Střet zájmů silně ovlivňuje celou politiku

Podle auditní zprávy Evropské komise je premiér naší země ve střetu zájmů. Takový závěr se dal jistě čekat. Podstatné ale je, že případ pana Babiše je jen špičkou ledovce.

Babišův střet zájmů je v tom, že jako vysoký vládní úředník spolurozhoduje o veřejných prostředcích, ze kterých zároveň osobně profituje. A nejde jen o společnost Agrofert, kterou formálně převedl do svěřenského fondu. To je samozřejmě řešení podle přísloví „Vlk se nažral a koza zůstala celá.“ Takové řešení možná vyhovuje naší aktuálně platné legislativě. Podstata střetu zájmů se ale nezměnila. Premiér má možnost významně ovlivňovat přidělování různých dotací a pobídek.

Nezáleží tedy na tom, jestli jsou firmy pana Babiše formálně převedeny do nějakých fondů. Nezáleží na tom, jestli takové uspořádání naplnilo literu zákona. Důležité je, aby holding Agrofert a s ním propojené další společnosti nečerpaly dotace, pokud o takových dotacích rozhodují lidé, kteří mají z těchto společností osobní profit. Tito lidé také nemohu rozhodovat o přidělení veřejných zakázek pro společnosti, se kterými jsou propojeni.

Ve střetu zájmů je tak každý, kdo rozhoduje o cizích penězích, a má z toho profit. Takže i ten, kdo před volbami slíbí zvýšení důchodů, porodného, nějaké pastelkovné nebo že bohatšímu sousedovi zvýší daně. Jeho profitem je větší moc, státní příspěvky politické straně i samotný příjem ze své činnosti v úřadu. Nebudu zde vypočítávat ty sliby, kdy si uchazeči o veřejnou funkci přilepší na úkor ostatních. Všichni je najdeme na mnoha materiálech v předvolebním období.

Ve střetu zájmů je i každý politik ve veřejné funkci, který trvá na členství České republiky v Evropské unii. V Evropském parlamentu má Česká republika totiž zdrcujících 2,8 % poslanců, a v Evropské radě může být přehlasována tzv. „kvalifikovanou většinou“. Je tedy vyloučeno, aby český politik úspěšně hájil zájmy českých občanů proti EU, když zároveň podporuje naše členství v EU.

Ve střetu zájmů je také každý politik, který ve veřejné funkci rozhodne o utracení veřejných prostředků pro propagaci své politické myšlenky. Tím zneužívá veřejné prostředky pro propagaci jen vlastních politických názorů. A je mu obvykle dost jedno, že to v daních platí i ti, kteří zastávají názor opačný.

Ve střetu zájmů jsou i ti, kteří pobírají sociální dávky a zároveň jako voliči podporují ve volbách ty politické strany, které jim slibují zvyšování právě těchto sociálních dávek. Takový volič je vlastně připraven skrze volby a svůj hlas ve volební urně připravit o finanční prostředky jiného spoluobčana.

Když se na závěr vrátím k případu pana Babiše, je ve střetu zájmů i Evropská komise. Té jsou trnem v oku zamítavá stanoviska naší vlády k několika politikám diktovaným mocnějšími státy Evropské unie. Například naše odmítnutí relokačního mechanismu pro migranty nebo vzdor při implementaci změn zbraňové legislativy.

Mějme tedy neustále na paměti onu známou otázku „Cui bono?“ (V čí prospěch?). Zvláště v politice, kde se jedni ucházejí o přízeň druhých, aby pak mohli spolurozhodovat o penězích všech, je střet zájmů na denním pořádku. Naše společnost je bohužel k tomuto tématu poněkud netečná. Přitom se jedná o základní princip, který korumpuje velkou část těch, kteří se dostali k moci.