8.6.2017
Redakce
0
Kategorie: Politika

Bourání mýtů: Zdravotnictví zdarma

Sdílejte článek:

MICHAL HÁJEK

Předně je třeba říct, že zdravotnictví je emotivní téma. Lidé, kterým lékaři pomohli, nejsou schopni objektivně přijímat a často vůbec chápat kritiku systému. A lidé, kteří mají se systémem zkušenost špatnou, ho zase často kritizují za každou cenu. Zkusme protentokrát emoce odložit a podívat se na ten systém pragmaticky.

[ad#clanek-respo]

Jeden z nejznámějších českých lékařů, profesor Pirk, na DVTV hovoří mimo jiné o tom, že zdraví není žádný celospolečenský majetek ani úkol, nýbrž odpovědnost každého z nás, protože jde v první řadě o naše soukromé zdraví (odkaz zde, doporučuji shlédnout).

Jisté je jedno: neexistuje, abychom pokračovali v současném deficitním systému, kdy se pacient přímo nepodílí na odpovědnosti za své zdraví. A to nejen formou příplatkové péče, ale především pravidelné včasné prevence, která může ušetřit v horizontu 5-20 let desítky milliard ročně z peněz nás všech. Neexistuje aby maminka, která se svými dětmi poctivě dbá prevence, měla stejně vysokou pojistku jako někdo, kdo na prevenci kašle, chodí si pro neschopenku na kocovinu nebo předstírá nemoc, když si potřebuje doma vymalovat (a že takových lidí kolem nás je).

Je tu ale i druhý rozměr: zdravotnická lobby, která spoluvytvořila současné zdravotnické systémy ve vyspělých státech a které jsou jistě ne náhodou „nalepeny“ na stát jako klíště na krční tepnu, potřebuje prodávat léky, léčiva a zdravotnické potřeby. Obezita je jistě epidemie novověku a její léčba stojí celosvětově biliony dolarů ročně, ale také je to – právě pro ty biliony dolarů vydané na léčbu – obrovský byznys (garantovaný do značné míry veřejnými rozpočty). To je panečku dilema, zdálo by se: jde o zdraví, nebo o jeden z největších byznysů dneška?

Na(ne)štěstí stačí, aby WHO (Světová zdravotnická organizace) trochu snížila hranici normálního cukru v krvi – a najednou máme miliony dalších potenciálních pacientů, které je (počínaje tím rozhodnutím o snížení hranice, nikoli počínaje tím, že ti pacienti jsou reálně nemocní) potřeba “léčit.” Je ale takové léčení skutečně léčení, nebo spíš zneužívání lidí pro potřeby vyšších prodejů léků? Zdravotnictví je zkrátka citlivá otázka. Jisté je ale jedno a není to náhoda: celý systém může vyléčit jen větší odpovědnost lidí za své vlastní zdraví, zprůhlednění systému financování a minimalizace role státu. Tedy léčba naprosto stejná, jakou potřebuje i současný důchodový, sociální a školský systém. Znovu se ptám: je to náhoda?

V rámci projektu Česko 2050 jsem navrhl několik naprosto konkrétních kroků v rámci ucelené reformy, které mi dávají smysl, abychom měli zdravotnický systém skutečně spravedlivější, méně zkorumpovaný a efektivnější. Pokud máte zájem, můžete si je přečíst:

Podpora ideologie „zdravotnictví zdarma bez ohledu, jak se o něj staráte“ je další základní položkou státního rozpočtu ČR a stojí neuvěřitelné peníze. Léčba nemocí, kterým by se dalo předejít prevencí či zdravějším životním stylem, odčerpává ze zdravotnického systému prostředky v řádech mnoha desítek miliard Kč ročně a je zásadní položkou zdravotního rozpočtu. Zásadní je, že se populistickými politiky řízené zdravotnictví neptá na základní otázku: jak se kdo o své zdraví stará či nestará. Je proto v dané chvíli naprosto zásadně nespravedlivé pro ty, kteří se o své zdraví starají, přičemž na druhou stranu se očividné zneužívání zdravotnické péče nijak netrestá ani nepostihuje.

Je nutné okamžitě si definovat základní parametr jediného smysluplného zdravotnictví, které v ČR můžeme mít – a to je zdravotnictví založené na odpovědnosti pacienta a současně motivaci lékaře mít pacienty zdravé, nikoli generovat tisíce tzv. „výkonů“. Chování se ke svému zdraví musí být základní aspekt a přístup každého z nás ve vztahu k udržitelné zdravotní politice.

Proto je nutně třeba:

  • Ihned zavést možnost pojistit se zdravotně mimo státem organizovanou zdravotní politiku (kontaktem přímo s lékařem, zdravotnickým zařízením či jinak).
  • Ihned zavést komerční pojištění a vytvořit soupis nových (nad)standardů lékařské péče, u kterých zůstává zdravotnictví zdarma (diagnózy, které pacient sebevětší prevencí ovlivnit nemůže, například vrozené vady srdce) a u kterých naopak může životní styl pacienta výrazně ovlivnit a především zlevnit stávající či budoucí léčbu.
  • Politika prevence – stanovení výhod pro ty, kteří včas a správně dodržují prevenci (jak pro sebe, tak své děti), a naopak výrazné zdražení léků, péče a pojištění pro ty, kteří prevenci zanedbávají. Rozdíl mezi těmito 2 skupinami lidí (tedy mezi těmi, kteří pomáhají šetřit náklady na zdravotnictví tím, že dbají prevence a těmi, kteří na to kašlou) musí být propastný a počítat se v násobcích rozdílu placeného pojištění.
  • Výrazně zvýšit postihy při zneužívání zdravotně-sociální politiky státu. Máme řadu velmi drahých způsobů odčerpávání prostředků z veřejného pojištění, od fixlování s neschopenkami u praktických lékařů přes zneužívání receptů až po fiktivně vykazované výkony směrem ke zdravotním pojišťovnám.
  • Vytvořit ihned komerční pojištění pro cizince s rozdělením na cizince s trvalým pobytem a „turisty“ tak, aby cizinci s dlouhodobým pobytem měli přístup ke kvalitní a příplatkové zdravotní péči stejně jako jiní občané
  • Selektivní kvalita ošetření v závislosti na příspěvku pacienta – je třeba jednoznačně sdělit veřejnosti, že standardní pojištění dává právo na ošetření pojmenovaným standardním (levnějším) způsobem, ale nikoli nejmodernější a nejdražší možnou metodou, která byla v mezidobí vyvinuta. Kdo chce být ošetřen nejmodernějším a často drahým způsobem, musí si připlácet na pojistném nebo být ochoten za nadstandard zaplatit.
  • Ihned znovuzavést poplatky za pobyt v nemocnicích
  • Ihned zavést zpět poplatky za ošetření v ordinacích, protože jinak se opět ordinace lékařů plní těmi, kteří chodí lékařskou péči zneužívat v případě sebemenších obtíží a blokují tak potřebnou kapacitu skutečně nemocným lidem.
  • Zavést motivační systém pro lékaře, aby nebyli placeni jen od výkonu, ale také za to, že svou kvalitní preventivní péčí dokázali náklady na budoucí péči redukovat – tedy za to, že žádné (najmě ne zbytečné) výkony prostě nejsou potřeba.

Z hlediska ozdravění zdravotnického rozpočtu ve střednědobém a dlouhodobém horizontu je pak zásadní zavést „hranolkovou“ a „cukrovou“ daň pro koncové konzumenty, ale v tom samém okamžiku také sektorové daně pro výrobce produktů a služeb, které ovlivňují dlouhodobě lidské zdraví (cukr, tuk, exhalace, gambling, závislost na internetu a sociálních sítích apod.) a generují obrovské náklady na pozdější léčbu. Tyto prostředky se nesmí stát zdrojem přerozdělování, ale musí jít zpátky přímo do zdravotnictví a být on-line kontrolovatelné a lidmi hlídané.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Michal Hájek, Česko 2050

michal-hajek

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 votes, average: 3,21 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky