Bourání komunistických mýtů: Potraviny za socialismu byly kvalitnější a byli jsme v jejich produkci soběstační

“Potraviny byly za socialismu bezpečnější a kvalitnější, jako jsou dnes”

tvrzení, se kterým souhlasilo až 71% respondentů průzkumu agentury FOCUS z dubna 2018 . 

Fakta a vyvrácení mýtu 

Extenzivní přístupy v zemědělství měly dopady i na kvalitu a bezpečnost potravin. Růst produkce umožňovala intenzivní chemizace. Na počátku sedmdesátých let 20. století například českoslovenští zemědělci používali na hektar v průměru pětkrát více hnojiv než farmáři ve Francii, přičemž spotřeba pesticidů byla za socialismu oproti dnešku zhruba dvojnásobná.

Ačkoliv režim před veřejností tajil problémy spojené s kvalitou a bezpečností potravin, tak v bulletinu potravinářského výzkumu jsou dochované dobové zjištění potravinářů o kvalitě potravin, které měly českoslovenští spotřebitelé na stolech.

Problémem byla například nebezpečně vysoká koncentrace dusičnanů v zelenině či přítomnost těžkých kovů v mléce a mléčných výrobcích. Dodávka šunky, kterou se Československo pokusilo v roce 1984 vyvést do USA, se k nám vrátila s odůvodněním amerických kontrolorů, ​​že je zamořena směsí nebezpečných chemikálií. O podobných zjištěních kontrol se však českoslovenští spotřebitelé zpravidla vůbec nedozvěděli.

Mýtem je i ekonomicky nesmyslná teze a potravinové soběstačnosti socialistického Československa. Dovozy potravin se realizovaly zejména z jiných socialistických zemí. Podobně jako domácí produkce i dovoz potravin byly problematické z hlediska hygieničnosti a bezpečnosti. Například hovězí maso dovážené ze SSSR se muselo v Černé nad Tisou překládat ze sovětské tratě na československou železnici, přičemž částečně rozmrzalo a následně opětovně mrazilo.

Ani dovozy některých druhů potravin však nedokázaly ani zdaleka zajistit nabídku potravin, jaká je v současnosti pro spotřebitele u nás samozřejmostí. Sortiment potravin v socialistických obchodech byl úzký, nedostatkový, přičemž některé jejich druhy, například pomeranče, byly zpravidla dostupné pouze v omezeném množství a pouze před Vánocemi.

Na nedostatek některých potravin a potravinářských surovin československé potravinářství reagovalo produkcí různých “náhrad”. Odpovědí mlékárenského průmyslu na nedostatek mléčného tuku byly, například, tzv. pomazánkové másla či ztužené tuky. Rostoucí poptávku po sýrech se zas syrárenský průmysl snažil uspokojovat produkcí tavených sýrů, ve kterých konzumaci se Československo stalo rekordérem (více v kapitole 2.9 Životní prostředí v centrálně plánované ekonomice ).