6.5.2026
Redakce
1
Kategorie: Společnost41 přečtení

Taškařice od soudní stolice

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Tak nám odsoudili Janu Nagyovou, paní Müllerová. Za dotační „podvod“ dostala od soudu podmínku a z ostudy kabát. Jenže i sám soudce, který verdit vydal, s ním paradoxně nesouhlasí. Fascinující forma spravedlnosti opět řádí.

„Nadále jsme přesvědčeni, že paní obžalovaná Nagyová by neměla být odsouzena, že o vině jsou důvodné pochybnosti, že odsuzující verdikt je v rozporu s principem presumpce neviny,“ řekl soudce Jan Šott. Tomu přistál případ na stole už potřetí. Poprvé padly osvobozující rozsudky jak pro Nagyovou, tak pro Babiše. Podruhé se pan soudce Šott opět odhodlal k osvobození obou žalovaných. A potřetí? To už nemohl soudit dle sebe, ale zadání. A to dle zadání odvolacího Vrchního soudu v Praze, který si vysloveně přál, aby padaly tresty. Asi jej nezajímala spravedlnost, ale právě ten politický přesah v kauze.

Nutno hned na úvod zmínit, že text se nevěnuje samotné kauze Čapí hnízdo, ale krokům justice. Babiš si při zakládání Čapího hnízda pohrál s pozice mamutího Agrofertu s dotačními tituly pro malé a střední firmy, což byla levota v té době obvyklá. Obvyklá neznamená čistá jako lilie. A kdyby justice měřila všem stejně, nejspíš by nám za tuto „obvyklou“ praktiku s dotacemi pozavírala půlku finanční „elity“. Ale zpět ke slovům soudce Šotta.

Dá se tomu stále říkat spravedlnost? Nestrannost? Nepředpojatost? Soudí se ještě se symbolem bohyně Justicie, která nevidí postranní zájmy, hledá jen čistou spravedlnost na světě? Jenže kdyby ji někdo postavil sochu v České republice, musel by k jejímu soklu přidat i několik kýblů na zvratky.

„Nadále jsme přesvědčeni, že paní obžalovaná Nagyová by neměla být odsouzena.“ Ta věta z úst soudce zní děsivě. Strašně děsivě, když následovalo odsouzení.

Jak se teď postavit k často pronášenému prohlášení Andreje Babiše, že se jedná o politickou objednávku? Tu teď u rozsudku nad Nagyovou zopakoval. „Nezbývá mi než to označit jako individuální selhání justice, stíhání a odsouzení na objednávku, likvidaci politického soupeře léta budovaným systémem,“ řekl Babiš.

Zopakuji a budu opakovat stále dokola: „Nadále jsme přesvědčeni, že paní obžalovaná Nagyová by neměla být odsouzena.“ Přesto byla odsouzena. Tím samým soudcem, který větu řekl a rozsudek podepsal. Dvě osvobození a na potřetí vynucené odsouzení.

Jestli tohle není důkaz o cholerou prolezlé justici v České republice, tak už nevím, co jiného.

Babiš mluví o individuálním selhání justice. Chápu, jako premiér si nemůže dovolit označit celý justiční systém za nemocný. Odsouzení Nagyové se týká přímo jeho, protože až půjde do politického důchodu, justiční systém se na něj vrhne a opět si ho povodí na řetězu po pranýři s asistencí mediálního vyvolávání nenávisti. Poníží ho, sebere mu důstojnost, uštve ho, jako ho s Čapím hnízdem štve už přes deset let. Přes deset let procesní šikany a konce stále nevidět, protože Babiš si vstupem do vlády šikanu jen o čtyři roky oddálil.

Jenže kdyby si Babiš prolistoval případy, které řeší kupříkladu Spolek Šalamoun, možná by mu spadla brada, kolik shnilého v té naší justici je a zůstává.

A tady je potřeba trochu zbystřit pozornost. Že nemáme rychlovlaky? Nevadí. Že máme nejdražší a zároveň nejpomalejší výstavbu dálnic? A co jako? Že už dvacet let jen meleme o tom, že by se měly dostavět naše jaderné elektrárny a stále jsme ani nekopli do základů? No, průšvih, ale nějak to dáme.

Ale že se rozpadá důvěra ve spravedlnost? Vždyť právě spravedlnost je základním kamenem důvěry ve stát i v systém. A pokud tu ztratíme (a já už ji nemám), na čem pak chceme stavět? Na marketingovém oddělení politických stran? Na důvěře ve lži a manipulaci? Vždyť justice, nezávislá, nestranná, je tím nejdůležitějším, o co se musí každý s důvěrou opřít, když je v úzkých. Ne se jí bát. Ne se obávat toho, že by se mohl dostat do jejích spárů a vyjít z ní jako odsouzený bez špetky spravedlnosti.

„Nadále jsme přesvědčeni, že paní obžalovaná Nagyová by neměla být odsouzena.“ Definice naší justice. Zachraň se, kdo můžeš. A kdo nemá možnosti prchnout, nechť si doma u lampičky připomene Kafkův román Proces. Možná si udiveně všimnete jistých podobností.

A jen tak na okraj. Kolik nás ta politická objednávka na odsouzení už stála? Spis o Čapím hnízdu už má, tuším, přes padesát tisíc stránek. To je děsivé množství „práce“, která musela být zpracovaná děsivým množstvím lidí, kterým se taková „práce“ musela proplatit. Kolik milionů už se na ten politický proces prošustrovalo?

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
41 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

1 komentář
  1. svěrací kazajka pro svatoše 01:45:11 Odpovědět

    soud se muset opakovat tak dlouho, dokud nerozhodnul správně…

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)