolehnout na klasické zdroje – uhlí a jádro.

Obnovitelné zdroje budou v dohledné budoucnosti – ať se nám to líbí nebo ne – pouze zdroji doplňkovými, které sice mají svoje místo v energetickém mixu, ale nemají dostatečný potenciál pokrýt stále rostoucí poptávku po elektřině.

Státní energetická koncepce

V současnosti se živě diskutuje o výstavbě nového jaderného bloku v jaderné elektrárně Dukovany, o prolomení územních ekologických limitů těžby uhlí či o našem závazku pokrýt 13% spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Na drtivou většinu otázek souvisejících s těmito diskusemi však již máme odpovědi – můžeme je nalézt v dokumentu nazvaném Státní energetická koncepce (SEK), který byl schválen usnesením vlády České republiky č. 211 ze dne 10. března 2004 a novelizován dne 18. května 2015.

Státní energetická koncepce patří k základním součástem hospodářské politiky České republiky. Je výrazem státní odpovědnosti za vytváření podmínek pro spolehlivé a dlouhodobě bezpečné a dostatečné dodávky elektrické energie za přijatelné ceny a pro její efektivní využití. Zároveň musí být výroba elektřiny v souladu s ochranou životního prostředí.

Opravdu to bez jádra půjde?

Domnívám se, že ani výstavba nových bloků v našich jaderných elektrárnách nevyřeší budoucí problém České republiky s dostatkem elektrické energie. V podstatě se bude se jednat o náhradu a mírné rozšíření její výroby, neboť současné reaktory nevydrží navěky. Po odstavení stávajících bloků JE Dukovany po roce 2050 totiž ze sítě zmizí výkon šesti tisíc megawatt. Tyto je třeba prostě nahradit. Zároveň je jasné, že do budoucna bude spotřeba elektřiny růst a je proto nutné se na toto připravit. To vše i v souladu s tím, že některé evropské země naprosto nelogicky jaderné elektrárny ruší, nebo je minimálně nehodlají rozšiřovat (viz. Švédsko).

Úvahy státu o výstavbě nových bloků tak mají svou logiku a budeme-li ve výrobě elektřiny v Evropě dominovat, nebude to jistě na škodu. Otázkou je pouze to, zda stát a ČEZ, který by měl za dostavbu ručit, uzavřou takovou smlouvu, která výstavbu nových bloků zajistí.

Bez jádra se nemůžeme obejít. Po roce 2040 bude kvůli postupnému odstavování uhelných elektráren chybět výkon, který tyto elektrárny pokrývají v současnosti ve výši cca 40 procent spotřeby elektřiny. Prostě dojde, neboť zásoby uhlí nejsou nevyčerpatelné.

Jak tedy zajistit dostatek elektřiny? Nepostavíme-li nové jaderné bloky, co tedy uděláme? Obnovitelné zdroje na výrobu elektřiny typu větrných a solárních elektráren potenciál jaderné energie nikdy v dohledné době nedoženou.

Nemůžeme se spoléhat ani na výrobu elektřiny např. prostřednictvím ropy či plynu – jednak nejsou úplně šetrné k životnímu prostředí a hlavně jsme na dodávku těchto komodit závislí na dovozu ze zahraničí.

Ať si kdo chce co chce říká, stále je jádro ekologičtější a levnější, než výroba elektřiny prostřednictvím jiných typů elektráren (započítáme-li vše, co s výrobou jinými způsoby patří – např. ekologická likvidace solárních panelů apod.).

Obnovitelné zdroje versus jádro

Nikdo z nás nemá křišťálovou kouli a nikdo tedy neví, zda technický pokrok umožní levnější a přijatelnější výrobu elektřiny prostřednictvím solárních či jiných elektráren. Ano, je možné, že v budoucnu nové typy elektráren ono zatracované jádro nahradí. Pokud ale není jasné kdy a za jakých nákladů či podmínek, jeví se dostavba a rozšíření jaderných elektráren jako to nejlevnější a nejlepší řešení.

Jinak budeme v Evropě zase svítit svíčkami…

• Radka Váchalová