Mění se Evropa v jednu velkou no-go zónu?

Na konci března zveřejnila politická skupina Evropští konzervativci a reformisté, což je středopravicová frakce v Evropském parlamentu, studii o no-go zónách v Evropě nazvanou „Imigrace, islamizace a vzestup paralelních společností: Zaostřeno na městské oblasti, v nichž islám sílí a státní moc slábne“. Tuto studii vypracovala nadace New Direction – Foundation for European Conservatism.

Vládnoucí elity a jejich mluvčí v mainstreamových médiích existenci no-go zón v evropských městech mnoho let veřejně popírali. Pokud se o tomto tématu někdo zmínil – jako to udělal například americký prezident Donald Trump v prosinci 2015, když hovořil o no-go zónách v Londýně a Paříži, nebo když jsme o tom psali zde na Gatestonu – tak za to byl zesměšňován a pomlouván (zde a zde). Mezitím se problém ještě znásobil. Podle studie:

„V současné době je v celé Evropě odhadem 900 až 1 000 oblastí, které vykazují klíčové charakteristiky no-go zón. Patří mezi ně jak předměstí velkých měst, tak i čtvrti středně velkých a menších měst, což odráží široký a rostoucí územní trend.“

Vzhledem k rozsáhlosti této problematiky se autoři studie zaměřili jen na „sedm zemí EU, v nichž se o no-go zónách hovoří nejčastěji: Francii, Německo, Itálii, Španělsko, Belgii, Švédsko a Nizozemsko.“

Studie uvádí – a to není nijak překvapující – že no-go zóny úzce souvisejí s masovou imigrací muslimů do Evropy probíhající od 70. let 20. století (více než 40 % obyvatelstva zkoumaných no-go zón se narodilo v zahraničí). Studie dále uvádí:

„V no-go zónách jsou výrazně zastoupeni muslimové. Průměrně jich v no-go zónách žije 29 %, což výrazně převyšuje jak jejich celounijní průměr 4,9 %, tak i jejich průměrné zastoupení ve srovnatelných městských oblastech mimo no-go zóny…“

„Od roku 2000 pochází neúměrný podíl žadatelů o azyl a nových občanů EU z dominantně islámských zemí. Z 15 nejčastějších zemí původu žadatelů o azyl v období od ledna 2024 do března 2025 je 11 zemí většinově muslimských… Podobně i tři největší národnostní skupiny, kterým bylo v roce 2023 uděleno občanství v zemích EU, pocházely ze zemí s muslimskou většinou (Sýrie, Maroko a Albánie).“

Podle studie se no-go zóny vyznačují zejména vysokou mírou kriminality, násilí a náboru do teroristických organizací. Například v Belgii se v roce 2022 44 % všech loupeží odehrálo v Bruselském regionu – v němž žije pouhých 10 % obyvatel země a jehož součástí je i no-go zóna Molenbeek.

V Molenbeeku vyrostla nebo tam pobývala řada nechvalně známých muslimských teroristů, mimo jiné i ti, kteří stáli za teroristickými útoky v Paříži v roce 2015, teroristickými útoky na bruselské letiště a metro v roce 2016 a teroristickým útokem na Belgické židovské muzeum v roce 2014. Molenbeek byl podle všeho také vhodným prostředím pro nábor teroristů pro Islámský stát (ISIS), přičemž Belgie v přepočtu na počet obyvatel přispěla Islámskému státu relativně nejvyšším počtem bojovníků.

Novinář Matthew Levitt v roce 2016 po teroristických útocích v Paříži napsal: „Molenbeek je jako jiný svět, jiná kultura bující v samém srdci Západu.“

Molenbeek je však jen jedním z příkladů. Podle studie:

„Řada evropských čtvrtí opakovaně sehrála klíčovou roli v džihádistických sítích… Několik významných francouzských džihádistů vyrostlo v departementu Seine-Saint-Denis [předměstí Paříže]… Například člen teroristického komanda z Bataclanu Samy Amimour se narodil ve městě Drancy. Další členové džihádistických sítí (například teroristická buňka ‚Cannes-Torcy‘) pocházeli z měst jako Clichy-sous-Bois, Aulnay-sous-Bois a Stains… Stručně řečeno, evropské no-go zóny poskytují prostředí, kde terorismus snáze zakoření.“

Podle studie docházelo ve Velké Británii k hromadnému znásilňování bílých dívek převážně pákistánskými muslimskými gangy „zejména v no-go zónách jako Rotherham, Rochdale a Oldham“ za „znepokojivého mlčení a nečinnosti státu“.

„Tato neochota institucí jednat poháněná politickou korektností umožnila gangům beztrestně působit v no-go zónách, kde kulturní segregace a slabá policejní činnost vytvořily pro takové zločiny živnou půdu, čímž se stát fakticky stal spoluviníkem těchto zločinů, protože selhal v ochraně obětí.“

No-go zóny jsou také paralelními společnostmi, které se řídí více islámskými normami založenými na právu šaría než zákony země, ve které se nacházejí:

„V západní Evropě – zejména ve Francii a Velké Británii – vytvářejí komunitní islámské struktury paralelní normativní systémy, které fungují nezávisle na vnitrostátních zákonech. Nejvýraznějším příkladem je Spojené království, kde šaría soudy fungují jako neoficiální náboženské soudy. Nejznámějším z nich je londýnská Islámská rada šaría (ISC, The Islamic Sharia Council) založená v roce 1982, která řeší ročně přes 1 000 případů týkajících se především rodinného práva (manželství, rozvod, dědictví, péče o děti)…“

„Vyšetřovací zprávy odhalily znepokojivé praktiky: ženy jsou tlačeny k návratu k násilnickým manželům, zamítání rozvodů bez souhlasu manžela a zjevná nerovnost v péči o děti a rozdělení majetku. Oficiálně tyto šaría soudy tvrdí, že fungují v rámci britského práva, ale v praxi upřednostňují patriarchální náboženské normy před občanským právem.“

Tyto islámské normy pronikají i do „mainstreamu“. V Německu v roce 2014 zřídili muslimové „šaría hlídky„, aby prosazovaly náboženská pravidla v ulicích Wuppertalu. Místní soud prohlásil tyto hlídky za legální, ale tento verdikt byl později zrušen Spolkovým soudním dvorem. Jako důkaz toho, jak jsou úřady při řešení těchto problémů bezzubé, byli členové šaría hlídek symbolicky pokutováni pouze za to, že nosili ‚ilegální uniformy‘, nikoliv za svou brutalitu při prosazování práva šaría. (Poznámka překladatele: Příslušníci náboženské policie nosili oranžové reflexní vesty s nápisem SHARIA POLICE – Šaría policie – na zádech).

V dnešní době muslimové v určitých čtvrtích jednoduše zastavují ženy a obtěžují je. Například bývalá britská europoslankyně Belinda de Lucy byla konfrontována na ulici poblíž svého domu v západním Londýně, když šla vyzvednout své dcery ze školy. Dva muslimové v islámském oděvu jí zablokovali cestu, vyhrožovali jí, křičeli na ni a nadávali jí za to, že není oblečena v souladu s právem šaría (měla na sobě volné tričko s krátkými rukávy a dlouhé kraťasy sahající jí až téměř ke kolenům), dokud se nerozplakala a nezavolala policii.

„Co se děje? Tohle je můj domov!“ řekla Belinda de Lucy v televizním rozhovoru. Reakce policie byla podle ní stejně děsivá jako její napadení.

„Poslali za mnou jednoho policistu a ten mi neustále připomínal, že je muslim… Měla jsem pocit, že si musím dávat pozor na to, co říkám a jak se k tomu stavím… Nakonec mi místní policie sdělila: ‚Promluvíme s místním imámem a požádáme ho, aby si promluvil s věřícími.‘ A to mě opravdu šokovalo…“

Vezmeme-li v úvahu, že v zemích s muslimskou většinou, kde se často praktikuje genderový apartheid, ženy nemají žádná práva a jsou považovány za majetek a druhořadé podřadné bytosti, tak to není až tak šokující:

„Ženy mají práva podobná právům mužů, avšak muži nesou o stupeň větší odpovědnost. A Alláh je mocný a moudrý.“

— Korán: 2:228

„Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Alláh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají ženám z majetků svých. A ctnostné ženy jsou tedy oddaně poslušné a v nepřítomnosti manžela střeží to, co jim Alláh přikázal střežit. Ale ty manželky, u nichž se obáváte vzpurnosti, nejprve poučte; pokud budou ve svém chování pokračovat, tak opustěte společné lože; a nakonec je udeřte. Ale pokud se vám znovu podrobí, tak se jim nijak nemstěte. Vskutku, Alláh je vždy Vznešený a Veliký.“

— Korán 4:34

„Ó ženy, rozdávejte almužnu, neboť mi bylo zjeveno, že tvoříte většinu obyvatel pekla.“

Zeptaly se jej: „Proč tomu tak je, ó Posle Alláhův?“

On odpověděl: „Hodně se rouháte a vůči svým manželům jste nevděčné. Neviděl jsem nikoho, kdo by byl v rozumu a víře tak nedostatečný a dokázal by přemoci mysl odhodlaného muže více než jedna z vás.“

Zeptaly se jej: „Ó Posle Alláhův, v čem spočívá nedostatek našeho rozumu a víry?“

On řekl: „Nemá snad svědectví ženy poloviční hodnotu oproti svědectví muže?“

Ony řekly: „Ano.“

On řekl: „To je ten nedostatek v její inteligenci.“

— Sbírka hadísů Sahíh al-Buchárí

„Prorok (ﷺ) řekl: ‚Nemá snad svědectví ženy poloviční hodnotu oproti svědectví muže?‘ Ženy mu odpověděly: ‚Ano.‘ A on řekl: ‚Je to proto, že žena nemá dostatečný rozum.'“

— Vyprávěl Abu Sa’id Al-Khudri, Sbírka hadísů Sahíh al-Buchárí, Kniha 52 Hadís 22; Svazek: 3, Kniha 48, Hadís 826

Studie pokračuje:

„S rozšiřováním islámských norem dochází k proměně městského života ve čtvrtích s vysokým podílem imigrantů… Evropské tradice a zvyky ustupují konzervativním muslimským zvykům…“

„V předměstích, jako je Sevran ve francouzském departementu Seine-Saint-Denis, ženy uvádějí, že jsou neformálně vylučovány z kaváren a místních restaurací…“

„Četná svědectví… popisují, že ženy čelí urážkám, zastrašování a vyloučení za to, že se nepodřídí islámským pravidlům oblékání. V takovém prostředí se z něčeho, co bylo původně osobním projevem náboženského přesvědčení, stává společenská norma, prosazovaná nikoliv státem, ale kolektivní vůlí místní komunity.“

„V Grenoblu se vystupňovalo právní a politické napětí poté, co starosta města Éric Piolle změnil předpisy pro veřejné plavecké bazény. Mimo jiné došlo k zavedení vyhrazených hodin plavání pouze pro ženy a byly povoleny burkiny… Grenoble, město s významnou muslimskou populací, se stalo celostátním ohniskem pokračující debaty o přizpůsobování veřejného života náboženským požadavkům… Francouzský Nejvyšší správní soud nakonec… rozhodl proti takovým výjimkám a potvrdil princip, že veřejné instituce musí zůstat neutrální a nesmějí se řídit specifickými požadavky jednotlivých náboženských skupin.“

Ve svém závěru studie konstatuje:

„Evropa nyní stojí na křižovatce. Stále více obyvatel Evropy dnes odmítá hodnoty, symboly a kolektivní identitu států, jejichž jsou občany. Vzniká tak nová skupina obyvatel, která necítí žádnou loajalitu k národnímu státu a neidentifikuje se s jeho kulturními kořeny a vizí.“

Skutečnou otázkou je, zda lze tento posun – způsobený evropskými politiky, kteří se zjevně zajímají především o získávání hlasů voličů – zvrátit, nebo zda evropské občany čeká budoucnost nevyhnutelného podrobení se islámu. V současnosti se bohužel jeví jako pravděpodobnější druhá možnost.“

Robert Williams je americký výzkumník.