Mnozí politici i komentátoři v posledních dnech obviňují Andreje Babiše z toho, že koaliční jednání hraje na oko. Tvrdí, že jeho cílem je shodit svůj neúspěch v sestavení vlády na celý politický matrix a vyvolat na podzim předčasné volby. Ty by spojil s obecními volbami. Mohl by tak získat ještě silnější mandát, vygumovat několik stran ve Sněmovně, a navíc by tím zakryl slabé výsledky vlastní komunální reprezentace.
[ad#textova1]
Každý, kdo byť jen z dálky sleduje výkon jeho primátorky Prahy, to pochopí. Jen velká celostátní kampaň by zakryla chaos a neschopnost, kterou současné vedení Prahy za ANO svým „zpovykaným“ voličům servíruje. A podobných příkladů z jiných měst by se našlo víc.
Některé důkazy o předčasných volbách skutečně leží na stole. Babiš používá pro vyjednávání se sociálními demokraty stejnou metodu, jakou si Agrofert ozkoušel už v minulosti – plošné hubení herbicidem. Jak lépe popsat stav, ve kterém zároveň s ČSSD jedná, přitom říká, že jejich podmínky nesplní, a souběžně se oficiálně obrací na ODS? Pokud pánové Hamáček a Zimola budou takto pokračovat dál, ze strany nezbude kámen na kameni. Pokud Babišův pohrdlivý styl unese současné vedení, těžko to odhlasují členové. A pokud náhodou členové řeknou ANO své ano, zůstanou jim nějací voliči?
Babiš si uzavírá dveře i u doposud vstřícné KSČM. Jejího nominanta Ondráčka hodil přes palubu; je to sice dobře, ale rozhodně nejde o poslední nevábnou figuru, kterou by kryptokoaliční komunisté premiérovi nutili. Soudruh Luzar, nyní zvolený předseda podvýboru pro svobodu slova, je jedním z nich. Až přijdou na řadu náměstci, velvyslanci a manažeři, bude hůř. Komunisté tuší, že když Babiš neskousl Ondráčka, nestráví ani další jejich návrhy. I na této linii tedy lze vidět jasné praskliny.
Kromě teorie o plánovaných volbách existuje i jiné vysvětlení. Permanentní volební kampaň, kterou ANO očividně vede, totiž nic nedokazuje. Toto hnutí uspělo právě proto, že oslovuje voliče permanentně a důsledně, nejenom v předvolebním čase. Tím se liší od tradičních stran a proto je také tak úspěšné. Babišovo brutální chování k potenciálním partnerům nalevo i napravo lze přitom chápat tak, že pouze přenáší svou byznysovou strategii do politiky. Jeho impérium má v základech mnoho tvrdých převzetí bývalých obchodních partnerů; zničit a za zlomek ceny koupit je prostě Babišův styl. A to samé se nyní děje každému, kdo se o spolupráci s ANO pokusí.
Popsané dilema má jen dvě řešení: buď se dostatek stran a poslanců před Babišem ohne a vláda s důvěrou vznikne. Když se ale ostatní strany odmítnou pokořit, předčasným volbám se nevyhneme. A čím víc se ANO dostane pod palbu kritiky od všech ostatních, tím výš mu porostou i preference.
Existuje ale jeden paprsek naděje: výsledek práce mnoha ministrů i samotného premiéra není nijak oslnivý. Jakkoliv se snaží dělat pouze líbivá gesta, chyby se nevyhnutelně vrší. Ministr dopravy podepisuje petici pro výstavbu, místo aby stavěl. Ministryně obrany si plete světové války. Ministr spravedlnosti zvažuje rezignaci kvůli všemu možnému, ale nikdy neodejde. Ministr zemědělství chce uzákonit povinné marže v supermarketech, aby agrokoncerny nehladověly. A některé ministry nezná ani Google.
Stačí rok či dva této skupiny lidí a kouzlo, kterým Babiš část veřejnosti uhranul, zeslábne a zmizí. Lidé uvidí, že „líp“ jim vláda nezařídí. Jen se musí najít skupina politických sebevrahů, kteří se obětují. ČSSD jako strany by pro tento účel byla rozhodně škoda, Okamury a komunistů ani trochu. A musíme přečkat škody, které při tom nevyhnutelně nastanou. Když si ale většina národa takovou reprezentaci demokraticky vybrala, jinak než demokraticky se jí zbavit nelze.
Loading...