2.9.2017
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Tři měsíce po: Chvála zákazu hulení

Sdílejte článek:

J. FRANĚK

Nebo máme problém?

Vážení přátelé, jakkoli by mě to nikdy nenapadlo, musím dnes vyslovit vřelý dík oněm moudrým, těžce pracujícím tajrtrlíkům, kteří před třemi měsíci schválili pověstný Zákon o zákazu hulení, především pak v nálevnách nejhoršího druhu, kdysi označovaných jako „čtyřky“, ve prospěch takřka bez výjimky kuřáckého personálu, neustále se zde vyskytujících maminek s dětmi, veganů, pražských sportujících intelektuálů a tak podobně.

[ad#clanek-respo]

Právě v takových jsem s ostatními důchodci pohříchu donedávna trávil nekonečné hodiny, ba dny, snad i týdny, co jiného by prosťáček taky po práci dělal, že..?

Jde o zdraví, vřeští socani. No, bohužel, aby se snad pan soci-Velkoministr neradoval předčasně, spotřeba tabáku u mě neklesla ani o miligram. Proč by také měla? V šedesáti? Haha…

Hýbu se, tedy vyfuním. Podobně jako předkové, kteří se přes mocné hulení odebrali do Věčných lovišť okolo devadesátky.

A jestliže k tomu pořád v poho zvládnu většinu těch mladých, vyfitkovaných? Hmm.

A kdyby snad začas i ne? Nebo bych to snad v tomto požehnaném věku dokonce i drze zabalil? Ježiši… 

Zde je ovšem třeba včas poznamenat, že předchozí řádky neplatí pro kancelářské krysy, MBA-manmagory a jim podobné posedávače. Je opravdu třeba se hýbat, denně, furt. Není žádným divem, že přes 90% všech „zásadně průkazných“ studií o škodlivosti hulení pochází z USA, kde životní styl vypadá následovně: ráno vstanu, pozřu karbanátek, tři kroky do garáže, autem do firmy, výtahem k compu, po desíti hodinách dřepění zpět výtahem k autu, domů, karbanátek, civění do televize a zpět do pelechu. A tak stále dokola. Hoďka ve fitku, i kdyby, to fakt nevytrhne. Sorry…

Naopak, statistické preview jedné rozsáhlé srovnávací studie ze stejného hnízda vyšlo tak, že v roce 1950, kdy v USA hulilo (a hýbalo se..) snad 90% lidí, bylo na osobu VÝRAZNĚ MÉNĚ nádorových a kardiovaskulárních onemocnění než v roce 1995. Že byl následně grant stopnut či co.. – výsledek kompletní studie jsem již nikdy nikde nenašel. Jasně, not trendy, politicky nekorektní, tudíž samozřejmě špatně. Deleted.

Fuck off.

Dovolím si zde tedy slogan pro moderní, řádně nasprejované a pokérované lidstvo, vyzdobené ne méně než sedmi náušnicemi, kruhem v nose a blyštivými ďobky všude kde lze:

AŤ JE PÁTEK NEBO SVÁTEK, TŘIKRÁT DENNĚ KARBANÁTEK!

AUTEM METR KE SCHRÁNCE! JSEM SNAD LOOSER BEZ ŠANCE?!!

Nevím. Abych tak nějak zrekapituloval, nikdy mi nešlo o nějakou „carriéru“ aneb nosnici. Kdoví proč, už tak nějak od malinka. Ze záhadných důvodů nebyl v Pionýru, z méně záhadných pak ani v SSM či ROH, o nějaké „straně“ snad nebudeme ani uvažovat, že. Po devadesátém se jak na potvoru opět nedal k ODS, dokonce ani dnes neusiluji o členství u nějakých „Euroteplých“, což by z hlediska úspěchu mohla být zřejmě ta optimální volba.

S odpuštěním – seru na to. Nepotřebuji vilu, Porsche, bazén na tři tempa a tlupu nájemných holek. Zlaté řetězy a hodinky za půl mega jsou mi, pardon, k smíchu. Jsem snad cikán, či co? Vždy chtěl jen malinkej domek, kde bychom s kocouříky (ale jistě, byly zamlada i snahy o cosi „víc“, leč prostě nevyšlo, tedy aspoň ta zviřátka..) v klidu přežívali, nějak si normálně cosi málo vydělat, a po práci sem tam zajít na zasloužený pivko a cigárko do útulný knajpičky.

A až do nedávné doby nebyl problém. Komunisti byli rádi že do nich jeden nerejpá, a nechali ho rovněž bejt. Kapitalisti byli zase štěstím bez sebe že jim v hrabání prachů nekonkuruji. Pohodička, klídeček.

Leč hle! Čárymáry fuk – nastává doba EUsocialistická. A ouvej. Najednou, zničeho nic přijde jakýsi nýmand, zakomplexovaný idiot, který si řekne že pohodáře nemůže vystát. Pohlédne do zrcadla na svůj zoufalý obraz, a vztekle zaječí: -Tohle přece nejde! Není možné, aby si kdo žil jak jen si ho napadne! Neklepou se před vrchností! Naše úřady je nezajímají! EET se jich netýká, nic se jich netýká! Tak to teda ne! Néééé!!!

A tak dlouho spřádá s podobně postiženými ubožáky nenávistné plány, až se jim náhle samou radostí očka rozsvítí: No jistě! Sebereme jim ty jejich hnusný knajpy! A maj po ptácích, šmejdi.

A stalo se.

No nic. Zpočátku si myslel, že nastává cosi jako konec světa. Představa, že se po čtyřiceti letech pohodového knajpaření jako ovečka Bééé podrobím diktátu jakýchsi zkorumpovaných Eurobuzen a poslušně se s ostatními ovečkami postavím před nálevnu k parapetu pod duhové vlaječky, byla vyhodnocena negativně po pár vteřinách, o tom se snad vážně ani neuvažovalo.

Nebo si snad pořídím jakousi EU-povolenou elektrickou náhražku? Či snad už nikdy nenavštívím hospůdku? Nepokecám?

EUnáhražku pořídil, hmm, nic moc. Ne.

Poslední varianta byla správně. Slovy Pana Conrada – Horror, horror.

Život je samé překvapení. Nápad „když nelze do hospy, hospa pojď sem“ byl svižně realizován. Dřevěný stolek, židle, jakýsi dost jetý plážový slunečník píchnut do zručně vyvrtané díry, vše přes Bazoš za necelá tři sta, poté ve slevě u Vietnamce (bez EET…) nakoupit příslušný chlast, a hotovo.

Z nouze ctnost? Noo.. – stále nějak nevím. Ekonomický přínos je zcela jasný.

Dozajista ne pro knajpaře, a tím i pro státní rozpočet… No a co? Velkomožný súdruh východniar Bureš mi může býti uloupen, ztracené milióny jistě dorovná z těch sebou nakradených. Seru mu do čapího hnízda… A připochcaný knajpař, který mohl věc včas a řádně řešit klubem?Jeho věc.

Že si nepokecám? A je to vážně takový problém?

Ani ne. V arbajtu až dost.

A dál? Dál jen samé plus, bohužel, pane Mistře ministře.

Zde je ovšem třeba podoknout, že žiji ve Vidlákově. On ten pokec se stále stejnými lidmi je po nějakém čase, jak to jen říci, jaksi málo přínosný. Už všechno podstatné víme, názory známe, a jestli včera Sparta vyhrála, Karel si koupil nové auto.. – no…

Jistě, je přece třeba řešit věci, týkající se obce, probrat je, vyhodnotit..

Co k tomu říci jiného než že podobné mám zcela na háku. Nevidím v dnes zřejmém pražáčkovském „satelitu“ jakoukoli budoucnost, nejpozději do dvou let se stěhuji, a to na 100% do mnohem horšího widlákova, odkud jsem sem konec konců přišel, takto ne méně než 150km od Prahy, kde cikáni nežijí, kde mají Eurohujeři, aktivisti a podobné zrůdy malinkaté, pokud vůbec nějaké slovo. Budu si nadále malovat obrázky a datlovat nesmysly tam, kde se stále ještě postaru v klidu pokuřuje, pije poctivé pivo, případně rum, a ne ruku v ruce s nejrůznějšími pseudoministry a obohacovači šňupe jakýsi módní koks.

Fakt, vážně přežiju i to, že polňačka od kravína nenavazuje na okresku zbrusu novým kruhovým objezdem tak jako zde. Že nejbližší servis na Audi či Maserati je 100km daleko.

Sorry. Proč bych se měl zajímat o to, jak rychle zde těch pár zbylých místních oveček spáchá sebevraždu?

Ne. Sedím v naprostém klidu na krásné dřevěné židli, les vpravo, pole za pár stromky přede mnou, barák vlevo (dozadu oči nemám, ale je tam zase les..), jen kocouříci kolem šaškují, poskakují po šprušlích, chytajíce se za ocásky šplhají na stromky, jen Šedivá zas samozřejmě sedí na rameni nechávajíc se drbat, a když slunce zaleze za obzor ozve se nejprve nesmělé, poté čím dál hlasitější funění a chrochtání, zpod plachty vylézá Domácí Ježour, nachlemtá se z misky, očichá nohu – jojo, je to dobrý, furt ten samej blb, ten neublíží.. – a odebere se na noční lov.

Občas se pět metrů (!) dole pasou srnky aniž bychom je s kocouráky jakkoli vzrušovali, prasata do kukuřice procházejí večer co večer.

ZOO. Soukromá. Co by za to kdo dal?

Co však je na tom to nejhezčí? Těch nápadů, co tohle prostředí přináší. Domek a okolí byly za ony tři měsíce vylepšeny víc než za předchozích sedm let. Jak to? Vždyť je to paráda, všechno, jednoduchý, prostý, za pár korun – a přesto..?

Nevím. Prostě za časů prožvaněných v hulící knajpě nenapadlo.

Takže v čem je problém?

Hmm, nejspíš v tom, že je léto. Dobrá, v podstatě jsem si pomohl, a 90% konzumentů si nepohoršilo. Prostě čučí u parapetů, krčí se před vchody, posedávají v zahrádkách.

Jenže, nastává podzim. Kosa, deště. Poté zima…

Já už si zvykl. Holt, stejně jako teď usednu k compu, a jak mi bude absence opravdového života čím dál více vadit, nejspíš budu s přibývající temnotou škrabat čím dál tím nenávistnější textíky.

No, a poté, až už nebudu vědět co, jednoduše překliknu na Aukro – prodej brokovnic. A pak nabijeme kančí broky, a půjdeme na výlet. Jen tak. Z nudy.

A ti ostatní?

[ad#pp-clanek-ctverec]

franek

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (31 votes, average: 4,35 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Socialistický experiment

    COM/FB Zajímavý a „poučný“ experiment ve všech směrech. Je tohle skutečně konec každého národa!? Jeden americký profesor ekonomie na