Selhání kapitalismu?

Kapitalismus je systém, ve kterém výrobní prostředky vlastní soukromníci a mohou s nimi po libosti nakládat; socialismus naopak znamená, že výrobní prostředky vlastní či ovládá stát. V dnešní době sice většinu výrobních prostředků stále ještě vlastní soukromí vlastníci, nicméně s tím nakládáním už to není tak horké; stát svými regulacemi vlastníky omezuje v tom, jak smějí a nesmějí své výrobní prostředky používat. Ostatně za poměrně směrodatnou indicii lze považovat i to, že většinu z peněz, které vyděláme, odevzdáváme státu a jeho centrálnímu plánování, menšinu si necháváme pro sebe a utrácíme tržně – to přece není kapitalismus, nebo snad ano?

Nemluvě o tom, že naše společnost – státu a socialismu navzdory – stále prosperuje; ano, jistě, problémy existují, ale jen pohleďte, co si mohou i dnes dovolit relativně chudí lidé: střechu nad hlavou, dostatek potravin, teplou vodu, zábavu, informace a vzdělání, volný čas, dostupné levné dopravní prostředky, mnoho kusů oblečení. Kdo měl k takovým věcem přístup před sto lety? Pouze ti nejbohatší; a jen díky kapitalismu se tento blahobyt rozšířil mezi široké masy, jež se teď proti němu tak často vymezují (ač mezi nimi není prakticky nikdo, kdo by výdobytků kapitalismu nevyužíval).

Vždyť na čem je vlastně kapitalismus založen? Na volném trhu a dobrovolných směnách! A kouzlo dobrovolné směny spočívá v tom, že zvyšuje užitek obou zúčastněných stran; kdyby tomu tak nebylo a užitek alespoň jedné ze stran by směnou klesl, nikdy by ji tato strana dobrovolně neuzavřela. Navzdory všem ambicím centrálních plánovačů a regulátorů, z nichž každý ví nejlépe, jak by měl svět správně fungovat, je nejlepším a zároveň nejjednodušším způsobem, jak dosáhnout blahobytu, prostě nechat lidi konat, dobrovolně směňovat statky a rozhodovat si o sobě po svém; no a tento systém se nazývá kapitalismus.