10.6.2019
Redakce
0
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Touha po moci

Sdílejte článek:

PAVEL VESELÝ

#Pavel VeselyJe stará jako lidstvo samo. Touha, která vede pod vedením jednotlivce nebo skupiny lidí, národy téměř na pokraj záhuby. Představa a přesvědčení o své výlučnosti, o své nadřazenosti nad jinými, je emocí, která již zapříčinila mnoho katastrof. Touha po ovládnutí světa a přehledu o jiných. Manipulací s jejich životy ve smyslu svého prospěchu. Nikdy však díky technologiím, které také samozřejmě i pomáhají, to nebylo snazší. Technologie v nepovolaných rukou mohou být velmi účinnou zbraní. A je zcela nepodstatné, jsou-li ti lidé z Východu nebo ze Západu. Podstata je stále stejná.
Současná společnost disponuje jednou z nesporných výhod, kterou je bezprostřední přítomnost v celosvětové komunikaci. Díky technické vyspělosti a technice dokáží být všichni v reálném čase. Anebo nereálném, to podle toho, kdo za onou komunikací stojí.

Vývoj v komunikačních systémech značně ovlivnil celý proces globalizace. Je to jinými slovy pokus o změnu společenského systému, který bude bez možnosti vlastnictví, protože strach z toho vlastnit něco víc než má jiný nebo závist, že někdo má něco víc než já, je prostě všudypřítomná. Touha po naprosto beztřídní společnosti hýbe světem. Lenin by jásal, když by viděl, jak vystrašení lidé místo příležitostí, naděje a motivace se v rámci efektivity všeho vzdají a budou to sdílet a půjčovat si. Vždyť každý má právo na vše…Jen málo kdo má právo na odpovědnost, k čemuž vlastnictví patří. Ale komunisté v minulosti nic takového neznali a dosud neznají. Vidět je to na tom, v jakém stavu vraceli nemovitosti například katolické církvi. O praktice dobrého hospodáře se nedalo mluvit ani náhodou. A ještě je přece nutné zdanit náhrady, aby se dalo něco málo znovu přerozdělit.

Z historického hlediska se dnešní komunikace zrychlila neuvěřitelným tempem. Od vynálezu rádia trvalo 40 let, než si toto zařízení našlo prvních 50 milionů uživatelů. S osobním počítačem byl tento vývoj rychlejší – za 15 let od jeho vynálezu se mohl tento přístroj pyšnit stejným počtem uživatelů. Internet si pak jenom v Americe získal svou první „padesátku“ uživatelů za 4 roky. Komunikace se urychlila také díky satelitům. Civilizace se dostala do rukou několika málo vyvoleným, kteří vědí vše, aniž my víme něco málo o nich. A nemusí to být ti, kteří jsou vidět. Ostatně se objevují noví. Dnes je doba datová. Kdo má data, je král. Dříve to platilo o ropě. Ale to byla jen úzká skupina lidí. Dnes jsou moderní ropou data a počet možných bohatých se zvýšil. A to je výzva. Mít správná data. Jenže co jsou to správná data? Kdo je má a kdo definuje pojem správná data? Kde se v tomto světě ztrácí svoboda, demokracie, ale také odpovědnost? Za sebe, ale tím i za druhé. Největší lásku má ten, kdo je schopen položit život za své přátele, říkal Ježíš Kristus. Jenže kdo je dnes něčeho takového schopen a navíc, kdo je přítel v dnešní atomizované době.

Díky globalizaci v komunikaci máme možnost dostat se k informacím bez ohledu na naše sociální postavení či pohlaví. Mění se díky tomu také povaha našich životů – přístup k informacím dnes již není výsadou bohatých. Změna přichází také do vztahů mezi muži a ženami, a tím se také zlepšuje pozice žen ve společnosti mnoha států, kde jejich dnešní postavení bylo třeba ještě nedávno nemyslitelné. Pohyb informací je rychlejší než změna situace, o které informují. Stáváme se svědky aktuálního dění, máme možnost do aktuálního dění zasahovat a ovlivňovat ho. Zvýšilo se také povědomí o naší Zemi a společnosti a s tímto povědomím také vzrostla zodpovědnost za stav naší planety. Něco se ovšem s naší společností děje a je třeba poukázat nejen na pozitiva, ale také negativa a rizika, která nám globalizace přináší. Je třeba uvědomit si, že globalizace se netýká pouze ekonomiky, ale také politiky, technologie a kultury. A přes tyto klady jsme od sebe stále dál. Muži od žen a ženy od mužů. Díky tomu jsou mezilidské vztahy stále horší, rodina přestává mít význam, protože se z ní stává švédský stůl uspokojení momentálních potřeb pocitů a emocí. Dnes není důležité, kdo vlastně jsi, ale za koho se momentálně pokládáš a na co se cítíš. Hranice padají a národy jsou nepotřebné. V zásadě je potřeba zbavit se kořenů. Ale i strom, který se zbaví kořenů, je vláčen prostorem Bůh ví kam a kým, podle libosti. 

Spekulovat v této chvíli o střetu zájmů našeho premiéra je úsměvné. Jako druhý nejbohatší člověk ve státě ho samozřejmě má. Již z podstaty věci svého postavení a šíře svého podnikání. Měl ho již v době, kdy do politiky vstupoval. Pokud by bylo jiné zřízení, nikdo by se nad tím nepozastavil. Takové případy dějiny znají. Ti lidé však měli také zodpovědnost k ostatním. To se v tomto případě příliš nepotkalo. Demokracie je jiná. Parlamentní demokracie už vůbec. Nevládne ten nejbohatší, ale Parlament, který schvaluje návrhy vlády. Parlament se skládá na základě výsledků voleb. Svobodných voleb. Tedy v tomto případě se premiér se střetem zájmů potká. Musel se potkat. Co s tím? Jak se změní nebo upraví společenská dohoda? Co s touhou po moci? Doba je přelomová. Není stejná jako před třiceti lety. Bude to vše daleko složitější.

Každý, kdo si zachová v sobě duši zvídavého dítěte, může změnit svět. Svět posouvají ti, kteří mají touhu po poznání. Dokáží vystoupit ze své konformní zóny v souladu s právními předpisy a zákony. Jen ti, kteří jsou trochu workoholiky, kteří jsou správně zacíleni, posunou svět. Ta valná většina ostatních se zabývá jen frustrací a zdůvodněním vlastních nezdarů.

Kolikrát se díváme na svět pozpátku. Kolikrát v klidu toho, že víme, jak to dopadne, mluvíme o tom, co se dělat mělo a jak bychom to dělali jinak a lépe. A nikdo neví, jak by jednal v reálném čase. Tady a teď. Na tom záleží a o to tu běží. Každý, kdo umí jednat v tu danou chvíli a tady a teď je víc než kritik toho, co mohl někdo někdy udělat.

Když čtu, kdo další odešel, vždy mě napadá jediné. Jak je to rychlé. Jaká je úzká hranice mezi slovy: je a byl. Plánujeme na roky. Plánujeme miliardy všeho možného. A přitom to nejdražší může mít každý. Lásku. Lásku mezi mužem a ženou. Díky chybám a nemožnosti komunikace si vytváříme nové a nové platformy, v zoufalé snaze najít společnou řeč. A nad touto touhou je stále ta od začátku lidstva. Touha po moci, touha po ovládnutí světa a touha po tom, vědět vše o ostatních. Nikdy to opravdu nebylo lehčí. A právě proto je potřeba se vrátit k základním konzervativním zásadám. Zásadám jasným a přesným, na které stačí Desatero. Stačí vědět, odkud, kam jdu a jaké mám pevné kořeny. Kam patřím. Bez nich budeme totiž jen těmi, v rukou těch, kteří podle svých potřeb vláčí našimi životy. A na to je život pozemský příliš krátký.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (6 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky