
Strach mluvit. Výzva České televizi
ŠTĚPÁN CHÁB
Ve Velké Británii usilovně pracují na své malosti. Minulý týden byl zadržen pěti ozbrojenými policisty komediální scenárista Graham Linehan. Politická korektnost mu ukončila kariéru, zničila rodinu, dovedla ho na mizinu.
Když jsme s mou krásnou a moudrou paní kdysi sledovali britský seriál Black Books, užasli jsme, že se stále ještě dá dělat humor. Sice sem tam nevyvážený, ale často k popukání. To samé jsem zažil, už bez mé paní, protože tu to nepřitahovalo, se seriálem IT Crowd. A nedávno jsem sám pro sebe objevil seriál Otec Ted. U všech tří jsem se řehtal. Což je někdy fajn na játra.
Všechny tři seriály spojuje jeden člověk. Graham Linehan. Scenárista, duše všeho toho třaskavého humoru.
Proti transgenderové ideologii Linehan verbálně „bojuje“ několik let. Za ta léta jej opustili všichni přátelé ze showbyznysu, rozpadlo se mu manželství, je na mizině, nic nenatočil, muzikál na motivy seriálu Otec Ted byl zrušen, protože by s ním byl spojen právě Linehan. Navíc je ve vleku soudů, kdy musí čelit justiční šikaně ze strany transgender aktivistů. Nyní aktivistky Sophie Brooksové. Ta jej pronásledovala se svým telefonem a dorážela na něj s vtíravými otázkami. Té měl telefon vyrazit z ruky. On to popírá, ona pláče do médií, že se bojí o život, protože… Linehanův svět je přece ten zlý, to víme (povinně) všichni.
Krom jiného. Brooksová sama fušuje do filmařiny z postu scenáristky. Tady je reakce z IMDB na její první a poslední celovečerní film: „Postavy, které na sobě nemají nic zajímavého, ani na molekulární úrovni, příběh, který byl ve filmech, dobrých sitcomech, špatných sitcomech a všech těch průměrných sitcomech, tady předělaný až k smrti nudně… To všechno by se dalo odpustit a zapomenout, samozřejmě pokud by celek byl víc, než jen součet svých částí: Vtipný film, nebo okouzlující film, nebo něco, co by alespoň udrželo divákovu pozornost. Promiňte, ale nic z toho tam není.“
Nebo další komický komentář: „Rád sleduji, jak bohatí, umělecky založení mileniálové trpí osudem svých fantastických privilegií. Škoda, že jsem se raději nezaměřil na něco hlubšího, třeba na Shreka 2…“
Na seriály Grahama Linehana se pěly chvály a byl považován za nejlepšího autora komediálních seriálů. Teď je ve vleku průměrné aktivistky a do průměru vedoucí ideologie, která jej umlčela. Od roku 2017 nenatočil nic. Nikam nebyl vpuštěn. Ač ano, nárazově zavítá na stand-upové vystoupení zakázaných komiků.
Díky seriálu Black Books jsem si pro sebe objevil i herce Dylana Morana. Nekorektního komika, který se ve svých stand-upech naváží (skoro) do všeho. Hledal jsem, co k pouličnímu lynči Linehana řekl. A užasl jsem. „Graham může říkat, co chce. Má ale i právo nést důsledky. Stejně jako každý z nás,“ řekl pro The Telegraph. Tiše, Velkou Británii obchází strach otevřeně podpořit kverulanty, na jejichž práci někteří vyrostli a proslavili se. Jako právě Dylan Moran. Pro jeho slabost a křivici už jej v úctě nedržím.
Připomnělo mi to 20. výročí premiéry prvního filmu o Harry Potterovi. Byla to sláva veliká, sešly se na ní všechny osobnosti, spojené s Harry Potterem. Přímé přenosy, velké rozhovory, červené koberce a vzpomínání. Jen autorku Harryho Pottera J. K. Rowlingovou nepozvali. Protože tvrdila a doposud tvrdí, že muž předstírající, že je žena, není žena. Nikdo z hlavních tvůrců s pozdviženým obočím neřekl – cože, Rowlingová nebyla pozvána? Tak to se mnou také nepočítejte.
Kdyby to řekla většina, showbyznysové třpytky agresivní ideologie by popadaly a to pokrytectví by vyplulo na povrch.
To samé platí u Grahama Linehana. Všichni se bojí postavit se za něj. Ne nutně za jeho názory, ale za jeho svobodu ty názory mít a dál svobodně tvořit. Nechali ho uvláčet. Nekomentovali to. Báli se. Oni se báli.
Místo toho musíme snad už povinně tleskat podprůměrným komediím podprůměrných aktivistů.
Udivuje mě, že Linehana neoslovily produkce mimo Velkou Británii. Ale vlastně ani ne tolik. Strach se rozlezl po celé západní polokouli. A na té východní zase moc nestojí o třaskavé komedie, které koušou do stehna často ty mocné. Ale to na té západní vlastně už také ne, jak je vidět.
Och, jak by České televizi slušelo, kdyby Linehanovi nabídla natočit své další dílo u nás. To by byl z její strany majstrštyk, nad kterým by zatajil dech celý západní svět. Ale na to ani tady nikdo nemá koule. Česká televize, poodhrň tu transgendeří sukničku, kterou sis s Čiči na gauči natáhla, a nakoukni, jestli tam ještě nějaké scvrklé kulky jsou. A pokud jsou, odvaž se, že bys zaplatila a umožnila vznik dalšího legendárního díla z pera Grahama Linehana. Doslova miliony lidí by takový krok ocenily aplausem vestoje. Historie by to ocenila jako krok statečnosti a racionality. Udělej to. Pro tu vyváženost. Jedna Čiči, jeden Linehan. Vždyť takhle se přece dělá veřejnoprávní vyváženost. (Jestli to neuděláš, napíšu do Slovenské televize, pak budeš mít z ostudy kabát, buhehe).
A že bychom v České republice koule postrádali? Vzpomeňme na pozvání amerického herce Johnnyho Deppa na Filmový festival v Karlových Varech, kdy si o něj v Hollywoodu nikdo ani hrábě nechtěl opřít, protože byl ve vleku kampaně MeToo. V České republice jsme mu v té době vestoje tleskali a Depp byl z toho uvítání upřímě dojatý a šťastný. Šťastný, že jsme ho přívítali zpět do lidské rasy. A historie si jistě všimla, protože Depp svůj soud vyhrál a jeho jméno bylo očištěno. Jenže to vedl MFF Vary Jiří Bartoška. Ten koule měl. Má je někdo v České televizi?
Docela by se mi líbilo být na Českou televizi alespoň v něčem hrdý.
Děsí mě, že podobné praktiky přijdou i k nám. A neuvěřitelně, ale skutečně neuvěřitelně mě štve, že génius Grahama Linehana kvůli té naší hloupé době nemůže tvořit a bavit miliony lidí. Kolik takhle ta naše doba uvláčí skutečně neopakovatelných talentů? Kolik jich už teď musí mlčet?
Krom jiného, v Británii je denně průměrně zadrženo 30 lidí jen za názor na sociálních sítích. Peklo svobody a demokracie.
- Turek a paraziti - 26.4.2026
- Trump: Putinova účast na summitu G20 by byla velmi přínosná - 26.4.2026
- Nečte se to dobře, ale je to realita - 26.4.2026


Nezavidim mladym, ale jako duchodce se zkusenostmi mohu (za sebe) rici, se vsemi chybami, Zlata Ceska Republika. Jsem rad, ze neziji v Anglii, Canade, Australii nebo mezi cernochy v Americe.
Počkej rudlo až na jesenicko a bruntálsko žačnou lifrovat migrantské namrdance.
Podobné praktiky nám naštěstí nehrozí, protože u nás už žádný dobrý a vtipný televizní tvůrce dávno není. Poslední snad vtipný počin byl Comeback na Nově (2008).
ten komik je podle mě hrdina, trassgender je neuvěřitelná pitomost a glorifikace mostróznosti, který příroda občas vytvoří, hanba režimu, který zakazuje humor protože v tom případě nabíhá na rohy blbé totality, všechny totalitní režimy se bojí humoru jak čert kříže