Španělsko pod socialisty – hranice a Franco

Současné Španělsko řeší dvě velká témata. Prvním jsou útoky na španělskou jižní hranici, která je zároveň hranicí Schengenu. Druhým je exhumace generála Franca. Dočasně v pozadí se drží problém katalánského separatismu.

Použité slovo „útok“ na hranici je nenahraditelné. Nic menšího se tam neodehrává. Už to není pláč žen s dětmi za plotem, prosba o pomoc, už je to nemilosrdný útok (údajně jej organizuje marocká mafie) afrických mužů na španělské gardisty, kteří chrání hranice své země a chrání hranice prostoru, ve kterém je zaručený volný pohyb osob a do kterého i my spadáme. Útočníci použili kyselinu a nehašené vápno, aby ochromili gardisty. Reakce nové španělské socialistické vlády zní: odstraníme ostnatý drát na hranicích, aby se dobyvatelé neporanili. Těžko se hledají slova, která by byla adekvátní reakcí na něco tak absurdního, nezodpovědného, sebevražedného.

A zatímco se španělští gardisté mohou dnem i nocí obávat o své životy, vláda v Madridu řeší, kam uloží ostatky generála Francisca Franca, kterého hodlá exhumovat z baziliky v památníku Údolí padlých, aby prý udělala tečku za neslavnou (dle jejího mínění) minulostí. Samotný generál Franco by nejspíš s křesťanskou pokorou přijal fakt, že jeho hrob nebude atrakcí poutníků na slavném památném místě, ale že spočine kdesi na venkově u svých předků. Mnohem závažnější je ale úmysl změnit a redefinovat celé památné místo, které známe jako Údolí padlých. Tam je nyní kromě Franca pohřbeno i mnoho padlých vojáků španělské občanské války, a to jak nacionalistů, konzervativců a monarchistů, kteří stáli při Francovi a ve válce zvítězili, tak poražených republikánů, socialistů, komunistů a anarchistů. Je tedy navýsost důstojným a velkorysým památníkem všech obětí občanské války bez rozdílu. Je skutečnou tečkou za válkou a symbolem španělské jednoty a závazku bránit mír a soudržnost tam, kde se dříve proti sobě postavili občané jedné země a příslušníci jednoho národa.

Co zamýšlí vláda? Po odstranění ostatků generála Franca udělat z Údolí padlých „památník boje proti fašismu“. Fašismus pro ně představuje generál Franco, i když se mezi historiky a politology různí definice Francovy vlády. Označit ji za fašistickou je velmi radikální a zjednodušující soud. Důležité ovšem je, že tímto krokem se mění vnímání historie ve znění: „Franco byl zlo. Uctíváme pouze oběti na jedné straně občanské války, a totiž na té levicové, která prohrála.“ U nás tomu tak dávno je. Nebo snad najdete jedinou dostupnou knihu nebo film s tematikou španělské občanské války, který neromantizuje ušlechtilé ideály republikánů a „hodných“ komunistů a nedívá se na výsledek války jako na prohru té dobré strany?

Může něco takového vést k míru a soudržnosti? Postaví se Španělé na nohy, nebo skloní hlavy pod šavlemi afrických dobyvatelů a pod gilotinami kulturní revoluce?

Bůh pomáhej Španělsku, aby obstálo jako národ, jako stát a jako významná součást Evropy a naší civilizace v těžkých zkouškách, kterými prochází.