2.4.2019
Kategorie: Multikulturní soužití

Být hetero je divné, být homo prý normální

Sdílejte článek:

MARTIN BRAUN

… a nacházet zalíbení v dětech už nevzbuzuje odpor. Tedy, naštěstí zrovna tohle ještě není pravidlem, ale kdoví co nám přinese budoucnost. Vždyť každý den přináší cosi, čemu normální člověk nemůže snadno uvěřit.

Jako tuhle, četl jsem rozhovor s jakousi murdrlantkou ze Švédska, které je v poslední době vzorem pro všechny možné i nemožné pitomosti a ta ženská tvrdila, že každý člověk by měl prožít homosexuální vztah. A kdo jej ještě neprožil, je prý divný a neví o skutečné lásce a s ní spojenými prožitky nic.

Jsem generace, kdy už stále častěji vzpomínám na doby dětství a dospívání. Bohužel, spojené s dobou budování socialismu a komunismu, ale člověk to v tom věku tak nevnímal. Spíše jsme se s příchozí pubertou věnovali tomu pro život podstatnému. Tedy fotbalu, hokeji a lovu. Tedy, abych byl přesný… lovu holek, samozřejmě. Zvířatům jsme dávali přednost uloveným a upraveným na talíři. Ovšem holky – tady samozřejmě hovořím za nás, tu ošklivější část populace, tedy jinochy, chlapce, poté muže- tedy holky to byl náramně žádaný sortiment.

A vše tehdy bylo tak nějak jasné. Tělocvik nás zajímal pouze do chvíle, než nějakého vola napadlo hodiny tělesné výchovy rozdělit na dívčí a chlapecké. Pro většinu z nás pak tento předmět ztratil svůj půvab.

Jo krásné mládí. Vše bylo jasné i když jsme se o úspěších či neúspěších moc nešířili. Ona doba tomu moc nepřála a teprve mnohem později se v časopisu Mladý svět objevily jakési sexuální poradny, velmi decentní. Ani zdaleka nepodobné tomu co bylo například v Bravu. Přesto jsme byli šťastní s tím co máme ale hlavně nám nikdo nebušil do naších už tak občanskou a brannou výchovou, následně pak ruským jazykem zblblých palic, co je normální a co ne. I když pochopitelně o odlišnostech jsme věděli. Nikdo ale neměl potřebu je ventilovat na veřejnosti. Proč také?

Proto mi dnešní doba začíná velice hodně připomínat časy biblické Sodomy a Gomory. A vůbec to nemyslím jako nějakou náboženskou propagandu ale jako upozornění na to, že jako lidé prostě začínáme blbnout. A to tak že hodně.

Ten příklad který jsem uvedl v prvním odstavci je pochopitelně extrém a ta ježibaba co to řekla pravděpodobně předtím požila nějaké houbičky či co. Ovšem podobných extrémů dnes vidíme v každodennosti více než je zdrávo. Některé země zavádějí jednotný typ WC protože dámy prý pisoáry ponižují. Tak co tam lezou na tu mužskou část? Nebo ne? A ti co lobbují za větší práva homosexuálů už nevědí jaký silnější nesmysl by pro svou argumentaci vymysleli. A zajímavé je, že velká část těchto aktivistů ani není homosexuální a že ti kterých se to týká, o nějaké monstrozní zviditelňování zájem nemají.

A aby to bylo vyvážené, tak druhá strana se předhání v žvanění jak je homosexualita nepřirozená a jak je vše hnus a proti Bohu a proti všemu možnému. No prostě blbneme. A tak tu pak máme kampaně typu MEE TOO. To velice vadí když ženě sáhnete na zadek, či jí políbíte a dotyčná je ochotná, má li sloní paměť i po 40 letech líčit, jak jí to zničilo život. Zneužívání dětí, tahání je do postele to ovšem pozor…tam je třeba našlapovat opatrně. A chce li oběť peníze, je to hyena a ne oběť.

A tak bych se rád vrátil do dob, kdy se každodenně neřešilo kdo je homosexuál, kdy na nás nekoukaly z časopisů vousaté zpěvačky, kdy chlap byl chlap a ženská se nestyděla za to že je ženská a nehrozilo vám vězení, když jí řeknete že je hezká.

Protože já byl tehdy spokojenější, protože jestli je někdo takový nebo makový je mi úplně jedno.

 

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (29 votes, average: 4,79 out of 5)
Loading...