9.7.2021
Kategorie: Historie

Bourání komunistických mýtů: Socialistické Československo bylo právním státem, který lidem garantoval spravedlnost

Sdílejte článek:

BKM

“Každý, kdo poctivě pracoval a dodržoval zákony, mohl svobodně projevovat své názory, aniž by byl za to jakkoli postihován” …

… podle přibližně 45% respondentů  průzkumu agentury FOCUS z dubna 2018

 

Fakta a vyvrácení mýtu

Československo bylo v letech 1948 až 1989 nespravedlivým režimem, což vyplývalo z jeho podstaty, z moci státostrany nad občany, která vycházela z totalitního rámce právního systému.

Kritériem trestněprávního postihu jednotlivce v socialismu nebyla pouze konformita jeho chování vůči zákonům, které v mnoha případech protiřečily přirozených právům občanů nebo umožňovaly široký výklad represivních orgánů. Člověk se mohl dostat do problémů již například kvůli své příslušnosti k “buržoazní třídě”, či proto, že znelíbil tehdejší moci.

Zákony byly často jen fasádou pro paralelní systém rozhodování, který neměl oporu v právu, ale neumožňoval ani zákonný způsob nápravy. Vystihuje to  prohlášení Charty 77 , ve kterém se píše: “Nástrojem omezení a často i úplného potlačení množství občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám aparátu vládnoucí strany a rozhodnutím mocensky vlivných jednotlivců.” Lidská práva se často nedodržovala ani tehdy, když se k jejich respektování režim zavázal ve vnitrostátních předpisech nebo mezinárodně, což bylo také impulsem pro vznik Charty 77.

Socialistické právo charakterizovaly například vedoucí úloha komunistické strany, princip “socialistické zákonnosti” (namísto principu právního státu) a vytváření podmínek pro kolektivní vlastnické vztahy a centrálně plánovanou ekonomiku. Ústava (explicitní ústava z roku 1960) definovala komunistickou stranu jako vedoucí sílu ve společnosti a státě. Ústava zároveň zakotvila centrálně řízenou ekonomiku. První ústava z roku 1948 také vymezila možnosti “znárodňování” a druhá z roku 1960 již zakotvila vlastnictví výrobních prostředků jen jako “socialistické”. V socialistickém Československu však vládl princip “socialistické zákonnosti” – dodržování a aplikování právních předpisů bylo tedy podřízeno zájmům státostrany a cíli budování socialismu. Praxe se velmi lišila od toho, co snesl papír ústavy.

Nespravedlnost a represívnost režimu se opírala i o přijaté legislativní normy. V roce 1948 šlo například o sérii “znárodňovacích” zákonů a vyhlášek a zákon o zřízení táborů nucených prací. Příklady zákonů, které umožňovaly represivní praktiky režimu proti jeho občanům v celém období jsou zákon na ochranu lidově demokratické republiky z roku 1948, který umožňoval stíhat v podstatě kohokoli za cokoliv, zákon o ochraně státních hranic z roku 1951, který bránil v svobodě pohybu a trestní zákon z roku 1961, který byl primárně určen na ochranu režimu a omezování svobod lidí (více v kapitole 3.1 Právo a spravedlnost ).

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (19 votes, average: 2,63 out of 5)
Loading...