24.5.2015
Redakce
0
Kategorie: Humor

Veselé krematorium II.

Sdílejte článek:

EMA 24|05|2015

Nejvíc jsme se těšili na důležité soudruhy z fabrik a institucí, kteří se domáhali práva promluvit u rakve zesnulého a leckdy z toho bylo politické školení tak pitomé, že klasikové marx­ -leninismu se v hrobě chytali za hlavu. U dobrovolných řečníků z „jézédé“ a vůbec z vesnic, kteří se přišli ke katafalku rozloučit ze sousedské ochoty, šlo o snahu promluvit co nejkrásněji, nejvznešeněji a nejdůstojněji, překročit každodenní všednost i sebe sama. Vznesli se někdy do tak vzdálené vyjadřovací roviny, až v ní zabloudili. U venkovských velebníčků se to možná dělo z opravdové křesťanské lásky…

[ad#hornisiroka]

Měli jsme už své typy, rotory, kteří mluvili na pohřbu, kdykoli v jejich podniku nebo v obci někdo umřel. V takovém případě byly připraveny tužky a notové sešity, na jejichž čisté stránky jsme výroky řečníků zapisovali – někdy všichni pří­tomní na kůru, aby se to stihlo.

Těmi zápisy se mohu prokázat. Po některých řečnických perlách jsme však na tom byli tak, že hráč na lesní roh neudržel dech a vyráběl pauzy, nad varhanami plula rozchechtaná tvář operního dirigenta, a níže podepsaný zpěvák se štípal na jistém citlivém místě, aby vůbec byl schopen nasadit tón.Tím chci dokumentovat, že všechny výroky jsou autentické:

  • Život měl krušný. A dnes, když se již mohl míti lépe, odchází.
  • Náš drahý zesnulý vtéká do moře věčností.
  • Narodila se a umřela. A to je, drazí přátelé, zákon přírody, proti kterému zatím nemůžeme nic dělat.
  • Květ polní, tráva, strom je položivá hmota, kdežto člověk je živá hmota, která se rodí ze živé hmoty. Nakonec člověk jako živá hmota narozená ze živé hmoty zase umírá. Buď poslední dny svého života stráví v hrobě, kam je uložen, nebo končí v kremaci na roštu, kde se stane popelem. Ale člověk zůstane živá hmota, i když z něj nezůstane nic. Neloučím se s naší babičkou, která leží v rakvi, protože tam je jen živá hmota. Ale loučím se s její duší, i když lidé vzdávají poctu dnes jen neživé hmotě. Myšlení člověka se vyvíjí v mozku a mozek je část těla. Kdo nevěří v Boha, jako státníci, velebí jenom mozek, tedy zase jenom živou hmotu.
  • Byl vždy společensky upravený.
  • Váš zesnulý odpočívá na řadě dobrých skutků.
  • Jeho dík zůstane za to, co pro nás udělal.
  • Narodil se ve dvacetšestým roku.
  • Chtěl bych se rozloučit s tebou i s tvými kamarády, kteří tu stojí čestnou stráž.
  • Především se loučí s vámi, se svojí manželkou a ze své rakve volá: Sbohem, Jiřinko! A vy, drahá manželko, mu nyní poděkujte za všechny ty jistě přečasté projevy lásky…
  • Jménem zesnulé rodiny vám všem děkuji za smuteční projev.
  • V posledním okamžiku vše malé, malicherné mizí.
  • Mně pak dovolte, abych poděkoval jménem manželky obou synů…
  • Nakonec bych vám chtěl ještě popřát, abyste na našeho soudruha kamaráda nezapomněli.

poh

  • Pocházela z Českých Budějovic a svému rodnému Severočeskému kraji zůstala věrná až do své smrti.
  • Svěřili jste tělesnou schránku vaší zesnulé zaměstnancům krematoria k zpopelnění a mne jste povolali místo Ježíše Krista, abych její duši doprovodil před boží trůn.
  • V armádě byl zařazen do jednotky zákopníci.
  • Byl těžce raněn pod Duklou, kde se ukrýval v křoví.
  • Dětství měla těžké – měla jedinou dceru, jiné příbuzné neměla.
  • Zesnulá byla socialisticky čistá soudružka.
  • Celý svůj život věnovala rodině a dceři, a protože neměla děti, pečovala o děti i vnoučata svých známých.
  • Měla šest dětí, takže to jistě neměla se svým manželem lehké.
  • Měla dva syny. Staršího ovšem před čtrnácti lety pochovala, proto je tolik vnoučat a pravnoučat.
  • Vždyť těch výsledků její lásky je tolik! Jedenašedesát potomků tady zanechala – a to už je takové číslo, že se rozum zastaví.
  • Dlouhá léta pracovala jako vrchní sestra na patologickém oddělení krajské nemocnice a obětavě tam vždy hájila politiku strany.
  • Budeš nám scházet. Vždycky, když jsme šli kolem, byli jsme zvyklí se ti dívat do okna…
  • Měla ráda lidi, i když byla často zaneprázdněna.
  • Ve svém domku chovala slepice a šila pro lidi.
  • Po celý svůj dlouhý a plodný život věnovala každou svou volnou chvíli péči o tu svoji zahrádku.
  • Zemřela po dlouhé, těžké nemoci ve věku jedenašedesáti let a zanechala tady truchlícího manžela, se kterým prožili padesát šťastných let.
  • Byla-li požádána o cokoli, ráda a poctivě všem vždycky vyhověla.
  • Měla pozorný vztah k lidem, které měla ráda.
  • Bude nám chybět její jadrná mluva.
  • Modleme se, aby Bůh vysvobodil naši manželku…
  • Měla pěkný poměr s celým naším kolektivem.
  • Ona věděla, co je to melodie. Ona věděla, co je to láska – a učila se to již od útlého dětství.
  • Byla nás všech – a to je, drazí přátelé, krásný osud, který nemůže jen tak vymizet z paměti lidí.
  • Kniha života zesnulé je obrazem toho, jak se dívala na své povinnosti nejen k manželovi, ale i k ostatním příbuzným.
  • V posledních letech začala projevovat potíže, které si během života nastřádala.
  • Zde bych chtěl zdůraznit, a to kladně zdůraznit, že zesnulá dávala pravidelně svou tekutinu nejcennější zdarma.
  • Vzpomeňme si často na naši zesnulou, protože my, až tu budeme ležet na jejím místě, si to také budeme přát.
  • Mně pak dovolte, abych poděkoval delegaci Potravin za účast na dnešním obřadu.
  • Byla činorodým člověkem, který si celým životem vyslovil naše uznání – pracovala jako uklizečka československo-sovětského přátelství.
  • Před odchodem do důchodu pracovala jako prodejna Jednoty.
  • Nebylo by snad ani na místě, abychom říkali, že neměl žádné zásluhy. Vždyť on dělal co mohl. On vždycky věděl, co má komu říct.
  • Můžete mi zahrát Když kvetly jiřiny? Víte, ta moje byla Jiřina…
  • Hledáme útěchu ve slovech útěchy, ale tuto útěchu možno hledat jenom ve slovech útěchy.
  • Doufám, že tento obřad nebude chvílí posledního aktu vaší lásky k zesnulé.
  • V tom, co produkujeme, láska vylučuje. Bůh stvořil v Genesi svět docela dobře. Život zde na zemi, to je jen taková přechodná přestupní stanice, kde se dává definitiva pro věčnost ne naráz, ale postupně. A naše zesnulá? Té už je teď jistě všechno jasné.

[ad#velkadolni]

  • Víte, my jsme taková muzikantská rodina a otec měl rád Nedokončenou od Beethovena.
  • Mohli byste zahrát takové to Allegro z Novoměstské symfonie?
  • Hrajte si, co chcete, tatínek byl stejně hluchej.
  • Zemřel příliš brzo a neočekávaně, ale zřejmě tím nejpřirozenějším způsobem.
  • Byl nejen pravodatný myslivec, ale i soudruh. Měl rád socialistickou přírodu, nyní zničenou.
  • Život chce živé lidi a právo na smrt má jen ten, kdo dooral svoji životní líchu.
  • Poslední, dobou bydlela v Dolankách, kde prožila celý svůj život.
  • Byla dcerou chudých rodičů, kteří se zabývali domácí prací.
  • Právě nyní, kdy provádíme odchyt zvěře, ty odcházíš.
  • Byla vždy ochotná rozdělit se s každým o starosti života.
  • Měl jednu sestru a středoškolské vzdělání.
  • Velmi miloval obě své snachy.
  • Pracoval jako ta včelka od slunka do slunka.
  • A přece zde zůstanou soudruzi, kteří nezapomenou na chvíle s ní strávené.
  • A proto vás, všechny pozůstalé i smutné hosty, prosím: připusťte naše upřímné blahopřání.
  • Narodil se se čtyřmi svými sourozenci.
Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (7 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky