26.9.2015
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika, Společnost

Causa Volkswagen: Frustrace a zděšení sociálních inženýrů

Sdílejte článek:

ANDREJ FANDÁK 26|09|2015

Musím říci, že velmi dobře rozumím zděšení evropských elit z causy Volkswagen. Německý koncern instaloval do aut software, který jim maloval emisní analýzy na růžovo. Zachránci planety si po provalení skandálu uvědomili, že svět si jde po své vlastní cestě. Navzdory jejich vzletným cílům. A oni nemají ani spolehlivá data nato, aby zjistili, kam vlastně jde.

[ad#hornisiroka]

Přesně tento pocit frustrace museli svého času zažít i ekonomičtí komisaři v bývalém Sovětském Svazu. Na papíře už ve výrobě okyseleného mléka nejpokrokovější země světa předběhla prohnilý západ o hektolitr na obyvatele. Komisař pro mléčnou výrobu zářil jako sluníčko. Křivky stoupaly do nebes. Do dvou let utopíme v sovětském mléce všechny nepřející a posměváčky, škádlil. Další velké vítězství socialistického hospodářství je na dosah. Jediný znepokojivý moment na celém příběhu byl fakt, že acidofilní mléko v obchodě nikdo nikdy neviděl.

Soudruh komisař Mliječkin začal být podezřívavý. Rozhodl se proto mega závod v Kravičkinu poctít svou návštěvou. A tam přišlo trpké procitnutí. Závod vyprodukoval sotva cisternu mléka týdně. Jediné, co fungovalo podle představ centra, byly statistiky.Vedení závodu dodávalo Moskvě přesně ta čísla, které plánovací komisi potěšily. A mohli se pak nerušeně věnovat klasickým ruským zálibám (popíjet vodku, hrát gorodky a poslouchat při tom na plné pecky Alu Pugačevu).

Mliječkin zuřil. Padaly hlavy, a to nejen metaforicky. Dva rozsudky smrti, deset bludišť. Místní buňka NKVD se mohla realizovat. Dosazen byl nový soudruh přímo z Moskvy. Ten se nejprve snažil. Ale později zjistil, že i tak centrální plánovací komisi zajímají pouze statistiky. Zákazník, marně hledající mléko v regálech, byl v pomyslném žebříčku problémů socialistického manažera na posledním místě.

12047104_10207531351031159_786257674791362984_n

Uběhlo pár let a sovětského komisaře nahradila jeho evolučně nadřazená verze. Takzvaný Komisař Evropský (Comisarus europeus Socialisticus), v dnešní době výrazně hojný.

Jako před desítkami let statistiky ekonomické, a dnes ty emisní, vykazovaly potěšující trendy. Splníme náročné environmentální normy na sto procent. Někdo pomalu nabýval dojmu, že planetu dokážeme ochlazovat pomocí aplikace na počítači. Klik myškou a globální teplota klesne o 0,1 stupně Celsia.

Nakonec to je úplně jinak.

Podnikatelé, stejně jako svého času soudruzi v Sovětském Svazu, zásobovali byrokraty čísly, které dělaly zachráncům zeměkoule radost. Ti jim dali následně pokoj a tak se podnikatelé mohli soustředit na to, za co jsou placeni – výrobu a prodej aut.

Tresty budou přísně (naštěstí jsme NKVD ještě nestačili zavést). Pokuty dosáhnou miliardy, pár dobře nastartovaných kariér dostane stopku. Největší extremisté dokonce navrhují úplný zákaz dieslových motorů.

Nikdo si ale nevšiml klíčové věci. Ještě jsem se nikdy nesetkal s člověkem, který by při nákupu auta sledoval vypouštěné emise. Jistě, auta, které nedosahují stanovené normy, nemohou po evropských silnicích jezdit. Ale to je jak argumentovat popularitou běženců po zavedení kvót. Zákazník sám od sebe jednoduše emise neřeší.

A proto neexistuje pro Volkswagen žádný přirozený důvod, aby emise měřil spolehlivě. Na rozdíl od úrovně bezpečnostních prvků, spotřeby, velikosti zavazadlového prostoru. To jsou všechno parametry, podle kterých se lidé při koupi auta rozhodují. Proto jsou pod drobnohledem zákazníků a konkurence.

[ad#velkadolni]

Každý systém má svá přirozená pravidla a souvislosti. Ty fungují, aniž by je někdo vynucoval. Například v socialistické ekonomice bylo pro manažera klíčové, aby měl na své straně stranické funkcionáře. Proto nepotismus a systém protislužeb (já tě podržím teď a ty mě později) šlapal jako dobře namazaný stroj. Potřeby zákazníka takto parádně fungující systém pouze narušovaly.

Naopak na volném trhu vládne spotřebitel. Ten určuje, co se prodá a co zůstane na skladě. Pokud ho nějaký parametr neinteresuje, stejně nefiguruje ani v zorném úhlu podnikatele. A to je případ emisí.

Byrokrat nakonec své představy protlačí silou. Nesmíme se ale divit, že jakmile se otočí k trhu zády, ten se zase začne zabývat byznysem a rezignuje na “vylepšování světa”.

ZDROJ: Andrej Fandák

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky