Zemana by měl nahradit silný politik, ne akademické želé

Kdyby měl náš současný prezident soudnost a úctu k vlastnímu zdraví, nekandidoval by podruhé na funkci hlavy státu. Mají li soudnost jeho příznivci, nebudou ho volit, vyberou si zdravého a energického kandidáta a svému favoritovi dopřejí zasloužený odpočinek. Česká republika si zaslouží silnou hlavu státu, prezidenta energického, aktivního a bystrého.

Média se usnesla, že prezidentem by měl být bývalý předseda Akademie věd, takový hodný dědeček, který nikoho neurazí a který neřekne nic kontroverzního, protože nemá vlastní názory. Myslím si, že takový prezident je to poslední, co teď potřebujeme. V době, kdy je společnost mimořádně rozdělená a kdy zřejmě moc sevře v rukou jeden člověk a jedno hnutí, potřebujeme protiváhu nebezpečným trendům současnosti, tvrdého a nekompromisního obránce demokracie a ústavnosti, člověka respektovaného v zahraničí, se zkušenostmi z aktivní politiky, protože ať si myslíme cokoliv, hlava státu je prvním politikem země, který jmenuje předsedu vlády, členy bankovní rady (v tomto ohledu je velmi důležitý postoj prezidenta k přijetí či nepřijetí jednotné evropské měny a budoucnosti naší měny národní), jedná s ostatními politiky a reprezentuje naší zemi důstojně a na základě znalostí politických, společenských a historických reálií.

Možná jsme národ nepolitický a apatický, ale nevěřím, že nás může sjednocovat a zastupovat někdo, kdo nemá názory a není pevný v hodnotách. Tomáš Garrigue Masaryk říkal, že demokracie je diskuze, a při výběru hlavy státu by pro nás neměla být měřítkem stoprocentní shoda v dílčích otázkách domácí a zahraniční politiky, ale vědomí, že člověk, který bude funkci vykonávat, je otevřený diskuzi a dokáže do ní vnést svůj cenný názor, obohacovat a rozhýbávat jím veřejný prostor. Mělo by nám záležet na tom, zda náš prezident vnímá hrozby v současném světě , obecný trend, kterým se ubírá Česká republika, Evropa, západní civilizace, zda dokáže situaci racionálně zhodnotit a pojmenovat věci pravými jmény. Chtěl bych, aby příští prezident České republiky viděl naší současnost zhruba takto:

„Ztrácíme svobodu, poplivali jsme trh a destruujeme aspekty liberální demokracie. To je příčinou úpadku a neschopnosti Západu čelit novým ekonomickým, civilizačním a globálním výzvám a rizikům. Popírání funkčnosti trhu, bobtnání a socializace veřejného sektoru, hypertrofie státu a jeho agendy, státu blahobytu rozdávajícího všechno všem, likvidace individuálních svobod ve jménu větší bezpečnosti, politická korektnost, poválečný zločin multikulturalismu a bezbřehá migrační benevolence, americká politika détente a evropský appeasement, neochota k obraně a postupující relativizace západních hodnot, těchto staletých křesťansko-židovských základů postavených na etice, pracovitosti, vzdělání, inovacích, odpovědnosti a ochraně majetku, toto vše vedlo v dnešním postmoderním světě k takovému ohrožení naší civilizace, které nemá od pádu římské říše obdoby. Je pět minut po dvanácté. Východisko z toho se nachází v nápravě výše uvedeného. Druhou cestou je eskalace nacionalismu, xenofobie, populismu, další nárůst státní mašinerie a útok na individuální svobody. Ve jménu hrozby se nejlépe uplatňují totalitní praktiky. Tím neříkám, že se nemáme bránit. Naopak tvrdě, nekompromisně a rychle. Jsme totiž ve válce. Čím rychleji si to uvědomíme, tím větší budeme mít šanci.“ (Zdroj: TOPOLÁNEK, Mirek. Hlavně se neposrat, aneb, Jak myslel, tak řekl; jak řekl, tak udělal. Praha: Euromedia, 2016.)