11.7.2025
Redakce
5
Kategorie: Společnost11 přečtení

Sranda skončila

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

O českém národě kolují po světě nepodložené drby, že jsme národ, který nezkazí žádnou srandu. Náš humor je černý, cynický a… dokonale mrtvý.

Máme tady na Šluknovsku takovou turistickou trachtaci, která se jmenuje Severní stopou. Historie dlouhá, kilometrů nachozených až hrůza. V dětství jsem Severní stopu jel jednou s tatíčkem po její cyklistické trase. Měl jsem kolo s přehazovačkou. A ta mi hned v úvodu praskla, takže jsem jel celou cestu na nejtěžší převod. Hrůzná vzpomínka plná mžitků před očima, potu a hrůzy z toho, že bych to snad někdy měl absolvovat znovu. Po tomto sportovním výkonu jsem na podobné zážitky rezignoval se zkonstatováním, že jsou pro blázny.

Ale nezanevřel jsem na věky. Ba naopak. O pár let později, když už se o mně pokoušela puberta, přišel nový a mnohem zajímavější sportovní zážitek. Vznikla akce Severní pípou. I ta měla svou trasu. A svá pravidla. A své konce v pangejtu nebo rybníku.

Devadesátá léta. V zemi bujela mafie, lidé se místo opečovávaných hrobečků ukládali s betonovými botičkami do Orlické přehrady, všude bordel, přestřelky a krásný pocit svobody. My na severu jsme si z devadesátek vzali hlavně to poslední a přidali k tomu pro kapitalisty ze SRN nevěstince. A bujela u nás sranda, jak to v Čechách má být.

Severní pípou byla parodie na akci Severní stopy, kde profesionální i amatérští turisté chodili po kopcích a dávali si razítka na papírek. Pili limonádu, nekouřili, žili zdravě. Už v tu dobu u nás tací žili, no, představte si.

Trochu zdivočelí organizátoři Severní pípou na to šli trochu jinak.

První pravidlo: Na určené trase musí účastník závodu zastavit u každé hospody, kde se točí pivo. A jedno si dát.

Druhé pravidlo: Jede se na dopravním prostředku vlastní výroby.

Třetí pravidlo: Účastníci závodu se snaží dostat do cíle stůj co stůj. Ve výsledku třeba i za pomoci plazení.

Tajemným mistrem opředeným mystérii devadesátkového duchovna nezřízené srandy byl Číča (dej mu pánbu lehké spočinutí). Ten závod Severní pípou vždycky opentlil kreacemi hodnými génia místních devadesátek. Pamatuju si, že jednou vzal kontejner. Takový ten bytelný, s dvoumetrovými okraji. Prořezal spodek, navařil k němu dvě dvojkola pro dva jezdce, které si sám vyrobil, vepředu vyřízl průhled a vyrazili ve čtyřech. Vypadalo to jako tank sunoucí se pomalu kupředu z jehož útrob se vyluzovaly bujaré zpěvy, dým cigaret a cinkání půllitrů.

V hospodách si nikdy nikdo nedal jen jedno pivo.

Závody jezdili i někteří místní policajti.

Byla to totiž taková česká sranda, u které bylo hloupé nebýt. Řvalo se u ní smíchy.

Dnešní doba podobným srandám nepřeje. Kdyby teď někdo přišel s myšlenkou obnovy závodu Severní pípou, dostal by okamžitě zákaz. Pokud by přesto vyjel, policajti by se přidali jen tím, že by vypisovali pokuty a zabavovali vozidla jakéhokoliv druhu. Je to nebezpečné, ohrožuje to bezpečnost, je to kažení mravů mládeže, je to toxické, odporné, příliš svobodné, příliš… je to příliš.

A tak dnešní mládež nemá nic. V hospodě u nás, na malé vesnici, pivo za 60,-. A tak už se i na vesnici přestáváme znát a zdravit. Potkáme se tak maximálně na normalizačních a normalizovaných obecních slavnostech s korektně připraveným programem, pod dohledem bezpečnostního technika, místních kolotočářů předžvýkané zábavy, s asistencí hasičů, aby se někomu někde něco nestalo. Aby se někde někomu nestala taková ta devadesátková svoboda a sranda. A tak se tajně, někde na zahradě, upíjíme pivem v petlahvi… nebo už jsme rezignovali i na to, nandali si elastický primeros cyklistických úborů a pílíme bez jakékoliv srandy a smyslu za nesmrtelností.

Kolik jsi dneska ujel? No já 150 kilometrů, vece prázdná schránka, který kdysi, snad, mohl být i člověkem.

Češi už nejsou národem srandy, ale znormalizované nudy. Poslední tři vlády zabily hospodskou kulturu, vyřezali z národa jeho podstatu. Teď jsme jen bruselský region bez osobnosti. Propisuje se to do mezilidských vztahů, propisuje se to do politiky, propisuje se to do kultury. Propisuje se to do nás všech. Češství umírá na úbytě. A my bez zájmu přihlížíme.

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
11 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (25 votes, average: 4,92 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

5 komentářů
  1. Dája 06:52:19 Odpovědět

    Otroci se nesmí bavit, otroci musí jen makat a platit!

  2. Kočkodan 08:22:42 Odpovědět

    „Sranda skončila“ – – – A to všichni říkali, že zvoněním klíči sranda začne… Asi jak komu…

  3. leafroller 10:23:39 Odpovědět

    Tak tak. Se slzou v oku vzpomínám na hučení českých hospod, kde jste se museli k výčepu prodírat davem pivařů, kteří nenašli místo u stolů a tak popíjejí a diskutují na stojáka. Pivo teklo proudem a vzduchem zněl smích a vtipy o Brežněvovi a Husákovi. Zlaté časy….

  4. Mikelo 12:31:45 Odpovědět

    Tschechische ojroovce chtěly být zápaďačkami, tak jsou.
    Normalizovaný ojroovčan bez myšlenek…

  5. cool 00:32:02 Odpovědět

    Zatím se všem směje 7.mi demolice.

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)