8.2.2018
Redakce
0
Kategorie: Politika

Tak jak je to s tou svobodou slova?

Sdílejte článek:

PETR ZÁVLADSKÝ

Tak se nám tady strhla poměrně ostrá mela ohledně vyjádření paní Alexandry Udženija v duelu Jaromíra Soukupa Udženija — Okamura na TV Barrandov ze dne 1. 2. 2018, kde se paní Udženija vyjádřila ve smyslu, že je pro omezení svobody slova na sociálních sítích po vzoru Německa.

[ad#textova1]

Protože je to téma poněkud výbušné a vytvořily se dva poměrně antagonistické tábory, z nichž jeden (a patřím k němu i já) ostře odsoudil výrok paní místopředsedkyně ODS, zatímco druhý tábor celou kauzu označil rovnou za překrucování, účelovou manipulaci, případně vytrhávání věci z kontextu a že to tak nemyslela (a jak to tedy vlastně myslela).

Takže než se pustím do nějaké úvahy, na úvod pro jistotu dávám odkaz na celé video (pro ty z vás, kteří nechcete poslouchat celý pořad, začíná přibližně v devatenácté minutě) a víceméně přesný přepis inkriminovaného výroku s vynecháním jen nepodstatných rétorických vmetků:

Soukup: „Německo na nenávist na sociálních sítích poměrně přísně reaguje od 1. ledna. Tam hrozí i pokuta 50 milionů eur, pokud ten příspěvek nesmažou. Teď jsem se dočetl, o zkušenostech s tím novým zákonem, že se maže cokoliv konfliktního, preventivně. Neměli bychom to trochu regulovat?“

Udženija: „Myslím, že bychom měli přemýšlet o tom, že svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. A pokud o vás někdo lže, záměrně, cíleně šíří o vás lživé informace nebo jsou to ty fake news, nebo vyvolává ve společnosti tu agresivitu nebo napětí, tak bysme se opravdu měli zamyslet, co s tím. Protože já vám řeknu jednu věc: což já, já to nějak snesu, nechci říkat, že si na to zvyknu, na tu agresi, nelíbí se mi, ale tak nějak to vymažu a jdu dál. Ale s těma fake news a s těma věcma přichazí s tím i moje 13letá dcera a něco třeba ne o politice ale o jiných věcech… A nad tím bychom se měli zamyslet, protože není to dobře, není to správně a uvidíme, jak to bude fungovat v Německu, když to zavedli, teď je to nově, a pokud na tom bude nějaká shoda, že bychom i my tady s tím něco udělali, tak já jsem jedině pro. Protože není to milé, když se dočítáte o sobě a není to tak, že to vždy píše anonym. Oni to někdy píší i novináři a zcela záměrně to napíší tak, že … z vás udělají pomalu zločince a přitom to tak vůbec není.“

Podle mého skromného názoru je už dnes jasné, že způsob, na který přistoupilo Německo, je od základu vadný (mazání tzv. „nenávistných“ projevů, tzv. „fake news“ či projevů „rasistických“ a „xenofobních“ — už z výčtu „crimethinks“ [ideozločinů] je jasné, odkud vítr fouká). Už jenom výše pokut je z našeho hlediska zcela astronomická, jen pro vaši informaci 50 milionů eur, to je v korunách bratru 1,26 mld. Kč!

Z toho nám tedy logicky vyplyne taková struktura, že provozovatelé takovýchto sociálních sítí, anebo informačních portálů, kde je možné očekávat vyšší intenzitu takovýchto projevů, se budou nuceni sami a na vlastní náklady vybavit štábem zaměstnanců, kteří budou přinejmenším reagovat na podněty čtenářů (rozumějme spíše udavačů), případně sami vyhledávat potenciálně kolizní články nebo příspěvky a přičinlivě je sami mazat, aby náhodou nedostali zaměstnavatele do situace, kdy by musel onu drakonickou pokutu platit.

Sekundárně to předpokládá vznik nějaké instituce, úřadu, který bude ještě nad nimi vyhodnocovat, zda příslušný portál neporušil tuto regulaci. (Má vůbec ten německý vzor podobu zákona? Dá se někde přečíst? Nakolik vágně anebo přesně jsou určeny tzv. fake news anebo nenávist?)

A to vůbec nehovořím o tom, že zde máme nějaký právní rámec a soudní systém, který předpokládá, že došlo-li k porušení zákona, následuje nějaké sdělení obžaloby a z ní plynoucí soudní proces s příslušným dokazováním (nadto s obecnou zvyklostí in dubio pro reo), přičemž zde se zdá, že úřad bude moci tuto standardní proceduru obcházet a rozhodovat pouze na základě svého přesvědčení či názoru.

Jen na okraj připomeňme, že někdy vloni byl na koberečku u Angely Merkel pan Mark Zuckerberg a je dnes zcela jasné, že tehdy projednávali právě německou regulaci sociálních sítí. Pokud si dobře pamatuji, tak odjížděl z Berlína se slovy, že kancléřce vyjde vstříc (a následně probleskla zpráva o personálním posilování evropských poboček FCB).

A ačkoliv daná regulace je v Německu platná jen krátce a není ještě v plné šíři účinná, tak někdy včera nebo předevčírem jsem četl zprávu, že hodnota akcií Facebooku padá, protože Facebook ztrácí uživatele (a tím i prodej reklamy), kteří již nemají trpělivost snášet nadále opakované zablokování, tu na jeden den, tu na týden, nebo dokonce na měsíc. Někteří to jednou či dvakrát obejdou tak, že si vytvoří stínový alter-profil, ale co si budeme říkat, trpělivost nemá nikdo neomezenou. A jen dodávám, že nemusí jít skutečně o nějaké nenávistné projevy, ale docela stačí, jestliže se nějaké zapálené osobě někdo stane nepohodlným, opakovaně nahlásí jeho příspěvek či komentář a obsluha či pověřený pracovník aktivuje blokaci i vcelku za malichernost.

A samozřejmě upozorňuji na velmi tenkou hranici mezi tím, co je výrok kritický, a tím, že někdo druhý ho může velmi snadno chápat jako velmi urážlivý, anebo nepravdivý. Dostali bychom se tak velmi snadno do situace, kdy vlastně nebudeme moci kriticky hovořit vůbec o ničem, protože ten protinázor může být chápán snadno jako útok proti někomu/něčemu. Už vlastně jenom tuto stať si třeba někdo může vyložit tak, že útočím na paní Udženija.

Vzpomeňme si: mnozí z nás jsme svého času přispívali na blog iDnes a opakovaně byly článečky těch kritických autorů buď odsunuty mimo hlavní výpis, anebo redakcí vysloveně zablokovány, případně byl zrušen celý autorský profil. O zablokování v diskusích nemluvě. Celá řada autorů (včetně mě) už dneska na iDnes nepíše právě z tohoto důvodu.

Jen na okraji mě napadá ještě další (a možná nebezpečnější) dopad: nejde jen o zveřejnění nějaké neověřené zprávy, ale také o kolizi s účelovým, jednostranným zpravodajstvím (kupříkladu naší-vaší veřejnoprávní televize a rozhlasu) které sice nešíří fejky, zato je standardně zaměřeno na naprosto jednostrannou propagandistickou rétoriku a s tendenčními „hosty“, kteří šíření takovéto propagandy jen podporují. Vlastně je otázkou, zda pořady jako 168 hodin, Newsroom anebo Reportéři ČT nejsou také určitou formou fake news, které přispívají k systémovému rozdělování společnosti. Velice se obávám toho, že regulační předpis podobný tomu německému, bude mít v důsledku hlavně efekt odstranění jakékoliv kritiky řekněme europeismu, multikulturalismu, LGBTi, přišlíků a podobných kulturně-marxistických trendů. Není snaha cenzurovat „nenávistné“ projevy jen snahou umlčet kritiky migrace a EU? Jaké názory chtějí cenzurovat jako další?

Mimochodem v tom je právě problém. Politická korektnost už zde zakořenila natolik, že nedovedeme jasným věcem dávat jasná jména, takže předpis pro tuhou represivní kontrolu nazveme jen regulací, ačkoliv v praktickém dopadu to bude efektivní cenzura. Cenzura, která již v Německu prokazatelně vedla k vytvoření dokonalé atmosféry totalitního strachu se svobodně vyjádřit, nejen na Facebooku!

Připomeňme si ještě, jak fungovala cenzura za minulého režimu. Existoval zde Úřad pro tisk a informace (1968–1989), což byl ovšem jen eufemismus pro cenzurní úřad. Režimu se ale nehodilo, aby takovou věc jako „cenzura“ na mezinárodním fóru připustil. Takže to byl „pouze“ dozorový orgán (ale se stejnou funkcí). Tehdy nebyla rizikem vysoká pokuta, ale přinejmenším zaražený kariérní postup, či jiné z nástrojů totalitního režimu, kupříkladu skončení u lopaty, v kotelně, anebo rovnou v Bartolomějské, Ve Smečkách a pak v Ruzyni.

Důsledkem bylo to, že už sám autor používal takzvanou autocenzuru, tedy způsob vyjadřování takový, který určitě nenarazí u jeho nadřízeného. A kdyby se snad i něco takového stalo, tak jeho nadřízený včas uplatnil svoji autoritu, aby nenaštval opět svého nadřízeného, a tak dále, celým vertikálním systémem, až k tomu zmíněnému ne-cenzurnímu úřadu.

Jakmile dovolíme, aby někdo v zákulisí rozhodoval o tom, co se říkat smí a co se říkat nesmí, co je správné a co je nesprávné, a co si smíme anebo nesmíme myslet, svoboda slova skončila a jsme na nejkratší cestě do totality. A hlavně samozřejmě záleží na svévoli a interpretaci jednotlivého cenzora co bude pokládat za „závadové“ a co nikoliv. Kdo bude rozhodovat, co už je „za hranou“? Takže „stop migrantům“ bude už těžce za hranou? Ale naopak ryze třídně nenávistné „živnostníci jsou paraziti“ za hranou nebude? Velice dobře si umím představit, že taková štvavá a nenávistná zpráva namířená například na Putina nebo Trumpa zůstane naprosto bez odezvy, zatímco zcela identická namířená proti Merkel nebo Macron bude ztrestána. Možnost účelového zneužití z toho smrdí na hony.

Ostatně snaha vlády v této věci intervenovat už se zde objevila a to nejen v podobě Jandových „evropských hodnot“, ale i Chovancova Centra proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH) s nímž spolupracují dokonce lidé z parazitních politických neziskových organizací a vytvářejí tak společně s ministerstvem vnitra „monopol na pravdu“ (což bývalo svého času také úkolem první správy StB!). Čiší z toho jen touha vytvořit si monopol na pravdu.

Původně jsem měl v úmyslu ocitovat zde několik komentářů politiků, kteří, podobně jako já, měli potřebu se k výroku paní Udženija také vyjádřit, ale článek už mám poněkud dlouhý, takže kdo si chce přečíst, co někteří míní, jejich sbírka (a to jak kladných, tak záporných) je k dispozici zde.

Zkrátka a dobře: restrikce ještě nikdy nikoho slušnému chování nenaučila a politici by si možná spíše měli pokládat otázku, proč takové nenávistné reakce vůbec vznikají a jestli nejsou zrovna oni sami příčinou zloby, která ve společnosti panuje. Vládnoucí elity mají strach z odporu společnosti, a tak hledají všechny možné prostředky, jak lidem toto právo odejmout. V každém případě, my jsme si zde cenzury užili 40 let a rozhodně bychom se k ní neměli zpátky vracet a to ani tehdy, jestliže neomarxismem zblblé státy na „Západě“ ji dnes zavádějí.

Zejména od „pravicového politika“, za kterého se paní Udženija i se svou stranou vydává, bych takovýto názor opravdu nečekal. Domnívám se, že na takovou věc neměla vůbec ani pomyslet, natož ji říkat veřejně.

Slovo je nejmocnější zbraň, byť si to ne každý i z novinářů uvědomuje. Vydávat však „zbroják“ či spíše „stopku“ na nepohodlné názory jiných (vyjma skutečného podněcování k násilí) je cesta do pekel! Svoboda slova buď je, anebo není. 

[ad#pp-clanek-ctverec]

ZAVLADSKY
Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (31 votes, average: 4,77 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky