15.2.2016
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Proč jsou EET a kontrolní hlášení špatná

Sdílejte článek:

KAREL ZVÁRA 15|02|2016

Mezi podnikateli i samozvanými představiteli podnikatelů najdeme jak příznivce, tak odpůrce elektronické evidence tržeb (EET), tak povinnosti předkládat finančnímu úřadu detailní rozpis zdanitelných plnění (kontrolní hlášení). Proč se názory různí?

[ad#clanek-respo]

  • Jak funguje DPH

Nejprve je asi zapotřebí uvést, jak vlastně DPH běžně funguje (ve vnitrostátním styku, pro jednoduchost). Firma, která nakoupí službu či zboží a to použije pro svoji činnost, kterou řádně vykáže (!), si může nárokovat “zaplacenou” (v uvozovkách proto, že ve skutečnosti zaplatit ani nemusela – prostě to třeba ještě dodavateli dluží) DPH. Na druhou stranu musí vykázat svoji ekonomickou činnost, zdanit ji DPH a tuto DPH státu odvést. Rozdíl daně mezi DPH-zdaněnými vstupy (nákup) a DPH-zdaněnými výstupy (prodej) zaplatí finančnímu úřadu. Plátci DPH tedy fungují jako “výběrčí DPH”. Nedává ekonomický smysl, aby firma prodávala za méně, než za kolik nakoupila, a tak by vlastně vždy, pokud je ekonomicky aktivní, měla platit státu. I tam někdy může dojít k situaci, kdy z důvodu časového nesouladu má ve zdaňovacím období “záporný výsledek” – prostě mnohem víc nakoupí, než prodá. To se někdy může stát třeba u nedokončené výroby, kde jsou nakoupené práce a zboží již aktivovány (tj. spotřebovány do nehotového výrobku). Existuje proto možnost, že místo placení bude taková firma od státu požadovat doplacení rozdílu (“nadměrný odpočet”).

  • Argumenty pro i proti

V diskusi s jednou známou – účetní jsem se setkal se zajímavým ambivalentním postojem. Podle mého názoru však dobře shrnuje jak hlavní argumenty příznivců, tak hlavní argumenty odpůrců EET a kontrolního hlášení. V diskusi nejdříve řekla, že nechápe, proč spousta lidí nadává na kontrolní hlášení, když právě tím se přece zajistí, že podvodníci lákající ze státu falešné nadměrné odpočty, to už nebudou moci dělat. Tedy, že přestanou vysávat stát prostřednictvím systému DPH.

Jenomže hned druhým dechem dodala, že se s takovým vykutáleným podnikatelem už setkala. Ten prý nakupoval zboží, uplatňoval DPH na vstupu a když zboží prodal, vůbec to nevykázal. Jenomže takového vykuka by si snad finanční úřad snad měl sám rychle všimnout. Nadměrný odpočet je přece výjimečný instrument a dříve bylo docela dobrou praxí, že když někdo žádal větší sumu, uplatňoval nadměrný odpočet po více období za sebou nebo byl novým plátcem (takže finanční úřad neznal jeho daňovou historii), finanční úřad před vyplacením žádané částky provedl šetření a nechal si doložit důvody pro nadměrný odpočet. Sám jsem byl svědkem takové situace v minulosti. Zabývám se výrobou a servisem softwarových systémů pro firmy a tak své klienty dobře znám, a to i “zevnitř”.

Jenomže i moje známá-účetní si rychle uvědomila, že to není jen o možnosti zkontrolovat, zda jsou řetězce plnění neporušené (což je základním předpokladem systému DPH). Dobře si uvědomila, že ty informace jsou nesmírně cenné. Informace z kontrolního hlášení poskytují téměř úplný obrázek o tocích v ekonomice. A s EET budou ještě mnohem úplnější. A ani jí se to nelíbí.

  • Tři důvody proti kontrolnímu hlášení a EET

Důvod první: Problém lze snadno řešit i bez kontrolního hlášení a EET

Klíčovým slovem při prosazování kontrolního hlášení byly “karuselové obchody”. Pro výběrčího daní nic příjemného, ovšem je vždy zapojen do hry. Aby totiž “karuselový obchod” fungoval, musí si někdo vyžádat nadměrný odpočet. A to je příležitost pro finanční úřad, aby prověřil, zda jej má vyplatit. Tedy zda druhá strana (dodavatel) daň odvedla. Nelze přeci vracet něco, co nebylo zaplaceno.

Důvod druhý: Čím větší “buzerace”, tím větší prostor pro černý trh

Kontrolní hlášení i EET s sebou přinášejí rizika a náklady i pro slušné podnikatele. Nejde jen o registrační pokladnu (pro EET), ale také o náklady na čas při prokazování. Třeba tehdy, když se ozve nějaký nespokojený zákazník (nebo agent konkurenčního podnikatele) a “udá” někoho, že mu nevystavil doklad. “Drobnosti” jako přísné termíny a vysoké automatické pokuty teď pomíjím. Čím víc musí podnikatel strávit vykazováním a kontrolami, tím méně může strávit samotnou ekonomickou činností. Pokud je břemeno příliš těžké, mohou snadno převážit rizika z podnikání načerno. A aby toho nebylo málo, náklady a rizika přináší nejen EET/kontrolní hlášení, ale spousta dalších věcí. Hygienické předpisy, kontroly z Úřadu práce, pravidelné kontroly ze zdravotních pojišťoven, sociálky a požadavky na vykazování od Českého statistického úřadu. Kdo by si toto všechno nechtěl odpustit, aby se mohl věnovat své obživě?

Důvod třetí: Citlivé informace soustředěné na jednom místě? Průšvih!

Tento důvod je nejzávažnější. Jsem “ajťák” a vím, že informační bezpečnost je jen o míře rizika. A to riziko existuje vždy. Zda dojde nebo nedojde k úniku informací závisí nejen na zabezpečení, ale především na ceně těch informací. Je jisté, že administrátoři systémů a databází budou vázáni nějakou smlouvou o mlčenlivosti (NDA), nicméně k čemu je třeba desetimilionová pokuta a hrozba trestního stíhání, když jsou získané informace natolik cenné, že ten, kdo je získá, bude okamžitě po činu v letadle do Jihoafrické republiky, kde na něj bude čekat nový dům, auto a 10 milionů dolarů na kontě? Smlouva o mlčenlivosti navíc může fungovat jen tehdy, pokud je její uplatnění v zájmu strany, která informace chrání. To ale může fungovat u soukromých firem, kde tím, kdo je ohrožený, je stejný subjekt, který platí a který informace chrání. Zastupitelstká demokracie funguje jinak. Ministři jsou jen dočasnými kormidelníky. Není v jejich přirozeném zájmu, aby se daňoví poplatníci měli co nejlépe – jako každému jim jde o to, aby jim samotným se vedlo co nejlépe. Spravují cizí majetek a mají jen politickou odpovědnost. Jistě se dá namítnout, že je to podobné jako např. v akciové společnosti. Ale to by bylo falešné srovnání. V akciové společnosti investuje každý dobrovolně. Pokud nechce navýšit kapitál, může akcie prodat. Nemusí je koupit. Prostě je odpovědný za vlastní rozhodnutí a hlasuje nohama (tím, do jakých akcií své peníze investuje). Stát vybírá daně a nikdo si nemůže vybrat zda je bude nebo nebude platit. Zda se o jeho “dobro” bude starat ten nebo jiný politik. I když by to možná šlo, psal jsem o tom v roce 2009.

  • Závěr

Osobně nebudu mít problém s kontrolním hlášením. Moje firma nemá žádné extrémní množství dodavatelů ani odběratelů a nadměrný odpočet nevykazuje. Evidence tržeb se mé firmy netýká, protože za hotové nic neprodávám už asi 10 let. Ale vadí mi, že ve státním registru budou uložené informace o tom, od koho nakupuji, za kolik, komu prodávám a za kolik. Takové informace mají cenu platiny.

[ad#clanek-respo]

Jsou lidé, kteří s tím budou mít víc problémů a především rizik. V maloobchodu (EET) budou mít větší motivaci přestat vykazovat úplně, tedy přestěhovat se na černý trh. Žádné kontroly, poskytování služeb a prodej zboží jen “štamgastům”, tedy podobně bezpečně, jako za vlády jedné strany pracovali meloucháři a prodavači skrývali podpultovky. Tyto služby a částečně zboží už stát nezdaní. A malí živnostníci, kteří budou dotlačeni k útěku na černý trh, budou mít špatné spaní. Ale asi lepší, než kdyby trnuli hrůzou kdy je zas nějaký nespokojený zákazník udá (třeba i fiktivně), že mu nevydali účtenku.

Kontrolní hlášení a EET jsou nadbytečné, nebezpečné a zvyšují náklady podnikatelů. Uvidíme, zda to dopadne podobně jako v Chorvatsku.

ZDROJ: Karel Zvára

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (21 votes, average: 4,81 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Zkrácená práce

    Zkrácená práce

    PETR ZÁVLADSKÝ 25|08|2014 Taky Csökkentett munkaidő — pokud umíte maďarsky. Jinak die Kurzarbeit, neboli česky Zkrácená pracovní doba. Stát

    Tzv. české výrobky

    HYNEK RK Před časem se nechal slyšet prezident české Agrární komory Miroslav Toman, že by rád více protekcionismu –