24.11.2016
Redakce
0
Kategorie: Historie

Stalinismus v Československu

Sdílejte článek:

COM/J. PADĚVĚT

Jiří Padevět je český spisovatel, knihkupec a nakladatel. V roce 2014 získal cenu Magnesia Litera za knihu Průvodce protektorátní Prahou. Za stejnou publikaci obdržel i ocenění Slovník roku 2013. Na sociální síti se velmi zajímavě rozepsal o jedné z nejtemnějších kapitol v historii naší vlasti. Dovolujeme si jeho úvahu zde přinést i našim čtenářům:

[ad#clanek-respo]

Zkusil jsem popsat první fázi komunistického režimu v Československu jako úvod k připravované knížce. Původně to mělo být stručné a výstižné, ale nějak jsem se u toho rozčílil.

V roce 1948 začala jedna z nejtemnějších kapitol moderních dějin Československa. Po třech letech přípravných prací dostal se stát, který byl už jenom parodií na demokracii první republiky, definitivně do spárů komunistických mocipánů. Ti, podporováni komunisty ze Sovětského svazu, začali hovořit o boji za mír.

V praxi tento boj znamenal válku proti občanům Československa, kteří byli jiní, než si komunističtí propagandisté, vrchnost a příslušníci ozbrojených složek představovali. Bezprostředně po 25. únoru 1948 začalo zatýkání, šikanování a pronásledování osob, které měly tu odvahu přemýšlet jinak, například pro Pavla Tigrida si přišlo zatýkací komando dokonce 23. února 1948 odpoledne, naštěstí už byl na cestě za hranice.

Po únoru československý stát, reprezentovaný lidmi, neštítícími se žádné špatnosti, pronásledoval vojáky, policisty, kněží všech církví, intelektuály, politiky jiného, než komunistického smýšlení, včetně sociálních demokratů a zcela likvidoval tradiční struktury státní, církevní i společenské. V případě sedláků se dokonce pokusil, z větší části bohužel úspěšně, zlikvidovat celou společenskou třídu.

Soudnictví, kultura, sdělovací prostředky i další profesní skupiny byly řízeny dosazenými lidmi, jejichž jedinou kvalifikací byla příslušnost ke zločinecké organizaci, která řídila stát. Této organizaci se podařilo, i přes odpor tisíců lidí deformovat společnost na dlouhé roky a všechny, kdo neprojevovali dostatek servility, nebo kdo se přímo nepřidali ke zlu, zabít, nebo alespoň zavřít do věznic a pracovních lágrů.

V ovzduší marnosti, v šedi, ozařované pouze rudou hvězdou, se řada statečných pokusila proti zlu bojovat se zbraní v ruce. Nebyla to jenom skupina bratří Mašínů, ale desítky dalších lidí, kteří se pokusili o nemožné, porazit tisícihlavou příšeru, krmenou každý den odsouzenci na smrt, mnohaletými tresty odnětí svobody, tříděním uranové rudy holýma rukama, střelbou na hranicích a hulákáním lůzy, požadující ještě přísnější tresty pro nevinné.

Na události let 1948 až 1956, tedy doby, které říkáme stalinismus, ale měli bychom jí říkat přesněji období, kdy Komunistická strana Československa vraždila, křivě soudila, žalářovala, mučila, vyháněla z domovů a kradla majetek občanů Československa, kdy devastovala společnost i krajinu tak, že jsme se z toho dodnes nevzpamatovali, je nutné pohlížet optikou doby, nikoliv pohledem dneška, pohledem z pohodlí demokracie a dostatku.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Jiří Padevět

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky