Bourání komunistických mýtů: Socialistické zdravotnictví bylo lepší

“ Zdravotní péče byla za socialismu lepší, lidé se dožívali vyššího věku a méně lidí umíralo předčasně na nemoci.”

podle 63% respondentů průzkumu agentury FOCUS z dubna 2018 .  

Fakta a vyvrácení mýtu 

Na základě deklarované bezplatnosti (vedle které byla všudypřítomná korupce) a extenzivní dostupnosti (zejména mnoho personálu a postelí) se komunistům podařilo vytvořit iluzi fungujícího zdravotnictví, ve kterém však chyběl přístup k moderní diagnostice, léčbě, lékům a kvalita zdravotnických služeb nebyla tématem. Výsledky socialistického zdravotnictví byly podstatně horší než výsledky dnešního zdravotnictví či tehdejší výsledky západních nesocialistických zemí.

Příkladem je věk dožití jako důležitý ukazatel životní úrovně lidí, který je výsledkem zdravotní péče a dalších faktorů, včetně životního prostředí. Střední délka života se na Slovensku i v Česku po pádu socialismu výrazně zvýšila: u mužů o 7 let a u žen o 5 let. Nízkou a za Západem zaostávající kvalitu života lidí v socialismu dokumentovalo i rozevírání “nůžek” očekávané délky v náš neprospěch. Zatímco střední délka života lidí u nás byla ještě v roce 1960 vyšší než v Rakousku (u žen o necelý rok au mužů o 2,5 roku), tak v roce 1989 již byla u nás výrazně nižší (u žen o 3,3 roku a mužů až o 5,5 roku). Podobný vývoj byl i v jiných socialistických zemích oproti západním. Zatímco ve východní Evropě očekávaná délka života u žen stagnovala a u mužů klesla.

Socialistické zdravotnictví selhávalo a za západním stále více zaostávalo zejména v léčbě kardiovaskulárních chorob, onkologických onemocnění, vnějších příčin smrti a jiných civilizačních chorob. Způsoboval ho například nedostatek moderních diagnostických možností (přístroje, laboratoře), nedostatek kvalitních léků, zejména inovativních a nedostatek kvalitních léčebných přístrojů. Nezachytávaly zároveň pokrok v léčení těchto nemocí, ke kterému došlo na Západě. Například registr zhoubných nádorů se začal na Slovensku zakládat až v roce 1978, přičemž nádory již tehdy představovali druhou nejčastější příčinu smrti, hned po kardiovaskulárních onemocněních. 

[ad#article_et21]

Za zdravotní péči se platilo daněmi a také neformálními platbami (korupce), kontakty, či protislužbami. Korupce za zdravotnické výkony byla běžným jevem. Podle dostupných údajů byla mzda lékaře v osmdesátých letech přibližně 1,5 násobek průměrné mzdy, zatímco dnes je to přibližně 3 násobek průměrné mzdy. Co se týče dostupnosti, tak socialistické zdravotnictví bylo dostupné v tzv. fyzické rovině – každý měl svého obvodního, či závodního lékaře a v každém okrese byla nemocnice. Od dnešního zdravotnictví očekáváme dostupnost v pojetí nejmodernější léčby.

Když například porovnáme roky 2015 a 1988, tak současné naše zdravotnictví dokáže ošetřit o 16% pacientů více a potřebuje na to o 40% méně ošetřovacího času. Výrazně se zefektivnily léčebné procesy, také díky progresu v zavádění moderních zdravotnických technologií. Přibyly nová špičková kardiocentra a onkologické ústavy, které před rokem 1989 vůbec neexistovaly. A ty jsou přístupné všem obyvatelům, nejen politické špičce, jak tomu bylo za socialismu. V socialismu totiž existovaly dva systémy: pro běžné obyvatelstvo a pro sazební kádry, tedy funkcionářů komunistické strany a jiných vybraných, kterým byl poskytován lepší servis zdravotnictví jako většině jiných lidí (více v kapitole publikace 2.7 Zdraví a zdravotnictví ).