17.7.2019
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Zoologie veřejnoprávních redaktorek (obou pohlaví)

Sdílejte článek:

MARTIN KONVIČKA

konvička-portrét-titulkaZrovna jsem se snažil fotit v protisvahu pózujícího kamzíka Jesenického, ale ti jsou po snižování stavů minulých dekád zastižitelní méně, než ti alpští, a ne protože jsem se flákal, ale protože bylo příliš chladno na počítání jesenických okáčů. V tom zazvonil mi telefon, kumpán, spíš nedoceněný žurnalista než přeceněný entomolog, a že prý musím studovat facebookové profily redaktorek ČT & ČRo.

Kamzíka to nevyplašilo. Marně jsem kolegovi vysvětloval, že to je sice “velké téma zasluhující důkladné studium”, ale že to fakt není téma na pracovní pobyt v horách, když jste závislý na všech nepohodlnostech a svéráznostech ubytování na horské chatě. Wifina jen u baru – spolehlivá všelijak – přijdete navečer, hladový a sešlý – a hlavně, když už jste online, máte důležitější nebo zajímavější (jak kdy) věci na práci, než šmírovat mediální pipiny.

“Ale to musíš, ty vole, všechny jsou alternativní, všechny podporují MilionChvilek nebo Piráty, všechny se slzou v oku vzpomínají na Erasmus, všechny byly na stáži od EU nebo od Open Society Fund, a úplně všechny se fotí v hidžábu, nebo aspoň obklopené ženskými v hidžábu”. “No, jasně, aby ukázaly, jak je islám v pohodě a jak jsou tolerantní a progresivní a je to pro ně Tři v Jednom, protože za druhé je symbolika toho hadru vzrušuje, a za třetí si do jedné nejsou jisty svým vzhledem a bojí se stárnutí a v tomhle vidí cosi jako maskování. Tak to má hodně subinek”. “No dobře, vole, ale to tam nemůžeš psát, zkus to spíš nějak zobecnit, odborně a zároveň vtipně”, pokračoval ten kolega. “No, ono to moc vtipně nejde – není to totiž sranda. A protože je šmírovat nebudu, tak mi řekni – ony se tam v hidžábech fotí všechny redaktorky?”, ptal jsem se, zatímco kamzík několika těžkými skoky zmizel z hledáčku v metrovém borůvčí. “No, díval jsem se. Z politických redakcí tak necelá třetina, ale z těch, co dělají kulturu, vědu nebo třeba mládež to je skoro 100 procent. Můžeš mi to vysvětlit?” “No, vysvětlit ti to můžu, i když nejsem od fochu. Politické redakce, tam se přece jen šije do vlády, do prezidenta, dělá se tam mediální zahraniční politika – a na tiskovku s takovým Putinem nebo Zemanem, ale vlastně ani s Kalousem, Babišem nebo Maláčovou, nemůžeš poslat úplnou kuňku. Ani by se trémou neprodrala k mikrofonu. Tam budou podmínkou práce pevné nervy, nebo aspoň schopnost předstírat pevné nervy, a ty holky dobře vědí, co na sebe prozrazují fotkami v hidžábu, a tak si to ty chytřejší nechají pro sebe. A budou tam i cyničky, kterým je pravdoláskový režim stejně u prdele, jako každý jiný režim, a berou to prostě jako dobrý flek. Zato v těch kulturních a společenských redakcích…”

Kamzík už se neobjevil. Ale foukalo, čas letěl, signál taky nic moc a kolem překrásná horská příroda. I poslal jsem kolegu tam, kam podobné telefonisty v podobných situacích posíláte, a pokračoval v přírodozpytcování. Ale nemohl jsem si pomoct. Úvaha, proč je v “nepolitických” veřejnoprávních redakcích (kam patří kultura, pořady pro mládež a spousta zatraceně citlivých oblastí života!) tolik hidžábových exhibicionistek, neustále se mi vracela. Ani jsem jejich dovolenkovými galeriemi nemuseli listovat – znám je. Tu dovolená v Dubaji, Ománu, na Maledivách nebo (je-li slečna chudší) v Turecku; tu nějaký “mediální panel EU o toleranci v kultuře”, tu pražský “den ambasád”, nebo aspoň “moje spolužačka z Erasmu Leila, sister, I miss you so much!”. V hrubých rysech vše odpovídá mým a Hamplovým modelům (veřejnoprávní médium – rejdiště adeptek a adeptů do řad “nové aristokracie”, měkké prostředí – rejdiště spíše těch méně průbojných, poddaných, poddajnost a manipulativnost – optimální vlastnosti pro veřejnoprávního redaktora), ale přece – to na tom islámu (a EU, anti-tradicionalismu) ulítávají fakt všechny? Býval čas, kdy místo islámu zastával spíš buddhismus, nebo meditace a jóga, nebo nějaké vykuřovací bylinky…

Uvědomil jsem si, že klíčem jsou – redaktoři, kolegové těch redaktorek. Protože úlet na nějaké pitomosti vždy zrcadlí něco, co vám chybí v životě. Že zde mluvíme o těžce submisivním prostředí, je zjevné už z charakteru veřejnoprávní mediální práce (může se po vás povozit skoro každý, vaše jediná obrana je se po úplně všech vozit), ovšem pokud existuje pár “ostrých” politických redaktorek, musí přece existovat i dost “ostrých” redaktorů všech zaměření, kteří by slečnám a paním kolegyním měli přepjaté islámofilství rozmluvit. “A co redaktoři?”, volám po vyfunění na hřeben kolegovi. “Ti se snad nefotí v hidžábu”.

“Je to ještě horší! Do jednoho LGBTQ, buď homouši, nebo to každým druhým statusem podporují. A islám chválí taky”. “Počkej, a čemu říkáš LGBTQ a čemu chválí islám? Jako že se fotí s motorkou a chlubí, kolik chlapeckým zadků na posledním fesťáku protáhli, nebo fantazírují, že jim patří afgánské drogové doupě s nezletilými báče-bázi transkami?” “Právě že nic takového. Jen samé právo na homo manželství, pryč s toxickou maskulinitou, pohlaví je volba a Poláci, Zeman, Orbán, Putin a Trump jsou fuj.”

“No pak je věc jasná. Slečny redaktorské elévky, po škole a příslušných stážích, přijdou na Kavky (ČT) nebo Vincky (ČRo), lační chuděrky po drsných Žurnalistech s ostře nabitým slohem i párem revolverů, a místo toho tam potkají tohle. A tohle pro ně bylo synonymem muže i na škole, možná dřív – není divu, že jim islám připadá jako príma uspořádání světa”, opakuji, co jsem v hrubých rysech říkal do telefonu. Už jsem nedodával, že bossové a big-bossové (starší a nutně testosteronovitější, než ušatí elévové po škole a stáži) jim, chuděrkám, též nepomohou. I na Kavčích horách slyšeli o hysterické kampani MeToo a byť všichni věříme, že Češi jsou na podobné pitomosti příliš chytří, tak pokud se nějaká žalující hysterka najde, bude to redaktorka z Kavčích hor. Nyní mě ještě napadá technický personál, všichni ti osvětlovači, kameramani, IT technici a řemeslníci, ale obávám se, že na tohle budou redaktorské elévky z Kavek příliš povýšené a navíc – někam to napsat musím – on ten personál velkého média bude též odrážet politiku nejvyššího vedení. Vzpomínám si na případ, z roku 2014, když jsme do jakéhosi studia napochodovali se špičkami antiislámského hnutí, všichni s přeškrtnutými mešitkami. “Hrozně vás podporujeme”, říkali nám ti borci s kábly a světly, “ale nesmíme to nijak dát najevo”. Tohle není přístup kvalifikující ke svedení a politickému přeškolení mladé redaktorky.

… odbočím, není to přístup vůbec k ničemu. Když mohli kdysi dávno “apolitičtí” (ve skutečnosti špatně političtí) redaktoři stávkovat proti politicky dosazenému řediteli ČT Hodačovi, proč by dnes nemohli “apolitičtí” (ve skutečnosti správně političtí) technici svrhnout “apolitické” redaktory?

Maně to srovnávám s jinou televizí, které jsem se dotkl zevnitř. Šíleným Barrandovem Jaromíra Soukupa. Mnohem skromnější podmínky, host všude o něco zakopává nebo se může ušpinit, i laik vidí improvizaci a technická provizoria, asi jak v časech začátků televizí někdy v Kalifornii 40. let. Do toho majitel, režisér, hostitel a principál, kterého máte chuť vyzvat, aby se s hosty podělil o svůj příděl kokainu. Ale technický personál – když jste host, tak o ten jde až v první řadě – naprosto jiný, než v ČT. Ty slečny z maskérny a dámy zásobující kávou s vámi nekomunikují “stylem klacek od hovna”, ale úplně jinak. Srdečně, kolegiálně, svéprávně a mile. Redaktorské elévky a redaktory meditující nad svým genderovým zakotvením tam, myslím, vůbec nemají.

(Slunce už ten den nevylezlo. Takže počet jesenických okáčů během pravidelné fixní pochůzky: 0. A přece jsem po návratu facebooky těch redaktorek neotevřel. Motýly, i redaktory, občas můžete zkoumat, aniž byste za den jediného spatřili.)

Autor: Martin Konvička

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (33 votes, average: 4,97 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky