Ropáci

Soutěž, kterou organizují “ekologové” (ve skutečnosti ultralevicoví antidemokratičtí a antitržní političtí aktivisté, stále více ukazuje to, jak jsou toto lidé stále více odtrženi od reality světa normálních lidí, a jak jejich svět, který by tu rádi násilím navodili, je patologický, či přímo perverzní.

Poslední Ropák

První místo získal doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA, místopředseda české vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy (nestr. za hnutí ANO) – Moravskoslezský kraj, Kraj Vysočina, Česká republika. Dostal ho za prosazování studie proveditelnosti DOL, prosazování dostavby jaderné elektrárny v Dukovanech a prosazování dostavby dopravní a energetické infrastruktury ČR. Dále za snahu oddálit naprosto nesmyslný zákaz spotřeby uhlí.

Můžeme se hádat o tom DOL, ale vše ostatní jsou naprosto nezpochybnitelně pozitivní věci, které naše ekonomika potřebuje jako sůl, a které už dávno měly být hotové. Místo nesmyslů typu OZE. O tom proč je náhrada našeho uhlí plynem nesmyslná i z hlediska “skleníkové teorie” jsem tu už psal vícekrát – za drahé peníze a závislost na dodavateli, především Rusku, získáme cosi s prakticky stejným dopadem na skleníkový efekt.

Druhé místo dostal Ing. Miroslav Toman, CSc., ministr zemědělství (od srpna 2020 ČSSD) – Jihomoravský kraj, Česká republika za odmítání naprosto problematické ochrany “evropsky významné” lokality Soutok (Moravy a Dyje). Problém vidím v tom, že tato lokalita se nám uchovala právě proto, že nebyla “po ekologicku” chráněna, jako např. Šumava, na jejíž lesy už můžeme leda vzpomínat. Vytýkají mu také návrh na výstavbu 31 vodních nádrží, přičemž, pochopitelně, vodní energie z nich získaná je jedna z nejekologičtějších a zadržování vody v krajině potřebujeme jako sůl, dokonce i tehdy, pokud projdeme několika desetiletími pluviálu, protože celkově Evropa vysychá od paleolitu. Prostě, tohle je ekologické a pokud jsou ekologové proti tomu, tak jsou to oni, kdo ekologičtí nejsou.

Třetí místo dostal  JUDr. Dalimil Mika, LL.M., soudní exekutor a vlastník společnosti Horský areál Paprsek, s.r.o. – Olomoucký kraj
Vytýkají mu vodní nádrž pro lyžařský areál Paprsek u Starého města pod Sněžníkem. Tedy něco jednoznačně příznivého pro turistický ruch. Příslušné “ohrožené druhy” lze, pochopitelně, přesunout mimo zaplavené území.

Čtvrtou je Ing. Jaroslava Pokorná Jermanová, zastupitelka Benešova a hejtmanka Středočeského kraje (hnutí ANO) – Středočeský kraj za snahu urychlovat silně potřebnou D3 proti ekologickým NIMBY aktivistům.

Pátá je Olga Chabr Grillová, jednatelka firmy I.H.FARM s.r.o. ‒ Ústecký kraj za těžbu v “přirozených” bučinách nad těžebními oblastmi Mostecka. Patrně vypálila ekologickým aktivistům rybník tím, že předběhla jejich blokační aktivity. Můžeme maximálně konstatovat, že v tomto případě nejde o aktivitu, která by byla celospolečensky prospěšná.

Šestý byl RNDr. Jan Zahradník, zastupitel Českých Budějovic, zastupitel Jihočeského kraje a poslanec Poslanecké sněmovny P ČR (ODS) – Česká republika. “Účelově” podal návrh, který omezuje vybírání poplatků z některých technických prvků při jejich zavezení na skládku. IMHO je to spíš o snížení nákladů na stavby apod., tedy spíš prospěšné (plošně) než škodící.

Sedmý byl Roman Kreuziger st., podnikatel – Plzeňský kraj za snahu postavit v zaniklé osadě Zhůří (Šumava) rekreační dům. Je mi líto, ale je to zcela jednoznačně území po dobu mnoha let ovlivňované člověkem, tedy nikoli přírodní lokalita. Chránit něco takového, je jako chránit “ekologicky cenné” porosty Bezu černého na brownfieldech. A navíc podporuji každého, komu nějaká zločinecká lůza brání využít svůj pozemek podle svých představ a potřeb, aniž by tím škodil jiným lidem.

Osmý byl Ing. Josef Veselský, vedoucí odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Olomouckého kraje – Olomoucký kraj. Vytýkají mu vydání výjimky z povolených limitů pro rtuť pro elektrárnu Chvaletice, která byla nedávno modernizována, aby potom ekologové zcela účelově zpřísnili tyto limity na naprosto nesmyslné hodnoty.

Devátý byl Ing. Karel Otava, starosta města Lysá nad Labem (ČSSD) – Středočeský kraj za prosazování výstavby výcvikového areálu pro záchranáře. Ten má údajně zničit přírodovědně cenné území. Vzhledem k tomu, že je mi známa skutečnost, jak cenná území vznikla (nebo se udržela) v souvislosti s vojenskými výcvikovými prostory, nevidím důvod, proč by tyto dva aspekty využití území měly nějak zvlášť kolidovat.

Desátý byl prof. PharmDr. Alexandr Hrabálek, CSc., primátor města Hradec Králové (nestr. za ODS) – Královéhradecký kraj opět za boj proti NIMBY organizacím, které by potřebný cca čtvrtkilometrový úsek silnice “nahradily” objížďkami o podstatně větší délce a přetížením objízdných tras (a co boj proti emisím CO2, soudruzi “ekologové”?).

Jedenáctá byla Bc. Ing. Hana Mazurová, vedoucí oddělení stavebního řádu Odboru strategického rozvoje Krajského úřadu Olomouckého kraje – Olomoucký kraj za boj za konečné vystavění dálničního obchvatu kolem Přerova, který (podobně jako svého času obchvat Plzně) blokují ekologičtí škůdci. Na té Plzni lze už spočítat, kolik lidských životů ta ekologická blokáda stála (stačí např. porovnat smrtné nehody na průjezdných trasách v době blokády a po ukončení stavby). Prostě, ekologové ohrožují lidské životy a takto, jako na vrahy, je zapotřebí na ně hledět.

Na stejném pořadovém místě se umístil ještě Ing. Petr Rusek, podnikatel: např. člen správní rady firmy COMPOSITE COMPONENTS a.s., jednatel firmy Composite Servis s.r.o., jednatel firmy CC PROPERTY s.r.o. apod. (Trikolóra) ‒ Česká republika za boj proti nesmyslné a značně škodlivému zákazu olověné munice a zátěží pro rybolov. Blekotání ekologů o plnohodnotné náhradě olova jinými materiály je jen soubor bezcenných nesmyslů a zjevných lží.

“Vědecké důkazy” o škodlivosti olověné munice jsou prostě bláboly, lži a podvody. Aby bylo jasno, v celé Evropě se za rok otráví olovem asi deset ptáků ročně, a to především vodní ptáci, kteří dostanou do sebe nějaké broky s pískem na mletí tuhých částí potravy ve svalnatém žaludku, a z nich mají chronický přísun olova. Dokonce i požití ptáka, střeleného broky, dravcem, zpravidla nevede ke dravcově úhynu, protože se sice nějaké olovo rozpustí v kyselé části trávicí soustavy (žlaznatý žaludek), ale přechod broku do střeva uvolňování olova ukončí (pokud broky nepřejdou spolu s kostičkami a peřím do vývržků, což se také může stát). Zpravidla toho olova ani při požití několika broků není tolik, aby na ně dravec uhynul. Navíc olovo vzhledem ke své hustotě velice rychle propadne tam, kde už je pro ptáky nedostupné. Je to naprosto zanedbatelné proti počtům ptáků, kteří zahynou na silnicích nebo se utlučou o idiotsky naarchitektované skleněné budovy.

Samo olovo se pokrývá vrstvičkou oxidu, která je velice odolná, proto se nacházejí prakticky neporušené i pravěké a starověké artefakty, vyrobené z tohoto kovu. Ostatně z uvedeného důvodu se dávaly i destičky se jménem a dalšími údaji do rakví a ty rakve pro movitější lidi se také velice často dělaly právě z olova. A olovo vydrželo i velmi agresívní produkty hniloby lidského těla.

Na starých bojištích se běžně nachází munice “jako nová”, kterou by bylo možno, pokud nebyla deformována nárazem na něco tvrdého, opět bez problémů použít (zatímco výzbroj a výstroj ze železa je prakticky zničená).

Je mi tedy velice líto, prakticky všichni “ropáci” prosazují něco, co je pro společnost potřebné. Maximálně to není v souladu se lživými bláboly ekologických ideologů, případně jejich loutkovodiči. Být ropákem je tedy spíš čest a známka toho, že dotyčný dělá či prosazuje něco společensky užitečného.