9.7.2013
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Vykořisťuji, vykořisťuje, vykořisťujeme …

Sdílejte článek:

JÁN DINGA 09/07/2013

Jedním z nejhlouběji zakořeněných mýtů o tržní ekonomice je mýtus o vykořisťování zaměstnanců firmami a korporacemi. V zásadě se jedná o víru, že všichni vydělávají málo kvůli ziskuchtivosti firem. Zisk firmy se tedy chápe jako jakási ušlá mzda zaměstnance. Už zde se naskýtá otázka, zda bychom pak ztrátu firmy neměli automaticky chápat jako její vykořisťování ze strany zaměstnanců.

[ad#hornisiroka]

 

Pokud bychom i akceptovali zisk jako to jediné, co podnikatele zajímá, k vykořisťování v tržní ekonomice prostě nemůže dojít. V prvé řadě je třeba si říci, že zisk je zejména indikátorem, že firma poskytuje zboží či služby, o které mají zákazníci zájem. Ti totiž o jejím zisku rozhodují.

 

Firma povzbuzená úspěchem v zájmu budoucích zisků proto přirozeně rozšiřuje výrobu, zaměstnává nové lidi, zavádí modernější výrobní postupy. V praxi úspěšné firmy přispívají na charitativní účely, aby zlepšily svůj image v očích veřejnosti.  Ziskuchtivé firmy se proto přirozeně podílejí na snižování nezaměstnanosti a charitě .

 

Mýtus o vykořisťování je v rozporu s každodenní realitou: v případě, že zaměstnavatelé tlačí mzdy dolů, jak je možné, že všichni nevydělávají jen minimální mzdu? Podle Statistického úřadu SR byla na Slovensku v ubytovacích a stravovacích službách loni průměrná mzda 511 eur, ale ve finančním sektoru či sektoru informačních technologií přes 1600 eur. V některých odvětvích mají proto zaměstnavatelé zjevně tendenci vyplácet daleko vyšší mzdy než v jiných. Realita je taková, že ziskuchtivost firem paradoxně mzdovou úroveň zvyšuje. Tedy za předpokladu fungující tržní ekonomiky a procesu konkurence , která je jejím průvodním jevem.

 

V případě, že firma vyplácí zaměstnanci mzdu nižší, než je přidaná hodnota jeho práce, otevírají se možnosti konkurenčním firmám tohoto pracovníka přeplatit. Konkurentům se tak vyplatí nabídnout zaměstnanci jiné firmy vyšší mzdu i z čistě ziskuchtivých pohnutek .

 

 

Tento přirozený tržní proces mohou zastavit jen dva jevy – kartel podnikatelů a nedostatečná konkurence. Kartel by v praxi znamenal konspiraci 160 tisíc slovenských zaměstnavatelů, kteří by se spikli proti svým zaměstnancům s úmyslem nevyplácet jim jejich tržní mzdu. To je docela problém – nejen z pohledu jejich počtu, ale i za předpokladu jejich ziskuchtivosti. Nic totiž není ziskovější, jako z kartelu vystoupit, a nic ztrátovější, jak z něj vystoupit poslední.

 

Ve skutečnosti tedy vykořisťování existuje jen v ekonomice, ve které je jediným zaměstnavatelem stát. Nemá totiž konkurenta, který by jeho zaměstnance přeplatil. Zaměstnanci jsou mu vydáni napospas a musí akceptovat cokoliv se jim nabízí – nemají alternativu. Zde se dostáváme k druhé překážce zvyšování mezd aktuální i pro Slovensko – nedostatek konkurence . Z nedostatku konkurence zaměstnavatelů vyplývá i nedostatečný tlak, aby vypláceli zaměstnancům větší část z přidané hodnoty, kterou firmě poskytují. Tento tlak však nezvýší bouchání do stolu z Úřadu vlády, ale jen zintenzivnění procesu konkurence novými podnikateli a investory v daném regionu. A tak jako chřipku nikdy nevyléčí igelitka léků, ale jen staletími ověřený citron s horkým čajem, ani investory sem nepřitáhne europrojekt za desítky milionů eur, ale jen nižší daně a vyšší vymahatelnost práva. Aniž se slovenské hladové doliny nikam nepohnou.

 

Zdroj: Ján Dinga, překlad Redakce PP.

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (11 votes, average: 4,64 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky