Sjezd KSČ(m): Velká květnová revoluce se nekonala

[ad#clanek-respo]

Za pomoci sympatizujících právníků chce Filip „rozbít“ antikomunismus ve sdělovacích prostředcích. Křeslo předsedy Filip nakonec obhájil, Velká květnová revoluce se v KSČM nekonala, rebelové se museli spokojit pouze s místem místopředsedy pro ortodoxního bojovníka za lepší zítřky Josef Skálu.

Vedení strany předložilo straníkům dokument “Informace o analýze období před rokem 1989” (jakási varianta Poučení z krizového vývoje z roku 1969), který protestuje proti “současné manipulaci historických faktů” (všeobecně je známo, že k největším manipulátorům patřila právě KSČ). Dokument zdůrazňuje, že “širokým lidovým masám” (rozuměj vyvoleným soudruhům) byla nabídnuta dobrá úroveň zdravotnictví (nebyly léky, seniorům byla odpíraná náročnější péče), školství (studovat mohli jen ti bez kádrového škraloupu), kultury (estrády typu Ein Kessel Buntes) a rekreace (pokud měli výjezdní doložku). Zkrátka lež na lež.

Dokument přiznává”smutnou kapitolu”  50. let. Smutná kapitola ve skutečnosti znamenala, že z politických důvodů bylo popraveno 248 osob (247 mužů a 1 žena). Mnozí z popravených byli odsouzeni za politické “trestné činy” v souběhu s trestnými činy kriminálními. Ve vězeňských zařízeních zemřelo asi 4 500 osob. Přesnější číslo zatím není k dispozici, na seznamu zemřelých vězňů ÚDV dosud pracuje.

Při pokusu o přechod československých hranic se Spolkovou republikou Německo a Rakouskem v letech 1948-1989 bylo zastřeleno 145 lidí; usmrceno elektřinou při přechodu hranice 96 lidí; utonulo 11 lidí. V tomto počtu jsou zahrnuty pouze osoby, které prokazatelně utonuly při přechodu hranice. Dalších nejméně 50 mrtvých bylo nalezeno utonulých v pohraničních řekách.

Komunistický dokument dále uznává zásluhy Pražského jara, ale pozor! Jen do té doby než se “aktivizovali odpůrci socialismu.” V 80. letech strana prý ztratila podporu veřejnosti. To však podle KSČM nemělo vést k tomu, aby se odpůrci socialismu “podvodem pod zneužitými hesly svobody a demokracie” zmocnili vlády.

Po pádu komunistických diktatur v Evropě se sociální experimenty přesunuly především do Jižní Ameriky. Dopadá to podobně. Venezuelský levicový prezident Nicolás Maduro v pátek prodloužil o 60 dní stav hospodářské nouze, který v zemi platí od poloviny ledna. Rozhodl se zkonfiskovat některé podniky a uvěznit jejich majitele. Venezuela je v hluboké ekonomické krizi, do které ji přivedly léta socialistické vlády Hugo Chaveze a jeho následovníků. Krizi pochopitelně umocnil výrazný propad cen ropy, jež je hlavním vývozním artiklem státu.

Maduro na protesty reaguje zaváděním obvyklé diktatury – vypovídá ze země zahraniční novináře, noviny nevycházejí kvůli nedostatku papíru, demonstranty brutálně rozhání policie. Při demonstracích ve městě Valencia zasáhl gumový projektil vystřelený policisty do hlavy studentku a místní královnu krásy Génesis Carmonaovou a způsobil její smrt.

Recept je vždy stejný. Nejprve díky falešným slibům o světlých zítřcích uchvátí vládu, pak prošustrují, co jde, poté aby zalepily díry po špatném hospodaření vyvlastňují majetky jiných, a nakonec ze všeho obviní zahraniční imperialisty, případně fašisty či nacionalisty. A začnou zavírat a popravovat.

Velké události provázejí ale malé drobnosti. Podle posledních zpráv nelze ve Venezuele koupit obyčejný toaletní papír. To přece dobře známe.

O tom se ale ve zprávách komunistů mlčí. Místo toho zase slibují, že historický pokus o vybudování socialismu skončil jen „dočasnou porážkou“ tehdejší světové socialistické soustavy. Příčinou prý byla „i velice naivní představa o přátelském a mírovém soužití socialismu a kapitalismu, která skončila rozvrácením socialistických zemí“.

[ad#clanek-respo]

Když ne „přátelské“ soužití, tak tedy jaké? Nepřátelské? Nejspíš, protože komunistický dokument končí slovy – budoucnost patří socialismu.

Smrt kapitalismu! Vstanou noví bojovníci.

ZDROJ: Ivan Bednář