13.10.2015
Kategorie: Společnost

Bezohledný systém využívá svůj “monopol na pravdu”

Sdílejte článek:

MICHAELA MICHELOVÁ 13|10|2015

Bezmoc! Sledujeme největší loupeže světa v přímém přenosu, beztrestné zabíjení statisíců lidí na světě … opatrně, mezi prsty díváme na to jak ve světě vládnou největší hyeny, lidé s pařáty celými od krve, mafiáni, sexuální zvrhlíci, lidé obchodující s lidskými orgány, bílým masem … zloději dětí. Cítíme se jako moucha, která si spálila křídla, když drze prolétla nad hořící, čajovou svíčkou.

[ad#hornisiroka]

Stali jsme se hračkou v rukou “mocných”. Krásným příkladem je případ Evy Michalákové žijící v Norsku, jejíž tamní sociální služba Barnevernet v květnu 2011 odebrala děti kvůli podezření ze zneužívání a zanedbávání.

Za celé roky se tato podezření nepotvrdila ani nedokázala, přesto norské úřady minulý týden zbavily matku rodičovských práv ke dvěma jejím synům – desetiletému Denisovi a šestiletému Davidovi. Bezohledně si zahrály s osudy čtyř lidí a obrátily je vzhůru nohama. Z práva, spravedlnosti, lidskosti, nebo z těch nejposvátnějších hodnot rodiny udělali trhací kalendář. Podle jakého klíče se rozhodovalo?

Vítězí mocnější, ten kdo operuje s množstvím peněz, za které se dá v tomto shnilé světě koupit spravedlnost, právo i pravda. Její příběh se dotkl mé duše … Proč?

Norwegian-flag-graffiti

Nejen proto, že jsem sama matkou a před lety byla i dítětem, ale hlavně opět, zas a znova zvítězila lež! Jak to mohu vědět? Stačilo číst, poslouchat zprávy v médiích? Odkazy paní Evy na sociální síti? Ne …

Bylo to spíš čtení mezi řádky, intuice, instinkt, empatické vcítění a pak stačí jeden jediný impuls k tomu, abyste pochopili kdo je tu lhářem. O bezohlednosti lidí, kteří rozhodovali o osudu dětí svědčí fakt, že jim nestačilo dětem vzít rodiče, oni je ještě odtrhli navzájem.

Umístili do dvou pěstounských rodin. Dítě není rybička v akváriu, že ji můžete přesunout kam se vám zachce. Ono má srdce, duši, má i sny, přání … no často se je bojí vyslovit, neboť dospělí jsou hluší, neslyší jejich volání. Nevidí slzy ukryté hluboko v duši. Slzy, které se neproderou na povrch, neboť dospělí jsou i tak slepí. Oni nevidí!

Ztratili jsme sami sebe ve lžích, v konzumní mamonářské společnosti, která nám vytvořila falešné bohy, kterým věříme … a přestáváme věřit sobě. 

V médiích, nebo ve školách nám ukazují co je dobré a co špatné, určují kterou cestou máme jít, ale ta cesta není naše. Toto nejsou hodnoty, které si nosíme hluboko ve svých srdcích, toto je organizovaná kriminalita a debilizáce národů. Stali jsme se otroky tohoto zvráceného systému převzatého od “západní” společnosti, v níž se homosexualita, pedofilie, nebo krádeže dětí stávají něčím normálním, přirozeným.

Nelžeme si! Největším pokrytectvím na světě je moment, když klameme sami sebe. Svou vzácnou, čistou tvář překrýváme maskami úsměvu, zatímco duše pláče.

[ad#velkadolni]

Podvedl nás tento svět, který je naruby … pod falešnou vlajkou přinášel zdání blahobytu, který se nakonec stejně k většině občanů nedostavil, je jen pro vyvolené. Buďme raději chudší a svéprávní jako bohatí s nožem na krku … Jak loutky vyhovující shnilým normám EU, kterým není dovoleno přemýšlet mimo jejich zákony.

Toto nejsme MY!

Naší cestou by měl být návrat k správným hodnotám, připlutí do přístavu, ve kterém cítíme teplo domova …

Návrat k sobě samému.

Probouzející se národ, je národem, který si strhává řetězy, odhazuje tíživou kouli z nohy.

Vezměme si zpět svá křídla, svou svobodu! … A pak možná, až se změníme my, změní se i svět kolem nás.

ZDROJ: Michaela Michelová

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (13 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...