15.12.2014
Redakce
0
Kategorie: Politika

Proč bohatnou politici?

Sdílejte článek:

GYÖRGY MAROSÁN 15|12|2014

Charakteristickou oblastí “zápasení volným stylem” ve veřejném životě je vyzvídání o zbohatnutí politiků. Často se popisují různé případy – počínaje zaměstnáváním příbuzných, přes manipulaci s náhradami služebních (poslaneckých) nákladů až po “geniální” investice do nemovitostí či akcií. Nyní se (v Maďarsku, pozn. red.) otevírá nová oblast pro nově zvolené politiky místních samospráv: svou práci mohou začít stanovením vlastních honorářů. A sice chci tomu věřit – a mnozí chtějí nás o tom přesvědčit -, že politik “pláče a směje se s lidem”, ve skutečnosti platí pravidlo: politik vždy pochodí dobře, nezávisle na tom, zda se lidu daří dobře nebo špatně.

[ad#hornisiroka]

Na otázku, co je příčinou toho, že politici zbohatnou rychleji, než běžní lidé, existuje složitá odpověď. Závisí od zákonů, institucí, pravidel kontroly a struktury veřejnosti, a samozřejmě od stavu ekonomiky. Ale existuje i další činitel, který identifikovala věda už dávno, občané ho často zažívají, a přece pravidelně něj zapomínají, když zvolí své zástupce, nebo když by se měli podívat na prsty zvolených. V moderních a demokratických společnostech se o postupu rozhoduje v selektivní soutěži. 

Kdo se v takové selektivní soutěži dostane na čelo, víme téměř s jistotou už 500 let. Niccolo Machiavelli ve své knize dokončené v roce 1513, která i dnes je vzrušujícím čtením – “Vladař” – popsal typ úspěšného vůdce, kterého na jeho počest pojmenovali machiavellistický. Machievellista, jak to přesně odhalila psychologie, uvažuje chladnou hlavou a v každé situaci si vybírá chladnou logikou pro něj nejvýhodnější řízení. Svým spojencům se snadno otočí zády – má-li z toho výhodu – a vybere si pro sebe nejvýhodnější strategii nevyrušovaný morálními úvahami. Rozlišit osoby s vysokou, resp. nízkou Mach-hodnotou může tzv. Mach-test, vyvinutý pro měření machiavellismu.

[ad#hornisiroka]

Ale jak se chovají machiavellisti, pokud se dostanou do styku s penězi? Toto analyzovali maďarští výzkumníci ve svém článku, který publikovali v minulém měsíci. (Bereczkei Tamás et. Al .: Machiavellisták: ügyes döntéshozók v překladu: Machiavellisti: šikovní tvůrci rozhodnutí. 2014, Magyar Pszichológiai Szemle. 69. 2/1. 337-362.) Během pokusu “nahlédli” i do mozku a zrodily se nové výsledky – významné i v mezinárodním měřítku. Při výzkumu používali obdobu tzv. hry na důvěru, která byla vyvinuta pro analýzu společenských vztahů. V této hře jedna osoba (investor) dostala 1000 Ft, z nichž podle svobodného rozhodnutí nějakou část odevzdala jí neznámé osobě (zástupci). Tyto odevzdané peníze vedoucí hry ztrojnásobil, pak se mohl zástupce rozhodnout, kolik z těchto peněz vrátí investorovi. Je jasné, že v takových hrách – jako i jinde v životě – se vynoří motiv chamtivosti a sobectví (co nejméně předat ze svých!), Jakož i instinkt spolupráce a důvěry (umožnit a opětovat vklad). V takových situacích se různí lidé rozhodnou různými způsoby, i proto jsou vhodné k tomu, abychom testovali chování machiavellistických politiků.

Výsledky jsou hodné uvážení: zatímco méně machiavellističtí investoři z 1000 Ft předali v průměru 550, ti s vysokým Mach-číslem jen 330 Ft. Nicméně, z příspěvku investorů – v roli zástupce – méně “macho” vrátili investorům 230 Ft, vysoko “macho” naproti tomu sotva 153 Ft. Úhrnem slabě machiavellističtí hráči měli na konci hry téměř o 2000 Ft nižší zisk než vysoko machiavellističtí. Výzkumníci usoudili, že silní machiavellisti “skrývají sobecké záměry a předstírají altruismus v přítomnosti jiných, ale stanou se přísným zastáncem vlastního zájmu, když to umožní situace”.

korupce

Výzkum tedy potvrdil už dříve vytvořený obraz o machiavellistech: dokáží lépe využívat pro ně výhodné situace, než ostatní, méně pociťují zábrany, kdy překračují pravidla. Mají rádi takové situace, kdy je možné lavírovat mezi nepřehlednými předpisy a silněji vnímají dřívější chování ostatních. Avšak jejich paměť je “selektivní”: křivdy si zapamatují navždy, ale rychle zapomenou na své dobrodince. Neustále a bez emocí “monitorují” chování jiných a okamžitě “odreagují” změny. To je důvodem toho, že – navzdory jejich “toxickým” vlastnostem jako narcismus a paranoia – jsou ve svých společenských vztazích úspěšnější, než průměrní lidé. Důsledkem toho se v ekonomice i v politice vyselektují jako vedoucí právě machiavellisti. Možná, že všední člověk intuitivně odmítá chování machiavellistů, ale jelikož je vidí v konkurenci vedoucích jako přesvědčivější, právě jeho hlasy obsadí většinu vedoucích postů.

[ad#velkadolni]

Na to, aby machiavellisti setrvali na svých vedoucích postech – nezávisle od jejich skutečného výkonu – musí být splněny dvě podmínky: nejsou pokuty a je zajištěna anonymita. Totiž, pokud uvnitř organizací – majitelé či straničtí aktivisté – prominou (přehlédnou) sobecké chování vedoucích a schválí jejich setrvání v pozici, potvrdí je ve víře, že mohou bez následků rozdělovat sami sobě peníze. Tímto si organizace vykopou vlastní hrob. Kromě toho, pokud se občané smíří s tím, že fakta jim zůstanou utajena a politici zabraňují vytvoření přehledného systému, ve kterém by leckdo – opoziční, provládní i nestraník – mohl nahlédnout za kulisy a odhalit ty, kteří rozdávají peníze sami sobě, pak si demokracie vykope vlastní hrob.

ZDROJ: György Marosán 

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (11 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky