Česká spolková republika

Samozřejmě, je možno říci, že demokracie Republiky Československé byla v mnohých aspektech velmi částečná, nebo přímo polovičatá a nechránila dobře práva všech národností tehdejší Československo obývající, nicméně pokud bychom ji měli porovnávat s komunistickou diktaturou, která k nám dorazila v květnu 1945 na konci války socialismů, pak poválečná forma státní existence, která u nás přetrvávala až do roku 1989, byla stavem hluboké hniloby, nesvobody, útlaku, bezpráví a rozvratu.

K tomu, aby komunisté skutečně a do všech aspektů uchopili moc a zároveň zničili veškeré kulturní, národnostní a náboženské tradice a bohatství vyplývající ze staletí přirozeného vývoje, bylo nutno rozmetat na prach i státoprávní uspořádání Československa a nahradit jej sovětskými oblastmi, tedy kraji, které popíraly jakoukoliv historickou souvislost a vazbu člověka na zemi kde žije a tako vzniklé prázdné místo nahradit ideologickou lží.

A tak se i stalo.

„V hranicích krajů, nových celcích územně administrativní organisace státu, a částečně i prostřednictvím jejich Národních výborů se uskutečňuje řízení hospodářství a socialistická výstavba. Když byly jednotky první kategorie – kraje, uváděny v život, uplatnily se při jejich vzniku ekonomické principy, avšak nikoliv výhradně. Někde byly v rozporu s požadavkem, aby územní jednotky byly přibližně stejně veliké a mimo to v některých případech převažovaly ohledy politické. Tak se v našich krajích a nových okresech podle sovětského vzoru spojila ekonomika a politika.” Vlastislav Häufler, Jaromír Korčák, Václav Král (1960): Zeměpis Československa. Nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1960, 667 s

Zemské zřízení, které spojovalo Čechy, Moravu, Slezsko, Slovensko a Podkarpatskou Rus v celek jedné republiky bylo nahrazeno 1. 1. 1949 zákonem o krajském zřízení č. 280/1948 Sb., který namísto toho, aby zemi spojoval, ji rozdělil na naprosto nesmyslné celky podléhající krajským gauleiterům komunistické strany a bylo tak naplněno staré římské rčení Divide et impera, čili rozděl a panuj.

Jednotliví komunističtí gubernátoři a protektoři v podobě krajských tajemníků strany se tak stali pány nad nově zřízenými územími a Komunistická strana poté co zdolala i ty nižší patra moci, skrze které se v jejich případě neomezeně vládne, ale v normální zemi slouží občanovi, tak mohla teprve tehdy považovat Československo za dobyté území. Proto si s oním aktem tak rychle pospíšili.

Když mezinárodní komunismus prohrál studenou válku na body a hodil ručník do ringu a Gorbačov ponechal relikty Brežněvových poskoků svému osudu, rozpadl se i normalizační Husákův panelákový socialismus, ke kterému poválečný komunismus dospěl skrze vyhlazovací lágry, šibenice a třídní teror, aby po něm zbyly hromadné hroby, zničená ekonomika, zdevastované životní prostředí, města v rozvalinách a zubožená občanská společnost bez obecně platných lidských hodnot, kterou roky života v komunistické diktatuře hluboce a masově poznamenaly na tělech a co je mnohem horší, především na duších.

Uběhly ale roky a z trosek a rozvratu opět povstala naše města. Už se nemusíme do morku kostí stydět před někým, kdo přijel ze západní strany hranic za všudypřítomnou špínu, šeď a bídu a úpadek nemající podobu v našich dějinách.

Ale mnohé z oněch dob přetrvává dál a je čím dál více evidentnější, že to naší zemi nesvědčí. Jedním z takových duchů minulosti, která již dávno umřela, jsou i takzvané kraje.

Čtrnáct krajů, včetně hlavního města Prahy, tak tvoří čtrnáct neprůhledných pašaliků v nichž se realizují ty největší tunely na veřejné peníze, neboť na vládní úrovni by to bylo velmi obtížné.

A tak jsme mohli vidět zatýkání středočeského loupeživého hejtmana Ratha i to jak siexhejtman Palas za evropské peníze, které mu přeposlali kolegové z krajské vlády postavil penzion, nebo symbiózu organizovaného zločinu a Severočeského kraje a tak bych mohl pokračovat tak dlouho, že by mi nestačil prostor mého blogu.

Pokud pomineme těchto čtrnáct vrátek, kudy mizí peníze daňových poplatníků tak, aby sloužily úzkým skupinkám vyvolených, pak i náklady na jejich udržování jsou rovněž astronomické. Měřeno údaji z roku 2011 se jedná o částku 35 768 716 780Kč a jen jejich zrušením a nahrazením zemským uspořádáním, by tak naše země mohla ušetřit 28 103 991 756 Kč. A to rok, co rok.      

Pokud se ptáte, jak jsem na tuto částku přišel tak odpovím, že velmi jednoduše. Průměrný náklad na kraj a rok, což je částka 2 554 908 341 Kč jsem vynásobil počtem uvažovaných tří zemí, což tvoří hodnotu 7 664 725 024 Kč a následně jsem ji odečetl z nákladů celkem.

Přičemž jsem se ale vůbec neodvážil kalkulovat s hodnotami, které organizovaný politický zločin každoročně ze svých minirepublik vyvede coby svůj lup a kořist na této zemi a daňovém poplatníkovi a domnívám se, že se jedná o částky s jakými se setkávají pouze astronomové.

Opětovné ustavení zemského uspořádání s třemi zemskými vládami – v Praze, Olomouci a v Opavě, a které je mnohem levnější, průhlednější a namísto stalinistického způsobu spravuje zemi s respektem k její současnosti i tradicím – rovněž směřuje i k decentralizaci naší země, kterou velmi nutně potřebujeme. Už jenom proto, aby mohl být rozetnut pražský justičně, policejně a politický gordický uzel, který svazuje spravedlnost a právo vůbec.  

Což mám pochopitelně na mysli pouze v podobě správní a mocenské, nikoliv územní, nebo národnostní. Protože onen uzel je prozatím pleten a tvořen jak Čechy, tak Moravany i Slezany.

Což musí autor, který je sudetský Evropan podotknout, a to s plným respektem k tomu krásnému městu na Vltavě, které miluje a které ještě stále pouze doplácí na minulost komunistické centralizace a nezákonnosti. 

Česká spolková republika. Jak krásně to zní. Zemský ráj to na pohled…

Miroslav Václavek Šumperk 

[ad#velkadolni]