4.12.2014
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Společnost na rozcestí – šance pro poctivou pravici

Sdílejte článek:

LUBOMÍR BOUŠE 04|12|2014

Před třemi týdny jsem si připomněli 25. výročí listopadových událostí v roce 1989. Je dobré, že jsme tak učinili střízlivě, kriticky, bez zbytečných emocí, abychom si mohli uvědomit, že za předchozí čtvrstoletí problémů neubylo, ale naopak přibylo. Pochopitelná optimistická euforie z nově nabyté svobody z počátku 90. let byla i vlivem mezinárodní situace vystřídána tvrdostí neúprosné ekonomické a společenské reality, vnitřní nejistotou, hrozbou světového konfliktu a dalšími nezodpovězenými otázkami.

 

[ad#hornisiroka]

 

Nemáte tentýž pocit, že naše republika po všech stránkách zaostává a pomalu ale jistě směřuje do propadliště dějin? Že se stáváme stále zanedbanější a zaostalejší ? Že když po dvaceti letech doženeme nějakého nejchudšího člema Evropské unie, tak mezitím nás přeskočí nejméně deset jiných zemí z jiných částí světa ? Že se nemůžeme dovolat spravedlnosti, ale přitom máme téměř nejvyšší počet soudců na obyvatele na světě ? Že podle počtu vězňů a odsouzených patříme mezi největší kriminálníky na světě ? Že jsme zděšeni plíživým úpadkem lidské morálky, destrukcí mezilidských i rodinných vztahů, neexistencí mezigenerační solidarity, zesměšňováním vlastenectví, přičemž stát proti tomu žádná opatření nejen nepřijímá, ale naopak negativní jevy aprobuje a ty se tak stávají zvrácenou a ostatním vnucenou nemorální normou. Zkrátka, že jsme si to před 25 lety představovali podstatně jinak ?

 

Vyjedeme-li za hranice, jsme šokováni novými honosnými vilami a paláci doslova jako ze žurnálů ve vesnicích a městečkách. Oproti tomu na většině území republiky je zřetelná chybějící infrastruktura, zaostalá úroveň bydlení a životního standardu, plesnivé, vlhké a radonovým plynem zamořené polorozpadlé chalupy, bídná dopravní dostupnost, rozbité, úzké a neudržované silnice, následkem toho neexistující mobilita pracovních sil, fatální nezaměstnanost, nekoupěschopná poptávka, krachy živností, frustrace, vylidňování. Tuto do očí bijící zaostalost lze střízlivě odhadnout u venkova na 40 – 50 let, u menších měst na 20 – 30 let. Avšak co je nejhorší, v obou případech se zpoždění stále prohlubuje. Dálniční síť se nachází ve stavu odpovídajícímu padesátým létům v západní Evropě. Symbolem současného venkova jako v africkém Zapadákově i po 25 letech zůstává zchátralá barabizna se zrezivělým něčím, co dříve bývalo automobilem.

 

Ale to není ani zdaleka všechno. Jeden a půl milionu lidí žije na hranici bídy, ročně je nařízeno téměř milion exekucí, máme kolem 600 tisích oficiálně nezaměstnaných mužů a žen a další statisíce nezaměstnaných skrytě. Přitom daněmi zaplatíme každoročně státu 1.100 miliard korun a stále to nestačí. Téměř z poloviny se tyto obrovské peníze prostřednictvím státního přerozdělování doslova projí. To je příliš vysoká suma, kterou umějí zkrotit jen řádní pravicoví hospodáři. Co všechno užitečnějšího by se za to dalo pořídit !

 

Letitou zanedbaností a zaostalostí je tedy republika vysloveně přezrálá a čeká na rozsáhlou a všestrannou přestavbu, aby občané žili, bydleli a pracovali na úrovni 21. století. Toto je ale práce výhradně pro poctivou pravici, protože levice budovat neumí, ta umí pouze rozhazovat cizí peníze.

 

[ad#hornisiroka]

 

Otázka dnešní rozkolísané doby zní, zda se bez odporu necháme jinými odvést na cestu do zatracení vlivem rozkladných ideologií a nekompatibilních kultur likvidujících naši společenost, počínaje rodinou jako základní jednotkou státu a konče třeba ztrátou zbytku suverenity, nebo zda sami jako sebevědomí svobodní občané sjednoceného národního společenství se vydáme do budoucnosti s cílem vyrovnat se se ctí s výzvami moderní doby. Základní lidský pud sebezáchovy nám vůbec nedává jinou možnost než tu druhou.

 

Jako státní a národní entita jsme se nedobrovolně ocitli vykořenění ze svých tisíciletých křesťanských tradic, ale nové spojující ideje nám žádný z dosavadních politických předáků za minulá léta nepředestřel. Nezbytnou podmínkou přežití českého společenství je návrat k těmto tradicím. Avšak obracet se pouze do minulosti ani zdaleka nestačí, je třeba mít především motiv ke snažení do budoucnosti. Proč by naše vlast nemohla být do 10 let desátým ekonomicky nejvyspělejším státem světa a naši spoluobčané nemohli být příslušníky desátého nejbohatšího národa planety ?

 

Na narovnání čekají i napjaté vztahy mezi lidmi. Na prvním místě obnova rodiny a její stability, aby opět plnila své nezastupitelné ekonomické, sociální i morální funkce, které stát z podstaty věci není prostě schopen vykonávat. Nesmíme podcenit ani potřebu celonárodního usmíření, ukončit malicherné hádky a vády a hledět do budoucnosti.

 

crossroads_grass

 

Dosáhli jsme sice formálních znaků demokracie, ale spravedlnosti a práva nikoliv. Bude třeba zásadně reformovat justici, obnovit lidskou a morální spravedlnost jako základní podmínku skutečného právního státu. Vedle debolševizace justice bude na pořadu dne potrestání zločinců z řad soudců a dalších úředních osob zneužívajících své postavení.

 

Změnami musí projít i zahraniční politika. Pokud nechceme prožívat permanentní národní a občanský rozkol, musíme prosazovat realistickou zahraniční politiku založenou na korektních vztazích se všemi státy. Ostatně na tomto základě bylo Československo Masarykem a jeho spolupracovníky založeno.

 

[ad#velkadolni]

 

Voliče opakovaně zklamávající ODS je definitivně mrtvá. I kdyby zaplatila všechny své dluhy, stále vleče za sebou z minulosti nesmírnou psychologickou zátěž, které se nikdy nezbaví, takže v budoucnosti hegemonem na pravici být už dále nemůže. Naštěstí jsou v naší vlasti jiní poctiví a čestní lidé, kterým osud Čechů, Moravanů a Slezanů není lhostejný a jsou ochotni pro jejich pokračování v tomto strategickém středoevropském prostoru i v dalších desetiletích učinit mnohé. Našemu národnímu naturelu odpovídá racionální kombinace konzervativních a liberálních myšlenek, která je odjakživa tou lidsky nejpřirozenější ideovou základnou nalézající řešení i těch nejniternějších tužeb lidských duší.

 

Česká společnost i Evropa se ocitly na rozcestí. Stojí před námi osudové výzvy čekající na vyrovnání se s nimi za rozhodujícího přispění lidí se srdci na pravém místě a s rozumem v hrsti. Zvedněme hlavy, dejme o sobě vědět, pro poctivou pravici se otevírá neopakovatelná šance.

 

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (11 votes, average: 4,91 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky