19.5.2024
Kategorie: Multikulturní soužití

Kastrační kliniky

Sdílejte článek:

PERGILL

Ve Velké Británii za strašlivého řevu zločinných aktivistů, mrzačících naše děti, zrušili kastrační kliniku, která prováděla nevratné a mrzačící zásahy na nezletilých dětech. Je to jeden z pozitivních dopadů odchodu tohoto státu z EU na jeho občany.

Fyziologie pohlaví

Již v období před narozením, při délce cca šest milimetrů, se u mužského zárodku objevuje produkce testosteronu v budoucích varlatech. Ten blokuje působení matčiných pohlavních hormonů, v počátku těhotenství produkovaných těhotenským žlutým tělískem, od přibližně poloviny těhotenství převážně placentou.

Pokud uvedená tvorba testosteronu nenastane, nebo je nedostatečná, narodí se dívka s mužskou chromozomální výbavou. Může být i plodná, přičemž ovšem statisticky čtvrtina jejích dětí bude raně potracena, protože s touto pravděpodobností dojde ke spojení mužské spermie s Y chromozomem s jejím vajíčkem s tímtéž typem chromozomu a vzniklá kombinace YY je letální ještě před narozením.

Pro ty, co ve škole nedávali pozor:

Kombinace chromozomů XY vede ke vzniku chlapce, XX ke vzniku dívky. Normálně má tedy žena pouze vajíčka s X a muž má napolovic X a Y spermie, nicméně Y spermie jsou rychlejší, takže je počato až o 1/5 více zárodků mužského pohlaví, což “srovnává” vyšší potratovost mužských zárodků a plodů a vyšší úmrtnost dětí mužského pohlaví (u nás až někdy do druhé poloviny 19. století, kdy proběhla “sanitární revoluce”, bylo na už konci dětského věku více dívek než chlapců, v současnosti se počty mužů a žen v naší populaci srovnají až v předdůchodovém věku a ve vyšším věku je více žen než mužů).

Existence žen s karyotypem XY je známa už od 20. století jako problematická v některých sportech, nicméně už někdy v polovině onoho století byly analyzovány karyotypy raně potracených plodů a bylo zjištěno, že se mezi nimi vyskytují i plody s letálním karyotypem YY. Ty mohou, byť jsou i jiné možnosti, vzniknout i tím, že má matka karyotyp XY a produkuje kromě vajíček s chromozomem X i vajíčka s chromozomem Y.

Po narození se u chlapců udržuje slabší produkce testosteronu ve varlatech a u dětí obou pohlaví jsou produkována malá množství pohlavních hormonů (obou pohlaví) kůrou nadledvin. Dalším zdrojem malého množství ženských pohlavních hormonů u obou pohlaví je tuková tkáň.

Produkce pohlavních (a nejen těch) hormonů je řízena z hypothalamu (oblast na spodní části mozku mezi hemisférami) prostřednictvím hypofýzy, podvěsku mozkového, pouštějícího řídící hormony do krve. Funguje to poměrně složitě, protože speciální nervové buňky produkují hormonálně aktivní látky, které proudí nervovými vlákny do té části hypofýzy, která má charakter nervové tkáně. Z ní jsou uvolňovány do krve látky, ovlivňující činnost té části hypofýzy, která má charakter žlázy a z této části jsou potom produkovány hormony, řídící některé žlázy s vnitřní sekrecí jinde v těle, mj. i varlata a vaječníky. Mnoho podrobností, i o řízení činnosti jiných žláz než pohlavních, jsem vynechal, byť jsou velmi zajímavé.

Důležité je, že na prahu puberty roste činnost pohlavních žláz a jsou mezi řídícími a řízenými složkami (a to na více úrovních) propojeny pozitivní zpětnovazebné okruhy (u nichž mají reakce shodné znaménko). Ty vedou k tomu, že určitá fyziologická fluktuace nastartuje onu reakci, jíž dojde k přeměně dítěte na puberťáka (či puberťačku). Můžeme si to představit jako drcnutí do hodin s kyvadlem, které se po něm rozejdou. Přičemž to “drcnutí” je právě nějaký (alespoň co se o tom ví) více-méně náhodný výkyv hladiny některého ze zúčastněných hormonů. Opět jsem spoustu věcí vynechal, vč. např. hormonálně aktivních nádorů a podobných “radostí”. Je ovšem dobré připomenout výše zmíněnou tukovou tkáň, protože ta může produkcí ženských pohlavních hormonů v nadbytku po nějakou dobu blokovat mužskou pubertu (obézní chlapci).

Možná stojí za připomenutí i to, že “hormonální výkyv” u dívek může způsobit rovněž některý z toxinů mikroskopických hub (“plísní”) s účinkem ženských pohlavních hormonů, a že tím někteří autoři vysvětlují časnější pubertu u dívek v zemích 3. světa, v nichž je přítomnost takových látek v potravinách častější. Tuzemské kasuistiky pomíjím.

Naopak, ve vyspělých zemích se mohou v potravinách, a hlavně nápojích, vyskytovat pomocné látky z plastů, mající charakter blokátorů těchto hormonů a v poslední době dělají lucidním lékařům velké starosti papírová brčka, která nám ve své neskonalé moudrosti nařídila, místo zdravotně nezávadných plastových brček, Evropská unie. Ta jsou impregnovaná nejrůznějšími svinstvy, mj. také negativně zasahujícími do oblasti pohlavních žláz a jejich řízení.

V pubertě dochází také k ovlivňování mozku a jeho vývoje pohlavními hormony, což je proces, který není zcela ukončen ani v 18 letech, ale až někdy kolem 21. roku života (v tomto věku se také “usazuje” odolnost mozku vůči etanolu). V rámci tohoto procesu dochází k vytvoření pohlavní identity (jsem muž / žena) a sexuální orientace (koho budu preferovat jako sexuálního partnera). Jistěže může dojít i abnormalitám typu “muž v ženském těle” a naopak, nicméně až do těch cca 21 let to není definitivní a neměnný stav.

Pokud se týká homosexuální a jiné orientace, je to zřejmě mimo jiné i “populačně normální jev”, kterým příroda (a nejen u lidí) řeší přemnožení druhu. A je to rozhodně méně drastické opatření než hromadné pochody lumíků do moře, nebo hromadné otravy některých druhů ryb (při jejich alespoň lokálním přemnožení) nadprodukcí vlastních stresových hormonů. Případně zabíjení mláďat matkami (běžné u řady druhů).

Problém

Problém vidím v tom, že dnes jsou aktivisty přesvědčovány ke změně pohlaví nebo jiném nevratném poškození svého organismu děti mladšího školního věku, u nichž v podstatě ani ještě neprobíhá puberta, maximálně nějaké přípravy jejího začátku. U takového dítěte je naprosto přirozená neusazenost jak sexuální identity tak i orientace. Je tudíž v tomto věku naprosto normální, že oba parametry kolísají. Naprosto nic to neznamená, stejně jako naprosto nic neznamenají problémy kojence se stavěním se na nohy.

Navíc se v tomto období objevuje určitý neklid, nespokojenost, někdy klesá i školní výkon. U velkého procenta dětí dochází i k vadnému chápání svého tělního vzorce (dokonce i některé objektivně hubené děti se cítí být obézními) a vyskytují se i další problémy.

Využití této skutečnosti, a těchto naprosto přirozených jevů k přemlouvání podstoupit nějaké drastické zákroky, nevratně mrzačící (v tomto případě nejsem ochoten použít nějaký méně expresívní termín) organismus, považuji za zločin, v podstatě daleko závažnější než zneužívání dítěte pedofilem. A to samé se týká i pachatelů onoho zákroku.

Bohužel, “první vlaštovky” takovýchto akcí zaměřených na předpubertální děti, se dějí i u nás.

Za vrchol zločinnosti považuji to, že v některých zemích si pachatelé těchto zločinných zákroků vynutili (jinde o to usilují), že se tyto mrzačící zákroky dělají i proti vůli rodičů, případně dokonce bez jejich vědomí.

Osobně jsem toho názoru, že lidé, kteří se na tomto poli angažují, by měli být trestáni minimálně stejně tvrdě jako pachatelé nekonsensuálního sexu s dítětem. Spíše nechť jsou potrestáni tvrději, protože dítěti způsobí doživotní a nevratné tělesné i duševní poškození. Z tohoto důvodu nevidím problém s tím, že některé státy postavily tyto aktivity mimo zákon a skutečně je trestají. Spíš vidím problém v tom, že u nás se toto neděje. Neměl bych tudíž problém s tím, pokud by se tyto aktivity staly trestnými i u nás a kdyby následníci kolegy Mengelea na kastračních klinikách přišli o diplom i svobodu.

Budiž explicitně řečeno: Nemám nic proti homosexuálně či homogenderově (všech 666 genderů) zaměřeným osobám. Nemám naprosto nic vůči osobám, cítícím se vězni v těle nesprávného pohlaví či genderu. Mám však velice mnoho proti, pokud takovéto osoby chodí do škol a přemlouvají děti, jejichž pohlaví ani gender nejsou usazeny a ještě dlouho nebudou, k mrzačícím operacím či jiným zákrokům na kastračních klinikách. Mám ještě víc proti politikům, kteří bojují za to, aby se takové šílené zákroky mohly dělat proti vůli či dokonce bez vědomí rodičů těchto dětí. A, pochopitelně, i proti těm politikům a aktivistům, kteří se toto snaží zavést a rozšířit i u nás.

Aktivistický rozsudek ÚS je problematický ve dvou věcech. Jednak otevírá dveře genderové ideologii, k níž nakonec patří i ony “kastrační kliniky” (čili přestože je formálně proti kastracím, může jejich nástup u dětí u nás způsobit, či k němu alespoň přispět), jednak otevírá cestu ke skrčce pro adopci dětí homosexuálními páry. Stačí, když se někdo z G páru nechá komisionálně uznat ženou (viz známá povídka Šimka a Grossmanna), případně z L páru mužem, a stanou se papírově hetero párem, který děti adoptovat může. K tomu druhému explicitně uvádím, že podporuji možnost adopce dětí G a L páry, ale přeji si, aby to bylo na základě opravy / úpravy IMHO špatné legislativy a nikoli na základě jejího obcházení.

Co dělat?

Nositelem těchto (a mnoha dalších) zrůdností je jednoznačně současná EU. Alespoň pro nás. Ve volbách, které se blíží, budeme mít patrně poslední příležitost se zaměřením této organizace něco pozitivního udělat. Pokud se toto nepodaří, je jediným receptem na záchranu našich dětí odchod. I za cenu dočasných ekonomických problémů. I za “cenu” odchodu některých našich aktivistů od nás do nějaké “země, kde zítra již znamená včera”. Bez nich nám totiž bude jednoznačně lépe.

Dalším krokem musí být volby v příštím roce, kdy budeme muset přehlasovat s vysokou pravděpodobností zfixlované a zmanipulované korespondenční “hlasy”, které si současná “pětidemolice” bude posílat “z ciziny” sama.

V obou volbách bude nutno zajistit co nejvyšší účast. Kdyby byla stoprocentní, bylo by to přímo optimální. Je dobré si uvědomit, že vítězství “pětidemolice” v nadcházejících volbách v příštím roce bude pro tento stát znamenat zhruba to samé, jako pro Československo puč v únoru 1948.

A bude to patrně poslední možnost nenásilného odstavení těchto škůdců od moci, protože další možností bude už jen občanská válka, nebo po létech nějaké zhroucení jimi budovaného socialismu, jaké proběhlo v roce 1989.

Je dobré také upozorňovat své okolí na to, že zde máme stále narůstající cenzuru, takže kniha o negativních zkušenostech trans-přeoperovaného chlapce na dívku “Nevratné poškození” nesměla vyjít ve fašisty a dalšími totalitáři ovládaném velkém nakladatelství Albatros. Naštěstí máme ještě jakési zbytky demokracie, takže patrně bude vydána jinde. Naší reakcí by měl být bojkot výrobků nakladatelství Albatros. A obracím se tímto i na autory, aby raději to, co napsali, svěřili jiným, vůči občanům zodpovědnějším, nakladatelstvím.

Trans- operace jsou u předpubertálních a pubertálních dětí zcela jednoznačně zrůdnost a zločin. Nemají ani sebemenší odborné odůvodnění. Jsou v podstatě něčím srovnatelným se zločiny, které páchali nacističtí “lékaři” v koncentračních táborech na vězních (včetně dětí). Je třeba jako takové zločince zavrhnout všechny, kdo tyto operace prosazují, provádějí a děti k nim přemlouvají.

Tento odsudek a zavržení se nijak netýkají osob, jejichž sexuální identita a orientace jsou hotové, tj. jedná se o osoby starší 18, ale ještě raději 21 let, věku. Pro tyto nešťastné, a chybou přírody poškozené, jedince by naopak uvedené zákroky měly být dostupné. A považuji za správné, že u nás v současné době pro tyto lidi dostupné jsou. Bez ohledu na řev EU a jí řízených aktivistů, kterým je to, paradoxně vzhledem k jejich postojům k těmto operacím u dětí, trnem v oku.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (21 votes, average: 4,90 out of 5)
Loading...
15 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)