16.10.2016
Kategorie: Společnost

Doba je vymknuta z kloubů

Sdílejte článek:

RED HOOK

Dnes budu vážnej. Jelikož si to doba žádá. Dnes tedy nic k popukání. „Francie trestá řidiče za nízký plat.“ Tohle je skvělej titulek. Berete hovno a dostanete za to pokutu, abyste měli úplný hovno.

[ad#clanek-respo]

Já vím, že jsem udělal lehkou zkratku, ale ono to tak v podstatě je. Doba je vymknuta z kloubů. To říkám furt.
Jeden zasloužilý hipster mi nedávno řekl, že doba je natolik vymknuta, že z toho má vousy samou loknu. Jé jé je.
Tohle sice neberu jako vědecký důkaz, ale je fakt, že lidstvo tak nějak kompletně magoří. Ono není se čemu divit. Dnešek je prostě šílený.

Skrz média a net se na nás hrnou gigabity informací. Máme je online. Ihned. Je jich tolik, že vstřebáváme jen titulky. Nemáme šanci si cokoliv ověřit.  Permanentní manipulace, ovlivňování, všudypřítomné špehování a sbírání dat o každém. Jednou se připojíte na net a jste nadosmrti v prdeli. Váš otisk už nikdo nesmaže. Jste tam, jste dohledatelní, jste pod kontrolou. Systém ví kde jste, co děláte, co jíte, co vás baví, co si myslíte, co jste si mysleli a co si myslet budete.

Lidé jsou přesyceni zbožím a reklamou a technologickým pokrokem, který drtivá většina sice nechápe, ale o to víc po něm touží. Kolem nás se vrší tuny dobrých věcí pro život, my kolem těch hromad tupě kroužíme a nikomu nedochází, že se kdykoliv mohou zřítit a pohřbít nás.

Polapeni v sociálních sítích máme pocit bezpečí a pohody a pospolitosti. Sedíce v zatepleném bytě u blikající obrazovky jsme přesvědčeni, že jsme součástí kolektivu.

Vedeme spory a diskuze a kamarádíme se a rozcházíme a tvoříme vztahy a boříme je a chválíme se a hážeme po sobě hovnama a jsme spokojeni, protože jsme přesvědčeni, že nejsme sami. Že někam, sedíce osamoceně u monitoru, patříme. Protože drtivá většina lidí chce někam patřit. Málokdo zvládne být opravdu sám. Akorát že tohle patření je ujetej trip. Přelud. Chiméra. Jsme ve skutečnosti sami. Jen si posíláme nějaký zasraný jedničky a nuly přes kabely.

Na sociálních sítích vznikají vztahy. Lidé se zamilovávají jeden do druhého jenom díky tomu, co vidí na obrazovce.
Virtuální vášně a hádky a spory. Zbytečný, malicherný, o ničem. To, co by vás v reálu ani nenapadlo řešit, nabývá ve virtuálnu apokalyptických rozměrů.

A vy čtete sms a čtete zprávy a odpovídáte a chytrý debilní telefony vám napovídaj, které slovo máte napsat už podle prvního stisknutého písmena, takže píšete vy a mobil společně a zatímco máte pocit, že jste napsali fajn info, ten na druhým konci si háže mašli.

Tohle nemám vycucaný z prstu. To vím.

Jeden pohled, jeden úsměv, pokrčení ramen vypoví víc, než vy a T9 kdy dokážete napsat. Do virtuální reality, do sms, zpráv na fb a já nevím čeho prostě nemůžete dostat sebe. To dokáže jen pár lidí. A ani ti to nezvládnou jen tak. Většinou k tomu potřebují rozsah knihy.

Doba nás prostě drtí. I když si myslíme opak díky tomu, že nám povolaní tvrdí, že se máme nejlíp, jak jsme se kdy měli.

Jde z toho vystoupit, ale je to těžký. Musíte zkousnout, že to ve skutečnosti není vždycky barevný a cool a happy a funny. Ale když to zkousnete, tak je to moc prima.

Mno.

Nejsme žádnej myslitel. To je jen, jak to vidím.

Tačvúd s Gekonem se mě ráno ptali, co je to technologickej pokrok. Jsme jim řek, že sám přesně nevím. Ale že vím, že občas dovede jednomu hezky posrat život…

Dnes bude pořád stejně. Mokře až plačtivě.

To je zatím vše.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Zelený Škraloup

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (15 votes, average: 4,73 out of 5)
Loading...