V Osvětimi vraždili nacisté i komunisté, o komunistech se to ale neví

Za tyto zločiny spáchané nejen v Osvětimi, ale všude tam kam dosáhla moc zločinecké nacistické diktatury založené na rasistické pavědě povýšené na státní doktrínu, národním socialismu a úředně deklarovaném antisemitismu byli odsouzeni mnozí pachatelé, kteří byli také zcela po zásluze pověšeni, nebo odsouzeni do vězení.

Jistě, mnohým z nich se podařilo uprchnout, za což zejména část katolické církve nese odpovědnost, neboť díky některým osobám v jejich řadách byly nacistům na útěku vystavovány pasy Červeného kříže, díky nimž tyto osoby mohly začít nový život zejména v jihoamerických zemích. Což je pro mne již zcela nepochopitelné, že se našly země, které i po odhalení a popsání všech hrůz, kterých se tito dopouštěli, tyto zločince na svých územích chránily a nevydaly je k potrestání.

A tak se v případě Adolfa Eichmanna muselo spravedlnosti učinit zadost jeho únosem izraelskou tajnou službou do Izraele, kde byl v řádném soudním procesu odsouzen k trestu smrti, pověšen a jeho popel byl rozptýlen letectvem do vod moře, neznámo kam. Samozřejmě, na mnohé další, kteří unikli spravedlnosti se nedostalo, ale u těch nejhlavnějších byl spravedlnosti dán průchod. To všechno je dobře známo.

Co ale známo není, je ta skutečnost, že jen co stačily vychladnout krematoria i popel milionů mrtvých lidských bytostí, byl koncentrační tábor Osvětim užíván ke stejnému účelu opět.

Řeknete si, to ale přece není možné, vždyť nacisté byli poraženi, přece je tam nenechali vraždit a věznit lidi dál.

To sice máte pravdu, ale řeč není o nacistech, nýbrž o jejich spojencích o sovětských komunistech.

Přičemž jejich společným nepřítelem byli polští odbojáři a antikomunisté. Především Armija Krajowa, kterou nechali sovětští komunisté vykrvácet ve Varšavě v povstání roku 1944. A tak když do Polska vstoupila Rudá armáda, v těsném sledu za jejími vojáky postupovaly jednotky NKVD i SMERŠ, které byly sovětským ekvivalentem Gestapa a SS Einsatzgruppen a aktivně vyhledávaly všechny osoby, které se nepodařilo zavraždit jak Němcům, tak i Sovětům v rámci konečného řešení polské inteligence, jak byla v roce 1939 sovětskými komunisty akce nazvána a která znamenala více než 100 000 zavražděných Poláků. Včetně těch 20 000 z Katyně.

Do koncentráků opuštěných nacisty tak vehnali všechny osoby nové nepřátelské zločinecké ideologii, tentokrát však pod srpem a kladivem. Vedle německých válečných zajatců tak byly na otrocké práce nahnány tisíce Poláků, mnohdy v původních koncentráčnických šatech z Osvětimi a jiných lágrů, protože byli uznáni za nebezpečné pro novou diktaturu přicházející z východu a vráceni zpět za dráty.

A nejednalo se jen o Němce a Poláky, ale i o Slezany, Ukrajince, Rakušany, Nizozemce, Francouze, Jugoslávce, Čechy, Rumuny a Lotyše. Z nichž se drtivá většina „provinila“ pouze svojí národností, nebo touhou po svobodě, za kterou bojovali.

Ptáte se možná, proč Sovětský svaz likvidoval lidi proto, že byli jiné národnosti, jako tomu činili nacisté. Odpověď je prostá, pro sovětskou komunistickou diktaturu to byl špioni a vůbec cizí elementy nepřátelské sovětskému zřízení a NKVD je vyvražďovala i na vlastním území. Volyňští Češi by mohli vyprávět. Ale nemůžou, z hromadného hrobu, jako z toho u Žytomyru žádný hlas do světa nedolehne. A tak to musíme za ně udělat my.

V sovětských koncentračních táborech v Krzesimowě, Lublin Majdanek, Jaworzno, KL Warschau – kde jen v tomto koncentráku bylo NKVD zavražděno okolo 1 800 polských odbojářů proti nacismu, KL Auschwitz II-Birkenau v Brzezince, Osvětim Eintrachthütte, Zgoda ve Świętochłowicích, huť Hermann Göring v Łabędy, KL Gross-Rosen v Rogońnici a v Działdowo, tam všude se nová moc chovala zcela totožně, jako předchozí, nacistický pán, tedy jako masový vrah, terorista a zločinec.

O tom svědčí mimo jiné například i podmínky v sovětských koncentrácích převzatých po nacistech, kde se podle svědectví přeživších celodenní jídlo sestávalo z cereální kávy, mrkvové polévky a 125 gramů chleba. Přičemž v táboře zabíjela nejen dřina a hlad, ale i úplavice a tyfus. Několik desítek lidí tak zemřelo každý den na následky této epidemie. Mrtvoly byly poté v noci odvezeny a pohřbeny v hromadných hrobech.

Ani deportace na otrocké práce v Sovětském svazu se „osvobozenému“ Polsku nevyhnuly. Jednotkami NKVD zadrženi horníci ze Slezska, byli poté transportováni do dolů na Doněck, Vorkutu, Magadan a Karagandu (kde jich podle odhadů 90 000 bylo umučeno prací k smrti). V důsledku nemocí a hladu zemřelo na vyčerpání nebo bylo brutálně zavražděno až několik desítek tisíc Slezanů, včetně žen a dětí. Ve Slezsku rovněž operovalo téměř 30 dalších menších táborů NKVD.

Polští historici určili počet zavražděných a umučených lidí v koncentrácích, pracovních táborech a věznicích NKVD v letech 1944–1956 na více než půl milionu, včetně 80 000 vojáků Armije Krajowiej a 31 500 příslušníků partyzánů.

A to hovoříme o době míru, kdy se lidé celého civilizovaného a svobodného světa radovali ze svobody, kterou jim přinesli angloameričtí vojáci.

Tohle je ale také historie, nelze hovořit o ohromných obětích Rudé armády (ostatně zapříčiněné zcela neschopným velením disponujícím nadbytkem otroků) a nezmínit, co její příchod přinesl těm, které zločinecká komunistická ideologie považovala za nepřátele stejně, jako ideologie nacistická.

Proto musíme připomínat i oběti zla komunistického, neboť utrpení jeho obětí není o nic menší než těch nacistických. Doufám proto, že tato stránka historie, jakkoliv je pro současné agresivní Rusko a jeho vyznavače velmi nepříjemná, bude součástí stejné knihy, jako ta, ve které hovoříme o nacismu.

Budu se za to modlit.

„Modlitba za mír

Všemohoucí Bože, ty jsi Dárce pokoje. Stojíme zde proto před tebou a prosíme:
1. Přispěj na pomoc světu, který je zasažen násilím, a daruj lidem mír.
2. Posiluj v srdcích všech, kteří mají zodpovědnost za tento svět, odvahu bránit skutečnou spravedlnost, svobodu a důstojnost všech lidí.
3. Upevňuj odhodlání všech, kteří nasazují své síly v boji se zlem.
4. Uzdrav srdce mužů i žen, kteří zaslepení nenávistí a sobectvím neváhají použít násilí pro dosažení svých cílů.
5. Probuď v nás vnímavost pro trpící i ochotu jim pomáhat.
6. Nauč nás odpouštět těm, kteří se proti nám provinili, a prosit za odpuštění ty, kterým jsme my sami ublížili.

Prosíme tě, Bože, vyslyš nás skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť on nám otevřel cestu do tvého království pokoje.

Amen.“

• Miroslav Václavek