25.11.2016
Redakce
0
Kategorie: Historie

Utopie … ale krásná!

Sdílejte článek:

MARP

V roce 1989 mi bylo krásných 22 let a konec roku jsem v Praze prožíval s radostí, že bolševici končí a že se do naší maličké země uprostřed Evropy vrací demokracie a svoboda. První zklamání přišlo v prvních „divokých“ 90. létech, kdy jsem viděl a pochopil, že samet nebyl sametem jen tak pro nic za nic. Kdy soudruzi jen převlékli kabáty a houfně se přemístili do všech stran napříč politickým spektrem.

[ad#clanek-respo]

Nyní, po 27 letech je celková situace demokracie a hlavně svobody v mnoha ohledech na horší úrovni, než před rokem 1989. Bolševici a estebáci stále vládnou – měli kontakty, informace i majetky. V divoké privatizaci se z nich nebo z jimi nastrčených osob stali přes noc multimilionáři a v následujících letech miliardáři.

Chtěl jsem (a stále chci!) žít v demokratické a svobodné zemi, kde stát vytváří veškeré podmínky pro svobodný život a svobodné podnikání. Kde stát bude pomáhat mladým rodinám, podporovat rodinu postavenou na logickém principu jako svazku muže a ženy a ústavní tezi, že rodina je základ státu. Kde stát bude pečovat o důchodce, kteří celý svůj život pracovali, platili daně a povinné odvody do státní kasy, aby pak na sklonku života žili důstojně a s úctou. Chtěl jsem žít v zemi, kde bude jednoduchý a spravedlivý daňový systém a nikoliv daňová džungle, včetně zcela nemorálních či nesmyslných daní jako např. daň z dědictví, daň z nabytí nemovitých věcí, daň z přidané hodnoty, spotřební daň. Chtěl jsem žít v zemi, kde bude přehledný zákonný systém – občanský, trestní, obchodní a ne opět džungle paragrafů, nesmyslných zákonů, zákonů proti svobodě.

Chtěl jsem žít v zemi, kde je svoboda, život člověka a nedotknutelnost obydlí prioritou a kdy občan je oprávněný použít legálně drženou zbraň proti zločincům bez následků a soudních tahanic a kde zločinci nesmí mít větší práva než oběti. Kde trest znamená skutečně trest a kde policie, státní zastupitelství a soudy pracují rychle a pro blaho občana a státu; a hlavně všechny tyto tři složky pracují nezaujatě, spravedlivě a apoliticky. Chtěl jsem žít v zemi, která bude soběstačná v zemědělství i v průmyslu, které byly naší pýchou, v zemi, kde mohu jít do lesa na houby, aniž bych musel kohokoliv žádat nebo sledovat na úřední desce, kdy do lesa mohu a kdy ne. Chtěl jsem žít v zemi, kde voda, vzduch, příroda patří všem.

Chtěl jsem žít v zemi, kde nebudou lidé pronásledováni a dehonestováni za svůj názor a za svá slova. V zemi, kde demokraticky zvolíme prezidenta a tuto skutečnost demokraticky přijmeme a ne v zemi, kde zklamaní voliči protikandidáta demokratickou volbu nepřijmou a po celé období prezidentské funkce vítěze ho budou zesměšňovat, urážet a spolu s ním i ostatní. Chtěl jsem žít v zemi, kde veřejní činitelé slouží lidem, kteří je zvolili do funkcí a neslouží korporacím, zahraničním vlivům, lobbistům a oligarchům. Kde při každém špatném rozhodnutí, podezření z korupce nebo přímo při rozkrádání státního majetku budou okamžitě odvoláni z funkcí a postaveni před soud. Chtěl jsem žít v zemi, kde vlastenectví a národní hrdost je upřednostněno před cizím diktátem umělého socialistického soustátí zvaného EU, kde vládnou nikým nevolení komisaři, vymýšlející jeden paskvil za druhým. V zemi, která se řídí vlastními tradicemi a kde není jakákoliv minorita upřednostňována před majoritou a naopak, kde se měří stejným metrem a vyžaduje se od všech dodržování zákonů a pravidel, které platí pro všechny bez výjimky.

Škoda, že v takové zemi nežiju. Žiju v postkomunistické, neototalitní České republice, kde svoboda občana, nedotknutelnost obydlí, svoboda podnikání a svoboda slova dostávají silně na frak. Kde to, co jsem výše popsal není a nebude, dokud se lidi nesemknou dohromady a tu politickou a bolševickou lůzu nesvrhnou do propadliště dějin, kde už měla být celých 27 let…

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: marps.cz

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (24 votes, average: 4,96 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky