Sami sobě nevěříme a ostatních se bojíme

Proč se něco takového v těchto zemích nestane? Protože se tyto země v maximální míře snažily vypořádat s tím, že tato jejich minulost byla zločinem proti lidskosti a jako taková nesmí být zapomenuta, ale musí být jednoznačně odsouzena! A to se jim z velké části zcela podařilo.

A jak jsme na tom my? My se se svou komunistickou minulostí vůbec nevypořádali a v duchu si pořád myslíme, že některé věci byly i dobré. Ano, spousta věcí byla pro některé lidi vynikající a ještě lepší než teď (to slyšívám od některých diskutujících, ale nikdo mi zatím nevysvětlil, které a proč). Určitě některé věci za socialismu byly lepší než teď i pro ostatní. Ale ve fašistické Itálii byla spousta věcí mnohem lepší než teď a stejně tak tomu bylo i v nacistickém Německu, či klerofašistickém Španělsku. Proto taky lidé za svými vůdci naprosto slepě stáli, protože se měli lépe než dřív a v některých sférách života i lépe, než se mají nyní. Ale přesto všechno, co se před druhou světovou válkou a i během ní stalo, i přes ty dobré věci dnes Němci, Italové a Španělé odsuzují tu dobu a své činy během ní jako celek. Nikdo s nostalgií nevzpomíná, jak mu bylo za války. Nikdo neříká, že za těch dob bylo lépe.

Ale my Češi to máme jinak. Neumíme odmítnout komunistický režim jako celek, i když to byl režim stejný jako režimy v Německu, Španělsku či Itálii, režim, který navíc bojoval (na rozdíl od Němců, Italů a Španělů – ti bojovali hlavně proti jiným národům) s vlastním národem. Represe byla obrovská, vše, co by mohlo podrývat autoritu režimu, bylo zakázané, kdo chtěl uprchnout ze země, byl zastřelen jako nepřítel socialismu. Lidé byli vystrašeni takovým způsobem, že jim nezbylo, než tento režim přijmout a uctívat, jinak by měli problémy jejich děti a oni by měli problémy se svým zaměstnáním. A tak všichni sami sebe přesvědčili o tom, že se vlastně nic neděje, protože když budeš držet hubu a krok, budeš žít v klidu a když ještě pomůžeš vládnoucím, tak dostaneš úplatek v podobě kariéry a funkce. Každý zapřel sám sebe a dělal, že nevidí kolem sebe nic, protože kdybychom si všichni jako národ připustili pravdu o tom, co se děje kolem nás, museli bychom zákonitě povstat a komunistický režim svrhnout. A to se nikdy nestalo. Režim se rozpadl sám, i když jsme mu my studenti tehdy hodně pomohli.

Náš národ se ale nikdy se svou minulostí nevypořádal, nevypořádal se se svým dřívějším pasívním přihlížením křivdám, zrůdnostem a vraždám, či jinému řádění komunistického režimu v době socialismu a dnes tyto věci v sobě potlačuje dále stejně tak, jak to činil dříve. Nedokázal odsoudit komunistický režim jako celek‼️ A výsledkem je vláda s podporou komunistů.

Nemůžeme se zlobit na někoho, že volil ANO, ČSSD, ODS, TOP09, STAN, SPD či Piráty (Piráti zase budou křičet, že jsem je hodil do jednoho pytle s ostatními stranami), to je v naprostém v pořádku. Jednu věc ale voliči všech stran nepochopili. Že ty strany, které volili, jsou odpovědné jim a že oni, coby voliči, je nemají bezmezně milovat, ale mají je kontrolovat a konstruktivně kritizovat, aby se tyto strany mohly dále rozvíjet. Kritika je základem pro vývoj a pro možnost dalšího posunu, jenom nepřítel s Vámi ve všem souhlasí, aby mohl zůstat skryt. A tak mi tady chybí kritika voličů ANO a ČSSD, že ten, koho volili, šel do vlády podporované komunisty, chybí mi kritika voličů ANO, že v čele jejich oblíbené strany je trestně stíhaný premiér, chybí mi jejich kritika toho, jak byla obsazována vláda. Samotní voliči ANO nejsou spokojení s tím, že ministryní spravedlnosti měla být osoba, která není důvěryhodná, ale neřekli veřejně nic. Co kdyby se na ně Andrej Babiš začal zlobit a upadli v nemilost? Mají strach jako za socialismu. Ano voliči ANO to vše vědí, ale mlčí. Pak si vše kompenzují sprostými urážkami těch, o kterých si vytvořili obraz, že jsou jejich odpůrci a nepřátelé (těch slov a tykání, co od těchto lidí zažívám v diskuzích, je nespočítaně). Ale nejen voliči ANO, ale i voliči všech ostatních stran jsou zpět ve starých časech, protože se bojí jako dříve cokoliv říci a protože se řídí zásadou, mně se to netýká, a když se o to nebudu starat, ono to vlastně pak ani neexistuje. A ten, kdo jejich stranu kritizuje, se okamžitě stává jejich nepřítelem. ANO, mají pravdu, kritizovat jejich stranu mají jenom její voliči, ale odpůrci jejich miláčků nejsou nepřáteli, ale lidmi z masa a kostí jako každý jiný, prostě občané ČR.

A tak moc se nás tu všech nic netýká, že vlastně jako národ už dávno ani neexistujeme. Jsem jenom vystrašení a ukrytí sami v sobě a rozbití na tábory, které spolu slovně bojují.

Můžeme si namlouvat, co chceme, ale náš národ žije ve velkém strachu z budoucnosti, a proto se raději přimyká k tomu, čemu rozumí a co mu slibuje jakous – takous ochranu.

Pliveme na Západ, protože mu nerozumíme a máme pocit, že nás přehlíží. Proto se často stavíme na tu stranu, která to Západu a Merkelové tzv. “nandá”. Toto však vychází z toho, že většina z nás tam nebyla a vůbec lidi na Západě nezná. Na západě jsou místní lidé ve většině přátelští, tolerantní a velice empatičtí. Jsou to lidé, kteří se na Vás usmívají a neuhnou Vám očima, protože Vám chtějí dát najevo, že je zajímáte. Oni totiž svou minulost znají a odmítli ji. Nejsou takoví všichni, ale většina ANO.

Pravý opak Česka. U nás chce každý, aby se nemusel o nikoho zajímat a má strach, aby se někdo nezajímal o něj. Pod záminkou toho, že nechceme, aby se nám někdo hrabal v soukromí, k sobě nikoho nepustíme. A toto vše způsobuje, že spolu nemluvíme a vůbec se tady vlastně neznáme. Bojíme se jeden druhého a tento strach ventilujeme urážkami a tím, že respektujeme pouze sebe sama a nejbližší okolí. Je to krásně vidět na všech diskuzích, které jsem tady na stránkách zažil.

Velký vliv na vše, co se tu děje, má i to, že sami sobě nevěříme a ostatních se bojíme. Proč je tomu tak, o tom zas jindy.

Přitom řešení je jednoduché, začněme si kontrolovat toho, koho jsme volili a ostatní, ať si kritizují, koho chtějí. A své spoluobčany začněme brát vážně. Mluvme spolu, bavme se třeba s někým cizím a klidně jenom o počasí, ale komunikujme. Cizího psa hladíme, ale podat ruku cizímu člověku bychom dokázali jenom stěží. Lidí se bojíme více než psů. Tak to změňme, jenom my to můžeme dokázat, za nás to nikdo prostě neudělá.