16.6.2026
Kategorie: Společnost1283 přečtení

Jak mi bylo eklhaft z našeho prezidenta

Sdílejte článek:

EVA HRINDOVÁ

Z posledních dnů mi bylo nejvíc eklhaft z našeho prezidenta. Je jako plastelína, která vlastně jednoduchým lidem stačí. On si ho každý přetvoří a vytvaruje do svého oblíbeného obrazu sám.


Tu ho milují motorkáři, tu děti v mateřské škole, tu zvířátka v oboře, jindy zase příznivci metalu nebo sportovní fanoušci. Jestli za tím jsou skutečné postoje, už nikdo neřeší. Myslím, že prezident se blíží virtuální realitě jaksi silněji než tancující čínští humanoidi.

Prezident – řízen svými sponzory a stvořiteli – jen naplňuje poptávku. Velká část společnosti už nechce reálné politiky. Ani je jejich reálné činy nezajímají. Prostě chtějí plastickou osobu, kterou si zformují podle vlastních představ. Realitou si to neobtěžují kazit…

A tak vidíme na metalovém koncertě člověka, který nemůže být autentickým příznivcem rocku se všemi jeho atributy ani ve snu. Před rokem 1989 byl rock podvratnou aktivitou. Nikdo z tehdejšího mainstreamu se ním nechtěl špinit. Maximálně tak tihle poslušní podporovatelé minulého režimu poslouchali angažovaný Olympic. Navíc se desky metalových skupin kupovaly jen na burze a tam těžko mohl přijít příslušník armády – hned by se celá burza rozutekla.

To, že šéfové pana prezidenta ho vyšlou na rockový koncert a tam není vypískán a je servilně vítán organizátory, je znakem jediného. Lidi už úplně ztratili zdravý rozum. Stačí jim obrázek, plakátek, slovo. Činy už nejsou rozhodující.

Ale já bych raději měla prezidenta, který je schopen činů místo tajtrlíkování před lidmi. Někoho, kdo pozná, co je spravedlnost, který chápe zhoubnost dvojích metrů a dovede se zastat nespravedlivě stíhaných. Někoho, kdo aktivně bude hájit svobodu slova a ukáže lidem také rozvahu a nadhled. Prostě někoho, kdo má moudrost získanou životními boji. Místo toho máme papaláše jak vyšitého, který o výše uvedeném nemá páru.

Ale s dětmi a s motorkou vypadá dobře – trochu málo na nejvyšší ústavní funkci. Ale lidem to evidentně stačí – bohužel k jejich příští smůle.

P.S.: V této souvislosti mě mrzí, že si Ewa Farna na svém skvělém koncertě vybrala k ženám, které si zaslouží úctu, i Zuzanu Čaputovou. Tedy ženu, která se nemusela potýkat s žádným těžkými boji a překážkami. Měla na své straně celý mainstream. Nestala se prezidentkou jako vyvrcholení aktivní služby pro občany – byla stvořena mecenáši. Úctu si zaslouží spíše ženy, které za něco bojují proti mainstreamu, proti mocným tohoto světa…

 

FB

Redakce

Sdílejte článek:
1283 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (13 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
8 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)