27.5.2014
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika, Společnost

Vzestup novodobé aristokracie

Sdílejte článek:

OD: MIKE 27|05|2014

V předkapitalistických časech se těšili aristokraté jako králové a šlechta speciálních privilegií oproti běžným lidem. Od poddaných vybírali daně a tak žili z peněz obyčejných lidí a zároveň omezovali jejich svobody (např. nevolnictví). Charakteristickým znakem této společnosti bylo, že osud jedince, jestli bude bohatý nebo chudý byl determinován od samotného narození. Pokud jste se narodil, jako nevolník bylo jisté, že budete žít celý život v bídě bez ohledu na váš talent a pracovitost, naopak pokud jste se narodil ve šlechtické rodině, měli jste téměř zaručen život v dostatku i když jste byl třeba naprosto hloupý a neschopný.

 

[ad#hornisiroka]

 

Vzestup kapitalismu v 18. a 19. století znamenal postupný konec tohoto systému. Mnoho šikovných chudých lidí se mohlo stát milionáři a taky k tomu velice často docházelo. Bohužel posledních několik desítek let jsem svědky vzniku novodobé aristokracie. Ten je zapříčiněn stále rostoucí moci jak národního státu, tak nadnárodních institucí jako například Evropská unie. Jak tahle aristokracie vznikla? Byrokraté a politici můžou přes zákony a regulace učinit některé lidi a firmy velice bohatými, nebo naopak nepohodlné firmy úplně zničit. Například přes regulace, které zvýši byrokratickou zátěž (a tím zruinují malé podniky), speciální ekologické nebo kvalitativní standarty, které dokáže splnit jenom určité firmy atd. Být za dobře politiky se tedy vyplatí. Většinou právě tím nejbohatším se podaří politiku ovládnout.

 

Stát se dále snaží řešit spoustu problémů, které dříve nikdy neřešil (boj proti chudobě, diskriminaci, globálnímu oteplováni, proti nekvalitním potravinám, energetickému plýtvání, drogám…). Vznikají tak nové úřady a dobře placená místa pro privilegované. Samozřejmě tahle byrokracie problémy nikdy nevyřeší, naopak jenom zhorší a větší problémy jim poskytnou záminku pro další růst.

 

Vzniká tak vrstva novodobých aristokratů – vysoce postavených úředníků, politiků a podnikatelů žijících ze speciálních privilegií. Co má tahle vrstva společného s aristokracií z minulosti? Své bohatství a výjimečné postavení ve společnosti nezískali poctivým způsobem, teda výrobou, nebo poskytováním služeb dobrovolně kupujícím zákazníkům. Své pozici jsou vděčni tak jako dávní aristokraté politickému systému, ve kterém existují. Další charakteristikou je, že tahle vrstva vytváří méně bohatství, než spotřebuje, jinými slovy, kdyby tihle lidé neexistovali, ostatním by se žilo lépe. Existují ale i rozdíly. U staré aristokracie si byli poddaní vědomi svého podřízeného postavení vůči šlechtě a tak nějak to tiše tolerovali. Dnes si ale lidé myslí, že máme společnosti rovných práv a příležitostí a mnozí si ani nejsou vědomi existencí novodobé šlechty. Kdyby věděli o této skupině parazitů, tak by se asi vzbouřili. Novodobá šlechta tak musí u lidí vytvořit dojem, že je pro společnost velice důležitá a užitečná. Bez jejich užitečné práce by se prý lidé propadli do bídy, chaosu a anarchie. Existuj různé metody, jak si aristokracie udržuje svou moc. Například:

 

Rozdávat privilegia různým skupinám, zatímco náklady těchto privilegií se rozprostřou mezi co nejvíc lidí.

Například poskytnutím dotací nejrůznějším skupinám (zemědělci, kulturní instituce, filmaři, obnovitelné zdroje, banky…), vytvořením regulací, které chrání velké korporace před malou konkurencí, nebo centrálními bankami, které svou politikou výrazně zvyšují zisky finančního sektoru. Tímhle byrokraté zvětšují skupinu parazitických aristokratů, navíc na svou stranu dostávají mocné zájmové skupiny (banky, korporace, intelektuály), které budou dělat vše pro to, aby tenhle systém dál pokračoval. Cena za tato privilegia se rozprostře mezi všechny lidi prostřednictvím vyšších daní (dotace) a vyšších cen (inflace centrálních bank, regulace). Běžní lidé si často privilegií aristokratů nejsou vědomi. A navíc, pokud například dotace na kulturu stojí daňového poplatníka několik stovek ročně, nebude za jejich zrušení bojovat. Ale kulturní instituce, které žijí jenom z těchto dotací, budou dělat vše pro to, aby dotace byly zachovány.

 

Snaha řešit co nejvíc problémů, tyto problémy pak udržovat. Vytváření nových problémů.

Byrokraté se snaží řešit co nejvíc problémů, které dříve stát neřešil. Např. chudoba, nezaměstnanost, sociální vyloučení, bezpečnost produktů, boj proti drogám…. Není ale v zájmu byrokracie tyhle problémy vyřešit. Problémy jsou zdrojem moci, výhod, privilegií a bezpečných pracovních míst pro aristokraty. A je tak typické, že všechny problémy co byrokraté řeší, se nikdy nevyřeší, naopak postupem času se jenom zhoršují. Dochází také k vytváření nových neexistujících problémů (globální oteplování), kterých řešení opět přináší množství benefitů pro vyvolené (nové úřady, dotace pro solárníky, dotace na biopaliva…)

 

Každou krizi využít k dalšímu růstu byrokracie a novým privilegiím

Například krize eura byla ideálně využita pro další centralizaci Evropské unie. Metanolová krize v ČR byla využita velkými firmami k likvidaci malé konkurence, pod záminkou větší bezpečnosti spotřebitelů. Teroristické útoky ze září 2001 roku, byli využiti jako záminka pro omezení svobod amerických občanů a vznik dalších úřadů a vládních agentur.

 

Nediskutovat s názorovými oponenty ale démonizovat je

Všimli jste si, že pokud například někdo v ČR kritizuje politiky Evropské unie (eurofondy, centralizaci, energetickou politiku), intelektuálové s těmihle lidmi nediskutují, ale okamžitě je označují za extrémisty, nacionalisty, čecháčky, zpátečníky – prostě za lidí, kterým by se měl normální člověk obloukem vyhnout. V USA zas demokratičtí politici rádi ničí své oponenty obviňováním z rasizmu.

 

Státní školství

Učíme se ve státních školách, ti bohužel lidem vymývají mozky. Naše děti se učí důvěřovat státu, jeho složkám jako policii, „správně pochopit„ environmentální problémy, dále k úctě k zákonům a k nedůvěre k volnému trhu. Například v učebnici od Vladimíra Prokopa „Literatura 19. a počátku 20. století„ najdeme perly: „Nedá se nic dělat, holou pravdou je, že kapitalismus druhé poloviny 19. století byl systémem, který řadového člověka likvidoval majetkově i psychicky. Volná hospodářská soutěž bez zábran zadupávala do země jakákoliv lidská práva…“. Kapitalismus druhé poloviny 19. století je přitom období obrovského růstu životní úrovně běžných lidi. Nebo „Tržní hospodářství, jež bylo zcela volné a nebylo usměrňováno žádnými mantinely, rozdělilo ve svém důsledku společnost dle majetku. Hodnoty společenského života se zredukovaly na vztahy peněžní a zbožní…“

 

Lhát, zapírat, zahmlívat a překrucovat

Jak řekl jeden známý Evropský aristokrat: “Když se situace stane závažnou je potřeba lhát.“Tohle byla vždycky účinná taktika. Většina lidí má krátkou paměť.

 

 

Každopádně tento novodobý aristokratický systém není dlouhodobě udržitelný. Novodobé aristokraty – politiky, byrokraty a parazitické podnikatele drží při životě produktivní soukromý sektor. Ten se ale pod vplyvem daní a regulací postupně zmenšuje. Přeregulovaný a předaněný politický sytém vytváří další problém –  stále vyšší nezaměstnanost. Produktivní soukromý sektor tak musí kromě aristokratů živit stále se zvyšující počet lidí bez práce a sociálně vyloučených. Poctivé podnikání přestává byt perspektivní a talentovaní mladí lidé preferují pohodlné živobytí státního úředníka, či parazitického podnikatele financovaného z dotací. Části produktivních podnikatelů se podaří přes kontakty a známosti dostat do skupiny aristokratů, další zkrachují, jiní se odstěhují do svobodnějších zemí. Počet produktivních lidí ve společnosti bude stále klesat a neproduktivních růst, co způsobí nejdřív hospodářskou stagnaci a až počet užitečných klesne pod kritickou úroveň, systém začne kolabovat.

 

A i když si aristokraté uvědomí, že se systém postupně rozpadá, nebudou mít žádnou motivaci problémy vyřešit. Jediný lék proti úpadku totiž spočívá v liberalizaci ekonomiky a snížení počtu parazitů, co ale ohrožuje živobytí a kariéry jich samotných. A tak se budou aristokraté alespoň snažit vysát co nejrychleji co nejvíc zdrojů z umírající ekonomiky, doku nenastane úplný kolaps.

 

Jak vidíme politickoekonomický systém v naší zemi a Evropské unii vede k postupnému hospodářskému úpadku a zbídačování běžných lidí. Každý režim je ale závislý na podpoře, nebo alespoň tiché toleranci většiny obyvatelstva. Pokud si všichni lidé konečně uvědomí, že jsou vysáváni novodobými aristokraty, systém může velice rychle padnout, co bude jen a jen dobře.

 

ZDROJ: epshark.cz

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (8 votes, average: 4,75 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky