Umíme si vážit vlastní svobody?

[ad#clanek-respo]

Július Fučík kdysi napsal knihu vylhaných reportáží o Sovětském svazu třicátých let nazvanou V zemi, kde zítra již znamená včera.To si naši komunisté učenlivě osvojili. Zatímco zločiny, páchané Stalinem, byly u nás jakýmsi tušeným zítřkem, po únorovém převratu v roce 1948 se páchaly i u nás.

Komunisté se dušovali, že u nás nebudou politické procesy jako v SSSR. Pár let nato se spustil vykonstruovaný proces s Miladou Horákovou, zatýkali se studenti, kněží, řádové sestry, buržoasní nepřátelé. Když bylo potřeba obětovat i někoho s vlastních řad, traduje se, že Antonín Zápotocký vyšel z jednání politbyra a sekretářům a tajemníčkům, čekajícím v předpokoji sdělil „odnese to Ruda, ten kluk ušatá.“

Ruda se jmenoval Slánský a odnesl to na šibenici v pankráckém vězení.

Kdysi se Klement Gottwald zapřísahal, že u nás žádná kolektivizace po sovětském vzoru nebude. Už pár let nato začali komunisté vyhánět sedláky z vesnic, ničit životy jejich rodin i jich samotných. Za kulaka bylo možné označit kohokoli, kdo odporoval stranické disciplíně a potrestat jej vyhnanstvím z rodné vesnice, mnohaletým vězením (a samozřejmě vyvlastněním) či odvedením k černým baronům. Existovali i tzv. zelení baroni – to byli studenti odvedení před maturitou na státní statky, kde museli následně otročit a žít. Také to odnesli živnostníci, a nakonec my všichni.

Každý z nás se v poslední době jistě setkal s názorem, že „za komunistů bylo líp.“ Když jsem nedávno komusi oponoval s tím, že za komunistů byl všeho citelný nedostatek, lidé byli trestáni za odlišné názory, že se nesmělo jezdit za hranice, děti, až na výjimky, nemohli studovat v zahraničí, řekl mi na to, že on měl všechno, co potřeboval, jeho děti stejně na žádnou „vejšku“ nechodí a do zahraničí on nikam nejezdí. Tak co?!

Lže sám sobě. Když se rozhlédnu na chalupě kolem sebe, jeden byl s rodinou na dovolené v Egyptě, jiný v Maroku, o Itálii a Chorvatsku nemluvě. Všechno, co potřeboval, měl, protože se vesele kradlo (především stavební materiál, kterého byl velký nedostatek) a drobně uplácelo (zelináři a řezníci za nedostatkové maso a ovoce, doktoři za zahraniční léky atp.). Heslo „Proletáři všech zemí spojte se“ vystřídalo racionálnější „Kdo nekrade, okrádá rodinu.“ Konec konců i samotná Jednotná zemědělská družstva hospodařila na ukradeném majetku. S krajinou, splundrovanou socialistickým hospodářstvím, se potýkáme dodnes. Dělníci pracovali v ukradených továrnách, které postupně devastovaly naplánované pětiletky, a které v důsledku toho ztrácely kontakt s vyspělými technologiemi.

Po roce 1989 se jakoby vše změnilo. Stříhaly se dráty na hranicích, lidé se najednou mohli svobodně pohybovat. Zasloužili jsme se o to ale prámálo. Spíš nám to spadlo shůry jako dar z nebes. Rozpadly se vazalské organizace RVHP a Varšavská smlouva. Česká republika vstoupila do NATO a byla přijata do Evropské unie. Koruna se stala konvertibilní měnou.

Zdrojem nespokojenosti dnes není, že se máme dobře, ale to, že se někteří mají líp. Závidíme si navzájem, bují vládními socialisty podporované udávání, stát opět vidí ve svých občanech nepřátele, kterým je třeba zacpat hubu nejrůznějšími opatřeními, nařízeními a výnosy, a které je nejlepší pořádně zmáčknout za pomoci nepřetržitých kontrol a pokut. Komunální samospráva trpí pod šikanou policie a státních zástupců.

Přirozený vývoj v zemědělství dusí obrovské dotace, které jsou ale určeny jen pro některé vyvolené. Andrej Babiš zaplevelil Českou republiku lány řepky olejky, která devastuje krajinu a ohrožuje zdraví lidí. Vláda se pod tlakem rozhodla osevní plochy řepky snížit o 10%. Výsledek? Plocha, osetá řepkou, se naopak o téměř 10% zvýšila!!! Babišovy podniky Preol a Primagra v poslední době zdvojnásobily dodávky bionafty do státního podniku ČEPRO a ovládají téměř monopolních 87%.

Absurdní počínání státu vede k tomu, že vláda chce část peněz z programu Nová zelená úsporám přesunout na renovaci státních budov. Program je ale primárně určený pro domácnosti a obce! Navíc zatímco domácnosti mohou dostat dotaci ve výši 45 % nákladů, stát plánuje sám sobě (!!!) posílat až 80 %.

V zahraniční politice dneska nikoho nepohoršuje, že prezident Miloš Zeman opovrhuje zákony této země a na summitu NATO ve Varšavě se choval spíš jako zástupce Moskvy než jako reprezentant nezávislého státu. Vytrvale bojuje za zrušení sankcí, které EU a USA uvalily na Rusko kvůli anexi Krymu a vedení hybridní války na východní Ukrajině. Bylo by tohle myslitelné řekněme před deseti lety?

Zapomínáme, že o svobodu přicházíme postupně, plíživě, jak říkávali kdysi komunisté. Co není dnes, může být zítra. V Putinovském Rusku nedávno již odsoudili člověka, který napsal na internetu, že Stalin napadl Polsko v roce 1939 ruku v ruce s Hitlerem, k pokutě cca 70.000 Kč. Byl potrestán za pravdu. Prý je na to v Rusku zákon.

Zákon podle kterého se trestá vyslovená pravda. Můžete si myslet, co chcete, ale nahlas můžete říkat jen to, co povolí úřady. Je i tohle náš zítřek? Připomíná to Andersenovu pohádku. Všichni předstírají, ať již ze strachu nebo za příslib výhodné prebendy, že vidí císařovy nové šaty, ale císař je nahý. Jen malé dítě, které nechápe výhody této přetvářky, vykřikne, že císař na sobě nic nemá. Dospělí, jak se říká, drží hubu a krok.

Tak daleko to u nás snad ještě není, ale pozor! Co není dnes, může být zítra. A zítřek se může změnit ve včerejšek.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Ivan Bednář