15.10.2018
Kategorie: Politika

Trojský kůň Šojdrová

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

A už je šídlo z pytle venku. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker musel mít  včera zase housera jak z praku. Protože se převelice rozjel. A zhurta se osopil na země V4. Jako obvykle, kvůli tzv. „uprchlíkům”.  Doslova prohlásil, že považuje za „skandální, že některé unijní země, mezi nimi i Česko, naprosto odmítají přijímat migranty, a odmítly dokonce přijmout děti bez doprovodu.”

[ad#textova1]

Co vám to připomíná?  Jestliže Šojdrovic sirotky, pak jste na správné stopě. Ale popořádku. Nejdříve byla schůzka Babiše s Merkelovou. Z té uniklo, že se na něho německá kancléřka (na veřejnosti) v jednu chvíli obrátila se zkoumavou otázkou: Co by vám udělalo přijmout tak padesátku dětí? Myšleno těch tak zvaně „syrských”, jako gesto dobré vůle… Media to přešla mlčením. Ale myšlenka jaksi nezapadla.

Během několika málo dní, přišla jako blesk z čistého nebe iniciativa Michaely Šojdrové s (taky přesně) padesátkou syrských dětí. A protože noty už zřejmě byly v tom čase rozdány, tak se jako na povel spustilo citové, plačtivé humanitární vydírání na téma ubozí sirotci ze všech hlavních medií.

Odpor veřejnosti byl jednoznačný a okamžitý. Lid vycepovaný léty cizí nadvlády už to má jaksi v genech a podraz cítí na sto honů. Přesto se euromoc pokusila ještě o jednu fintu. O křivárnu, jako obvykle. Neziskovky vystartovaly se „soukromou”  touhou po syrských dětech a ochotou jich přijmout hafo a senátoři TOP 09 zkusili protlačit horní sněmovnou usnesení o přijetí „sirotků”. No, nepodařilo se. Naštěstí.

Tím by se zdálo být téma „sirotků” vyčerpané a definitivně mrtvé. Je proto hezké, že nám je šéfhrobař Evropské unie připomněl. Z jeho slov (a skřípání zubů, které tisk nezaznamenal) je zřejmé, že šlo o akci, koordinovanou z nejvyšších unijních míst. O „psyop” jak říkají v jistých službách, která měla narušit obranu těch zarputilých, nevděčných nýmandů z východu. Vytvořit skulinku. Vstrčit prstíček, jak říká jedna moudrá pohádka. A všichni víme, jak by to bylo dál.

On toho Juncker, při té příležitosti, plácl ještě mnohem víc. Mimo jiné utrousil i tuto perlu: „Zhoubné promluvy o tom, že Evropa čelí muslimské invazi, jsou nepřijatelné.” Takže vlastně zůstal svůj. Když zatloukat, tak až do hořkého konce. Tak by se totiž dalo shrnout jeho politické krédo. Pár příkladů?

Tak třeba v roce 2005, před francouzským referendem o Smlouvě o Ústavě pro Evropu prohlásil: „Pokud to bude ano, řekneme‚ jdeme dál’, pokud to bude ne‚ budeme pokračovat’.” Když šlo o pár let později euro, dík řeckým dluhům, do kopru, řekl to narovinu: Když jde do tuhéhomusí se lhát. No a vzápětí to korunoval slovy: : „Jsem pro tajné a temné debaty, když jde o ohrožení politiky EU.”

Ale zpět k „sirotkům”. Celá tahle causa nám, když si vše dobře seřadíme a dáme do souvislostí, přináší, osvětluje, anebo znovu potvrzuje řadu informací:

  • Tlak evropských špiček na islamizaci kontinentu trvá. Jen se hledají nové finty, jak obelstít či zlomit veřejnost.
  • Tyto špičky od počátku a programově ignorují zájmy a názory Evropanů. Jednají podle svých plánů bez ohledu na volby, referenda či jakékoli akce veřejnosti.
  • Nebezpečně velká část Europoslanců slouží jim, nikoli národu, který je tam poslal.
  • Některé naše politické strany (TOP STAN a spol) jsou jejich přímo řízenou pátou kolonou, prosazující jejich zájmy.

No a za poslední – už konečně známe jméno Trojského koně. Nikdy jsem netušil, jak se ta historická kobyla jmenovala. Teď už mám jasno. Trojský koni, tvé jméno je Šojdrová!

[ad#pp-clanek-ctverec]

vylicil

 

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (38 votes, average: 4,97 out of 5)
Loading...